24 Co 154/2014 — Nejvyšší správní soud

14 Kse 4/2018- 60 - text 14 Kse 4/2018 - 64 pokračování ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kühna a členů JUDr. Miroslavy Jirmanové, JUDr. Petry Janouškové, Mgr. Vojtěcha Jaroše, Mgr. Tomáše Pospíchala a JUDr. Ireny Schejbalové, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 12. 11. 2018 na zahájení kárného řízení proti kárně obviněnému JUDr. Milanu Usnulovi, soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 9, se sídlem Bryksova 763/46, Praha 9 - Černý Most, zast. Mgr. Janem Hejdukem, advokátem se sídlem Nad Primaskou 1179/27, Praha 10, při ústním jednání konaném dne 23. dubna 2019, t a k t o : JUDr. Milan Usnul, soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 9, se sídlem Bryksova 763/46, Praha 9 - Černý Most podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, se zprošťuje návrhu, jímž mu bylo kladeno za vinu, že v řízení vedeném pod sp. zn. 098 EX 01328/15 jeho zaměstnankyně zadala dne 24. 2. 2016 platební příkaz k výplatě částky 1 056 488,30 Kč oprávněné obchodní společnosti ELSICO, spol. s r. o., a to přesto, že proti povinné obchodní společnosti ELTRAS, spol. s r.o. bylo dne 18. 2. 2016 zahájeno insolvenční řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 3799/2016, s nímž byly spojeny účinky podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přičemž soudní exekutor v období ode dne 18. 2. 2016 do dne 24. 2. 2016 nezajistil, aby zabránil takovému postupu, neboť uvedený skutek není kárným proviněním. Odůvodnění: [1] Dne 12. 11. 2018 došla kárnému soudu kárná žaloba podaná ministrem spravedlnosti. Kárný žalobce podal žalobu proti soudnímu exekutorovi JUDr. Milanu Usnulovi (dále též jen „kárně obviněný“, „exekutor“ nebo „soudní exekutor“). Kárný žalobce viní soudního exekutora z toho, že v řízení vedeném pod sp. zn. 098 EX 01328/15 jeho zaměstnankyně zadala dne 24. 2. 2016 platební příkaz k výplatě částky 1 056 488,30 Kč oprávněné obchodní společnosti ELSICO, spol. s r. o. Učinila tak přesto, že proti povinné obchodní společnosti ELTRAS, spol. s r. o. bylo dne 18. 2. 2016 zahájeno insolvenční řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 3799/2016, s nímž byly spojeny účinky podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Soudní exekutor proto neměl vymožené plnění vyplatit oprávněné. Vyplacením peněz exekutor porušil § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). [2] Kárně obviněný exekutor ve svém vyjádření popřel, že by se dopustil kárného provinění. V zásadě souhlasí s tím, že se celá věc udála tak, jak líčí kárný žalobce. Upozorňuje ale, že ve vztahu k plnění vymoženému od povinné ELTRAS bylo plnění složeno do úschovy, tedy již v okamžiku, kdy se peníze dostaly na účet exekutora, se staly vlastnictvím oprávněné společnosti. O kárném deliktu proto nelze hovořit, k porušení § 46 odst. 7 exekučního řádu nemohlo dojít. Exekutor připouští, že formálně nesplnil podmínky pro úschovu, porušil stavovské předpisy Exekutorské komory České republiky, to je však jiný delikt než ten, za který je nyní žalován. Dále se brání tím, že peníze byly vyplaceny exekutorovi ještě před zahájením insolvenčního řízení. Právní názor, podle něhož v takovémto případě je vymožené plnění možné vyplatit oprávněnému, je zcela legitimní. Vyplacením částky totiž dluh zanikl, proto se ani vyplacená částka nemohla stát součástí majetkové podstaty insolvenčního dlužníka. [3] Kárný soud nejprve zkoumal, zda kárná žaloba splňuje předpoklady pro věcné projednání. Dospěl k závěru, že byla podána osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti a byla podána ve lhůtě stanovené v § 117 odst. 3 exekučního řádu. [4] Ve věci proběhlo ústní jednání dne 23. 4. 2019. [5] Z provedených důkazů plyne, že se celá věc skutečně odehrála tak, jak říká kárný žalobce. Soudní exekutor byl pověřen dne 1. 12. 2015 Obvodním soudem pro Prahu 4 vedením exekuce oprávněné společnosti ELSICO proti povinné společnosti ELTRAS, k uspokojení peněžité pohledávky ve výši 1 171 503,52 Kč s příslušenstvím. Dne 17. 2. 2016 byla vyplacena na účet exekutora částka 1 252 484,10 Kč od společnosti ELTRAS. Tuto částku vyplatil exekutor oprávněné společnosti ELSICO o týden později, dne 24. 2. 2016. Mezitím, dne 18. 2. 2016 v 11:56 hod. bylo k návrhu společnosti ELTRAS jako insolvenčního dlužníka s touto společností zahájeno insolvenční řízení. Insolvenčním správcem byl opatřením předsedy Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016 určen JUDr. Michal Kalenský. [6] Exekutor se bránil předně tím, že částka byla složena do úschovy a stala se tak v okamžiku vyplacení majetkem oprávněné společnosti ELSICO. Kárný soud však dospěl k závěru, že žádnou úschovu v roce 2016 exekutor nevedl. To plyne jednak ze samotných informací exekutora během kontroly 13. 9. 2017 (viz protokol z kontroly ministerstva spravedlnosti vyhotovený dne 31. 1. 2018), jednak z toho, že ani formálně požadavkům úschovního řádu exekutor nevyhověl, nevyčlenil pro úschovu samostatný účet apod. Na tom nic nemůže změnit ani smlouva o provádění exekuce Sml. 07/2014, podle jejíhož čl. II. odst. 3 se veškeré finanční prostředky vymožené pro oprávněného převádějí oprávněnému v den vymožení, pokud tomu nebrání jiné skutečnosti; k datu vymožení měly být vymožené peníze neformálně převedeny jako peníze v úschově oprávněného u soudního exekutora. Kárný soud k tomu uvádí, že úschova u exekutora je institut formálně upravený stavovským předpisem Exekutorské komory České republiky ze dne 23. 5. 2002, kancelářský řád, v § 40 násl., respektive v úschovním řádu, který tvoří přílohu č. 6 kancelářského řádu. To, co si neformálně ve smlouvě s oprávněným nebo jeho advokátem exekutor jako úschova označil, nesplňuje parametry úschovy podle uvedených předpisů. [7] V tomto tedy kárný soud souhlasí s kárným žalobcem. Pro posouzení nynější věci však toto pochybení exekutora není významné. [8] V nynější věci jde především o právní otázku – spor o výklad § 46 odst. 7 exekučního řádu. Kárnou odpovědnost exekutora však nelze dovodit jen proto, že exekutor zastává odlišný právní názor či výklad právního předpisu než kárný žalobce, ledaže by byl takový výklad zjevně excesivní. Kárný soud proto musel zvážit, zda argumentace, kterou volí kárně obviněný exekutor, je alespoň prima facie legitimní, nebo zda jde o excesivní výklad právního předpisu (srov. rozhodnutí ze dne 6. 3. 2018, čj. 14 Kse 2/2017-108, věc Zwiefelhofer, bod 43, s citací starší judikatury). [9] Kárný soud zdůrazňuje, že dále uvedeným výkladem rozhodně nenahrazuje činnost civilních soudů. Jen civilním soudům přísluší finálně posoudit, která z rozdílných interpretací § 46 odst. 7 exekučního řádu je po právu. Kárné řízení nemůže nahrazovat chybějící civilní judikaturu, nemůže ani rozsuzovat právní otázky, které jsou v exekučním či insolvenčním právu sporné. Pro závěr, že exekutor určitým právním výkladem nenaplnil znaky kárného deliktu, bohatě postačí závěr, že exekutor zastává výklad, který je legitimní, byť samozřejmě nemusí být nutně správný (což finálně řekne pozdější civilní judikatura). [10] Jiná je samozřejmě situace, pokud původně neurčitá slova zákona již v okamžiku exekutorova jednání byla vyložena civilní judikaturou, typicky Nejvyšším soudem. V takovémto případě by se exekutor již nadále nemohl hájit tím, že i jeho výklad je (teoreticky) možný. Exekutor musí přihlížet k vývoji soudního výkladu práva a musí tento vývoj ve své rozhodovací praxi zohledňovat a respektovat. [11] Z dále uvedených důvodů kárný soud dospěl k závěru, že právní argumentace exekutora byla v roce 2016 přinejmenším prima facie legitimní (byť kárný soud samozřejmě neříká, že proto byla též správná). Jak dále kárný soud vysvětlí, legitimita argumentace kárně obviněného exekutora je dána též tím, že žádná jasná a jednotná civilní judikatura k nyní sporné otázce v roce 2016 neexistovala. [12] Podle § 46 odst. 7 exekučního řádu, ve znění počínaje od 1. 1. 2014, pokud zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést16d), exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty. Poznámka pod čarou 16d) odkazuje například na § 109 odst. 1 písm. c), § 267 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). [13] Podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona se zahájením insolvenčního řízení se spojuje mj. ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. [14