2 Ads 198/2018 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 198/2018- 30 - text 2 Ads 198/2018 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: V. Š., zastoupená JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 167/4, Moravská Třebová, proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2018, č. j. RO/3752+3753/17Mi, sp. zn. S-SP-VZP-17-02943712-E859, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. 5. 2018, č. j. 52 Ad 5/2018 – 73, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 1. 2018, č. j. RO/3752+3753/17Mi, sp. zn. SSPVZP-17-02943712-E859 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzena rozhodnutí Regionální pobočky Hradec Králové, pobočky pro Královéhradecký a Pardubický kraj (dále jen „prvostupňový správní orgán“), a to jednak platební výměr ze dne 7. 12. 2017, č. 4940026660, jímž byla žalobkyni uložena povinnost uhradit dlužné pojistné za zdravotní pojištění ve výši 42 131 Kč, a platební výměr ze dne 7. 12. 2017, č. 2840036135, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit penále ve výši 100 970 Kč (společně též „prvostupňová správní rozhodnutí“), přičemž tyto platební výměry byly vydány na základě vyúčtování plateb pojistného za období 19. 7. 2003 – 19. 8. 2017 z důvodu zjištění, že žalobkyně neuhradila v zákonem stanoveném termínu pojistné na zdravotní pojištění. [2] Dne 6. 12. 2006 byl na majetek žalobkyně jakožto úpadce prohlášen konkurs, který byl následně zrušen nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu dne 29. 12. 2015, a to z důvodu, že majetek konkursní podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu. V konkursním řízení byla žalovaným přihlášena jako pohledávka z dlužného pojistného mimo jiné i částka ve výši 42 131 Kč, přičemž se jednalo o dlužné pojistné žalobkyně vzniklé před prohlášením konkursu v období od 19. 7. 2003 do 5. 12. 2006, když toto dlužné pojistné na zdravotním pojištění bylo na základě vyúčtování přihlášeno jako pohledávka před podstatou. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobu, jíž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítala, že žalovaný nesprávně zhodnotil povahu lhůty dle § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pojistném“), když ji považoval za promlčecí místo prekluzivní; stejně tak nesprávně posoudil zahájení konkursního řízení jako důvod pro stavění této lhůty. Odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007, č. j. 9 Afs 86/2007 - 161, podle nějž na otázku prekluze i promlčení je třeba aplikovat právní předpisy platné a účinné ke dni vzniku dluhu, dále citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 24/2008 - 119, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2007, č. j. 15 Ca 201/2006 - 22, které podporují její názor, že lhůta k předepsání a vymáhání pojistného na zdravotním pojištění je lhůtou prekluzivní, a pojistné je tak třeba ve lhůtě 5 let ode dne splatnosti předepsat pravomocně. Citovala taktéž z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. 5 Afs 86/2009 - 55, které se vztahuje k otázce stavění promlčecí lhůty. Vyslovila názor, že běh prekluzivních lhůt se nepřerušuje ani nestaví, díky čemuž dospěla k závěru, že pokud zahájení řízení nemá vliv na plynutí prekluzivní lhůty a přihláška do konkursního řízení má stejné účinky jako uplatnění práva u soudu, pak podání přihlášky nemohlo mít žádný vliv na uplynutí lhůty pro předepsání a vyměření pojistného; žalobkyně proto měla za to, že v jejím případě došlo k prekluzi práva doměřit jí pojistné v rozsahu předmětných platebních výměrů. Dále brojila proti posouzení, že podání přihlášky do konkursního řízení, stejně jako oznámení o zahájení správního řízení ve věci porušení povinnosti odvádět pojistné na veřejném zdravotním pojištění, má povahu úkonů vedoucích ke zjištění pojistného. Tyto námitky žalobkyně uvedla již v odvolání proti prvostupňovým správním rozhodnutím, přesto jí bylo vyměřeno pojistné a penále, i když toto právo již bylo prekludováno, což měl žalovaný zohlednit z moci úřední. [4] Krajský soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2018, č. j. 52 Ad 5/2018 – 73 (dále jen „napadený rozsudek“) podanou žalobu zamítl. Shrnul, že mezi účastníky vznikl spor týkající se aplikace § 20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění (dále jen „zákon o konkursu“), z něhož vyplývá, že přihláška pohledávky má na běh promlčecí lhůty a zánik práv stejné účinky jako uplatnění práva u soudu. Správní orgány vycházely z názoru, že nedošlo k promlčení dlužného pojistného a penále z důvodu, že prohlášením konkursu na majetek žalobkyně došlo ke stavění promlčecích a prekluzivních lhůt ohledně pohledávek, které byly řádně přihlášeny v konkursním řízení; žalobkyně naopak tvrdila, že konkursní řízení nemělo žádný vliv na plynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 16 odst. 1 a 2 zákona o pojistném. Krajský soud dále konstatoval, že přestože žalobkyně navozovala dojem, že správní orgány nesprávně postupovaly při aplikaci právních předpisů, vycházel žalovaný ze stejného znění § 16 odst. 1 zákona o pojistném, jaké uvedla žalobkyně v podané žalobě, tedy ze znění tohoto ustanovení účinného do 30. 11. 2011. Správní orgány taktéž nepopíraly skutečnost, že podle konstantní soudní judikatury je zmíněná lhůta svou povahou prekluzivní. [5] Dále krajský soud uvedl, že v případě, kdy na majetek plátce zdravotního pojištění byl prohlášen konkurs, nelze uplatnění přihlášky pohledávky v konkursním řízení považovat za úkon směřující ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o pojistném, jenž má za následek, že počne běžet promlčecí lhůta; to však správní orgány ani netvrdily. V takovém případě je třeba dle krajského soudu naopak, jak ostatně učinily i správní orgány v projednávané věci, vycházet z § 20 odst. 8 zákona o konkursu, podle nějž přihláška pohledávky dlužného pojistného v konkursním řízení má stejné účinky jako uplatnění práva u soudu, promlčecí lhůta v projednávané věci tedy po dobu konkursního řízení neběžela. Daný případ srovnal s otázkou promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky, který byl řešen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 Afs 43/2011 - 64. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1063/2011, je triviální závěr plynoucí z jednoznačné dikce § 20 odst. 8 zákona o konkursu, že také přihláška veřejnoprávní pohledávky staví běh promlčecích a prekluzivních lhůt. Krajský soud připustil, že podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. 5 Afs 86/2009 - 55, se občanský zákoník zásadně vztahuje toliko na práva a povinnosti soukromoprávní povahy, nikoliv povahy veřejnoprávní, to však samozřejmě platí jen tehdy, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Tímto zvláštním zákonem byl v dané věci právě § 20 odst. 8 zákona o konkursu, přičemž právní režim veřejnoprávní pohledávky žalovaného byl shodný s režimem pohledávek soukromoprávních. Žalobkyně se proto mýlí v tom, že v dané věci neměla přihláška pohledávky v konkursním řízení žádný vliv na přerušení zmíněné prekluzivní lhůty. [6] Dle krajského soudu je taktéž nevýznamný nesouhlas žalobkyně s tím, že podání přihlášky pohledávky do konkursního řízení má povahu úkonu vedoucího ke zjištění výše pojistného, neboť žalovaný jednak správně poukázal na § 20 odst. 8 zákona o konkursu, druhak nikde v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, že by tuto přihlášku pohledávky považoval za úkon přerušující běh promlčecí lhůty ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o pojistném. Krajský soud pak souhlasil s názorem žalobkyně, že úkonem ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření dle § 16 odst. 1 zákona o pojistném není oznámení o zahájení správního řízení ve věci porušení povinnosti odvádět pojistné na veřejné zdravotní pojištění, v němž se dlužník pouze informuje o výši dlužné částky. [7] Krajský soud pak uzavřel, že v předmětné věci se jednalo o dlužné pojistné, které vzniklo v období 19. 7. 2003 – 5. 12. 2006, přičemž dnem prohlášení konkursu 6. 12. 2006 došlo ke stavění prekluzivní lhůty. Od tohoto okamžiku do právní moci rozhodnutí soudu o zrušení konkursu dne 29. 12. 2015 tato lhůta vůbec neběžela. Předmětné platební výměry byly vydány dne 7. 12. 2017 a rozhodnutí o odvolání bylo žalobkyn