2 Afs 192/2018 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 192/2018- 74 - text 2 Afs 192/2018 - 84 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: ARRIVA MORAVA a. s., se sídlem Vítkovická 3133/5, Ostrava, zastoupený JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem se sídlem V jámě 699/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2017, č. j. MMR-34888/2017-26, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. 11 A 195/2017 – 35, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. 11 A 195/2017 – 35, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2017, č. j. MMR-34888/2017-26, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a řízení o žalobě částku 24 456 Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Jakuba Dohnala, Ph.D., advokáta se sídlem V jámě 699/1, Praha 1, a to do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 2. 3. 2017, č. j. 9857/2017-91/1, byla žalobci schválena dotace z Integrovaného regionálního operačního programu na projekt „Třinec – nákup vozidel“, registrační číslo CZ.06.1.37/0.0/0.0/16_022/0001454. Následně mu bylo doručeno stanovisko Centra pro regionální rozvoj České republiky (dále jen „poskytovatel dotace“), podle nějž jakožto zadavatel veřejné zakázky nedodržel postup dle § 44 odst. 1 a § 65 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), čímž porušil zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, když v rámci prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů vyžadoval předložení vzorků před uplynutím lhůty pro podání nabídek, přičemž současně před uplynutím této lhůty uzavřel posouzení části kvalifikace ve vztahu k předloženým vzorkům (dále jen „zjištění č. 1“); taktéž v zadávacích podmínkách nejasně a netransparentně vymezil termín plnění předmětu veřejné zakázky, neboť si v rámci zadávacích podmínek stanovil jednostrannou výhradu změny předpokládaného termínu zahájení plnění bez určení jakéhokoliv mechanismu, který by zajistil současně se změnou termínu zahájení i odpovídající úpravu termínu dokončení, pročež zadávací podmínky neposkytovaly uchazečům jednoznačnou informaci o tom, v jaké lhůtě budou muset předmět plnění dodat (dále jen „zjištění č. 2“). Žalobce s těmito zjištěními poskytovatele dotace nesouhlasil a podal proti tomuto stanovisku odůvodněné námitky. Opatřením poskytovatele dotace ze dne 6. 6. 2017 (dále jen „opatření poskytovatele“) bylo konstatováno porušení postupu stanoveného zákonem o veřejných zakázkách ze strany žalobce a schválená dotace byla dle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále jen „rozpočtová pravidla“) snížena o 10 % z částky poskytnuté podpory na financování dotčené veřejné zakázky, tedy o 13 495 000 Kč. [2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 8. 2017, č. j. MMR-34888/2017-26 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo o námitkách žalobce proti opatření poskytovatele dotace rozhodnuto tak, že toto opatření je oprávněné, námitky vůči němu nedůvodné a krácení dotace se potvrzuje. [3] Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou, jíž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítal, že zjištění č. 1 se nemohl dopustit, neboť aplikoval zákonný postup podle § 56 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách, který považuje za speciální ustanovení vůči § 65 odst. 1 téhož zákona; dle něj je totiž pojmově vyloučeno, aby k prokázání technického kvalifikačního předpokladu došlo jindy než před uplynutím lhůty pro podávání nabídek; navíc bez stanovení jednoznačného místa a času by nebylo možné zrealizovat předvedení vzorku autobusu včetně testovací jízdy. Ke zjištění č. 2 žalobce uvedl, že jím učiněné upřesnění zadávacích podmínek není kontradiktorní k údajům dříve uvedeným v Oznámení o zakázce; potencionální dodavatelé nemohli být nikterak znejistěni v tom, dokdy mají předmět veřejné zakázky dodat. Dále žalobce namítal nedostatečné přihlédnutí k závažnosti tvrzeného porušení a jeho vlivu na dodržení účelu dotace; poukázal na aplikovatelnost judikatury správních soudů zaujaté k odvodům za porušení rozpočtové kázně též na krácení dotace. Uvedl, že 10 % korekce dotace je v poměru k tvrzeným pochybením naprosto neadekvátní a nepřiměřená, neboť představuje náklady na pořízení jednoho kusu poptávaného bateriového autobusu, což výrazně ztěžuje realizaci podpořeného projektu. Rozsudek městského soudu [4] Městský soud rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č. j. 11 A 195/2017 – 35, (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. Nejprve uvedl poměrně obsáhlou obecnou pasáž představující většinu odůvodnění, v níž se vyjádřil k povaze systému finančních toků ve strukturálních fondech; oznámení o nevyplacení části dotace označil za individuální správní akt splňující materiální i formální znaky rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s. (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 12/14, či usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015 - 48); poukázal na skutečnost, že příjemce dotace je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné normy, ale též podmínky stanovené ve smlouvě či v rozhodnutí o poskytnutí dotace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 9 Afs 113/2007 - 63); dále připomenul, že ačkoliv se na postup poskytovatele dotace výslovně nevztahuje správní řád, ten vystupuje vůči příjemci dotace v pozici vrchnostenské, a proto se musí řídit základními zásadami činnosti správních orgánů, včetně přesvědčivého odůvodnění s ohledem na individuální okolnosti případu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2015, č. j. 2 Afs 226/2015 - 39). Zkoumal taktéž, zda již došlo k porušení rozpočtové kázně, neboť v tom případě by poskytovatel nebyl oprávněn dotaci snížit, nýbrž pouze pozastavit a následně se řídit názorem příslušného finančního úřadu; posuzovanou věc shledal za případ, kdy krácení bylo poskytovatelem dotace provedeno jako výsledná finanční oprava v rámci administrace žádosti žalobce o platbu. Uvedl, že judikaturní východiska týkající se požadavku na srozumitelnost dotačních pravidel je třeba aplikovat v plném rozsahu i na rozhodování o snížení dotace podle § 14e rozpočtových pravidel; rozdílný přístup považuje za neakceptovatelný, neboť je nerozhodné, zda je dotace snížena ještě před jejím vyplacením, nebo se sníží až zpětně v podobě odvodu. [5] Městský soud se dále zabýval napadeným rozhodnutím z hlediska jeho přezkoumatelnosti. Konstatoval, že na snížení dotace je třeba klást stejné nároky jako na rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně, neboť svou povahou, způsobenými důsledky i důvody vydání jde o obdobné rozhodnutí. Poukázal na závěry judikatury, že obsahem rozhodnutí o přijetí opatření podle § 14e rozpočtových pravidel by měla být informace, zda pouze pozastavuje výplatu dotace, či ji s konečnou platností snižuje; tuto informaci sice napadené rozhodnutí neobsahovalo, ovšem zjistil si ji sám ze správního spisu. Dospěl k závěru, že postoj žalovaného je zcela legitimní, neboť důvody jeho postupu byly jednoznačně, určitě a srozumitelně vyjádřeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž jím učiněné správní uvážení neshledal v rozporu s obsahem spisového materiálu. Nezjistil, že by závěry správního orgánu nebyly dostatečně podloženy skutkovými zjištěními nebo s nimi byly v rozporu, správní orgán se taktéž vypořádal se všemi námitkami žalobce. Poznamenal, že meze přezkumné činnosti správního uvážení soudem jsou vymezeny tím, že není v rozporu se zásadami logického myšlení a uvažování; úkolem soudu totiž není suplovat správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit jeho správní uvážení svým. [6] K žalobní námitce týkající se zjištění č. l městský soud uvedl, že z logiky věci vyplývá povinnost veřejného zadavatele poskytnout dodavateli součinnost s dostatečným předstihem před uplynutím lhůty pro prokázání kvalifikace, což však neznamená, že by zadavatel mohl stanovit jakékoliv předběžné podmínky pro účast v zadávacím řízení. Zadavatel by měl součinnost poskytnout takovým způsobem, aby dodavatelům umožnil prokázat kvalifikaci ve lhůtě pro prokázání kvalifikace. Jestliže však žalobce fakticky zkrátil lhůtu k prokázání kvalifikace z 50 na 30 dnů, je důvodný závěr žalovaného, že se tím dopustil porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace vůči těm potenciálním dodavatelům, kteří nebyli schopni dodat požadovaný vzorek v požadované lhůtě; žalob