2 As 32/2018 — Nejvyšší správní soud

2 As 32/2018- 44 - text 2 As 32/2018 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: KROW, s. r. o., se sídlem Cizkrajov 21, pošta Slavonice, zastoupeného JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2014, č. j. 031108413/569/14/90.220/Kr, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2017, č. j. 9 Af 52/2014 - 83, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2017, č. j. 9 Af 52/2014 - 83, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2014, č. j. 031108413/569/14/90.220/Kr, a rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj ze dne 18. 4. 2014, č. j. 031108413/468/14/31.104/To, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Martina Nedelky, Ph.D., na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 23 570 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Martina Nedelky, Ph.D., na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 9114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Jádro sporu a dosavadní postup správních orgánů a soudu [1] Rozsudkem označeným v záhlaví byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného popsanému tamtéž, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj ze dne 18. 4. 2014, č. j. 031108413/468/14/31.104/To (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo shledáno, že žalobce se dopustil správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále též „zákon o cenách“), neboť jako prodávající elektrické energie z výrobny bioplynové stanice kategorie AF1 uvedené do provozu mezi 1. 1. 2012 a 31. 12. 2012 (konkrétně dne 15. 11. 2012) nedodržel věcnou podmínku dle bodu 1.6.2 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2011 ze dne 23. listopadu 2011, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů (dále jen „cenové rozhodnutí“). Konkrétně měl žalobce za listopad a prosinec roku 2012 uplatnit u provozovatele distribuční soustavy zelený bonus v nesprávné výši na množství elektrické energie vzhledem k nesplnění věcné podmínky  efektivního využití vyrobené tepelné energie minimálně v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce. Tím měl žalobce získat nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 354 869 Kč včetně DPH. Za spáchání správního deliktu byla žalobci uložena pokuta ve výši jednonásobku tohoto majetkového prospěchu (354 869 Kč). [2] Pro účely řízení o kasační stížnosti je podstatné, že sporným zůstalo, zda se žalobce vskutku dopustil uplatnění bonusu v nesprávné výši tím, že v rozhodném časovém období mezi 15. 11. 2012, tj. dnem uvedení zařízení pro výrobu elektřiny a tepla do provozu, a 31. 12. 2012 u něho nefungovalo správně měření tepla dodávaného odběrateli. [3] Měřič tepla byl sice instalován, avšak v důsledku technického omylu „obráceně“. Zaznamenával rozdíl mezi teplotou teplejší vody (voda byla médiem provádějícím přenos tepla z výrobny do míst spotřeby) vystupující z výrobny ven a teplotou studenější vody vracející se zpět do výrobny z míst spotřeby tepla tak, že za odchozí hodnotu považoval teplotu vracející se vody (jež logicky byla po odevzdání tepla vytápěným objektům studenější, než když z výrobny ohřátá odcházela), zatímco za příchozí hodnotu považoval teplotu vody odcházející z výrobny (jež byla logicky teplejší než voda, jež se po odevzdání tepla v místech spotřeby vrací do výrobny tepla). Z nesprávně nainstalovaného měřidla se podle stanoviska dodavatele tepelného měřidla, jež jako důkaz předložil stěžovatel, podařilo zrekonstruovat konkrétní hodnoty teplot výstupní a vracející se vody, avšak nikoli průtok vody (resp. celkové množství ohřáté vody dodané výrobnou odběrateli v rozhodném čase, tj. hodnotu určitelnou na základě znalosti průtoku vody a doby, za kterou voda měla určitý průtok). Podle stanoviska dodavatele tepelného měřidla bylo množství dodané vody možno odhadnout z výkonových parametrů stávajícího čerpadla vody instalovaného v kotelně vytápěného objektu (tj. nikoli u stěžovatele, ale u odběratele), jež v té době zajišťovalo cirkulaci vody jako topného média v topném systému. [4] Množství dodané vody nebylo skutečně měřeno. [5] Množství dodaného tepla proto odborník zjednaný žalobcem (Ing. K.) odhadl výpočtem vycházejícím z tepelné náročnosti a tepelných ztrát budov, jež byly vytápěny, na základě technických norem z oblasti tepelného hospodářství. Množství tak bylo odhadnuto podle technických parametrů budov ovlivňujících jejich vlastnosti z hlediska udržení určité teploty v interiéru oproti teplotě vnějšího prostředí, činností v nich provozovaných (jednak dílny, jednak stáje mladých prasniček) a měsíců v rámci roku, za něž bylo počítáno (jednalo se o druhou polovinu listopadu a prosinec – z toho vycházela například i výpočtová teplota venkovního prostředí minus 17 stupňů Celsia a vnitřku vytápěné budovy plus 16 resp. plus 18 stupňů Celsia). [6] Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným v obou správních instancích i v řízení před městským soudem bylo, zda naplnění podmínky efektivního využití vyrobené tepelné energie minimálně v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce lze prokázat tak, že množství vyrobeného tepla se odhadne, a nikoli změří (množství vyrobené elektřiny bylo změřeno a o něm není mezi stranami sporu). Zatímco správní orgány obou instancí měly za to, že množství tepla muselo být konkrétně změřeno, čemuž přisvědčil i městský soud, žalobce měl za to, že na základě konkrétních údajů o povaze a provozu výrobny tepla a míst, kam bylo teplo dodáváno, v kombinaci se zachovalými dílčími údaji z nesprávně nainstalovaného měřiče tepla lze s dostatečnou mírou jistoty určit, že podmínka využití vyrobené tepelné energie minimálně v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce byla splněna. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [7] Podle žalobce (dále též „stěžovatel“) lze splnění podmínky využití vyrobené tepelné energie minimálně v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce doložit v daném případě jakýmkoli způsobem, nejen přímým nesporným změřením hodnot dodaného tepla či nepřímou metodou aprobovanou metodickými materiály žalovaného. Stěžovatel má za to, že jím předložené dílčí údaje z nesprávně nainstalovaného měřidla a odborné výpočty, jak byly popsány výše, umožňují dostatečně přesné určení množství dodaného tepla. [8] Podle žalovaného takto množství dodaného tepla určit nelze, neboť se tím odhaduje toliko teplo teoreticky potřebné, avšak nikoli skutečně dodané a spotřebované. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Podstatou věci je posouzení, zda se stěžovatel jako právnická osoba dopustil správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, v rozhodném znění, podle něhož (p)rávnická nebo podnikající fyzická osoba se jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že nedodrží věcné podmínky, pravidla nebo postupy pro stanovení úředních cen, jejich změn a způsobu jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování, stanovené cenovými orgány podle § 5 odst. 5. [11] Podle § 5 odst. 5 zákona o cenách (r)egulace formou maximální, pevné nebo minimální ceny platí pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží. Pro uplatnění jednotlivých forem regulace cen mohou cenové orgány stanovit další věcné podmínky, včetně pravidel a postupů pro stanovení těchto cen, jejich změn a v případě nájmů nemovitostí nebo jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním i způsob jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování. Cenové orgány mohou stanovit u stejného zboží souběžně maximální a minimální cenu. [12] Podle cenového rozhodnutí, konkrétně jeho bodu 1.6.2, (u) bioplynových stanic kategorie AF 1 uvedených do provozu po 1. lednu 2012 včetně je podmínkou pro poskytnutí podpory výroba a efektivní využití vyrobené tepelné energie minimálně v úrovni 10 % vůči vyrobené elektřině v daném roce, s výjimkou elektřiny pro technologickou vlastní spotřebu elektřiny a tepla. [13] S městským soudem lze souhlasit v tom, že v případě dotovaných druhů výroby energie či tepla, což je i případ stěžovatele, je třeba, aby v případě uplatnění nároku na podporu bylo postaveno na j