5 Ads 58/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 58/2018- 46 - text 5 Ads 58/2018 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: S. K., zast. JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem Jana Švermy 1696, Kadaň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 45/2017 – 34, t a k t o : I. Kasační stížnost žalobkyně s e o d m í t á . II. Kasační stížnost žalovaného s e z a m í t á . III. V řízení o kasační stížnosti žalobkyně žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. IV. V řízení o kasační stížnosti žalovaného j e žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1573 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Bedřicha Hájka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : [1] Kasační stížností ze dne 19. 2. 2018 se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. SZ/MPSV-2017/206145-916, č. j. MPSV-2017/208548-916, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Most, ze dne 21. 9. 2017, č. j. 174533/2017/MOS; tímto bylo rozhodnuto dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), zvýšit žalobkyni doplatek na bydlení z 1411 Kč na 12 812 Kč měsíčně ode dne 1. 9. 2017 a to z důvodu nevyplacení příspěvku na bydlení a změně v částce živobytí a ve výši příspěvku na živobytí. [2] V daném případě žalobkyně činí spornou výši doplatku na bydlení, která jí byla přiznána. [3] V žalobě žalobkyně předně namítala, že správní orgány nesprávně subsumovaly úhrady záloh na energie pod § 34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi, ačkoliv s ohledem na skutečnost, že na jejich odběr neuzavírá vlastní samostatnou smlouvu, a jsou tedy součástí ostatních pravidelných úhrad za služby spojené s užíváním bytu, by měly být podřazeny pod písm. b) uvedeného ustanovení. Tuto námitku neshledal krajský soud důvodnou; uvedl, že zákon o pomoci v hmotné nouzi jednoznačně řadí úhradu energií (elektřiny, plynu aj.) pod § 34 písm. c) předpisu, aniž by rozlišoval, zda posuzovaná osoba disponuje vlastní smlouvou, či nikoliv; tato skutečnost není pro následný výpočet výše doplatku na bydlení rozhodná, neboť pro stanovení započitatelné výše plateb za energie se užijí odlišná pravidla než pro ostatní služby spojené s užíváním bytu. Je proto zcela irelevantní, zda posuzovaná osoba hradí zálohy na energie přímo v důsledku vlastní smlouvy či jsou jí tyto zálohy pravidelně vyúčtovány pronajímatelem na základě stanovených záloh, které musí sám dle smlouvy uzavřené s poskytovatelem energií odvádět. [4] Dále namítala, že správní orgány ve svých výpočtech nezohlednily, že nedisponuje energeticky úspornými spotřebiči, ani že s ohledem na svůj životní styl pobývá v domácnosti po většinu roku, čímž spotřebovává více energií. Ani tuto námitku neshledal krajský soud důvodnou; poukázal na to, že účelem dávky doplatku na bydlení není poskytnout žadateli o něj finanční částku, která bez omezení pokryje veškeré jeho faktické náklady na bydlení; smyslem doplatku na bydlení je toliko vyrovnání odůvodněných nákladů v takovém případě, kdy žadatel není ani přes maximálně úsporný způsob života schopen je hradit z vlastních zdrojů, resp. pokud je jeho příjem po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení nižší, než částka jeho živobytí. Krajský soud uvedl, že správní orgány musí při posuzování nároku a především výše doplatku na bydlení na jedné straně zohledňovat individuální situaci konkrétního žadatele, na stranu druhou to však neznamená, že by byly povinny zkoumat veškeré aspekty způsobu jeho života, energetickou náročnost, stáří či počet spotřebičů, výši tepelných ztrát, respektive energetické náročnosti obydlí, míru zodpovědného ekonomického a ekologického chování aj. Nepřisvědčil proto žalobkyni v tom, že nebylo přihlíženo ke stáří jejích spotřebičů. K následující námitce, dle níž měly správní orgány po žalobkyni neoprávněně požadovat sdělení hodnoty jističe, sazby a označení dodavatele elektřiny a plynu, soud uvedl, že je zcela nerelevantní za situace, kdy ze sdělení pronajímatele bytu ze dne 15. 2. 2015, který je založen ve správním spise, i odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného vyplynulo, že dané údaje byly v rámci správního řízení zjištěny i z jiných zdrojů. Bez ohledu na polemiku žalobkyně, zda poskytují významné informace potřebné pro výpočet nezbytné spotřeby energií, či nikoliv, je proto nepochybné, že ani jejich nesdělením nemohla žalobkyni vzniknout žádná újma na jejích právech. Požadavky na zjištění tohoto údaje (a vedle toho rovněž i sazby energií, včetně údajů o distributorovi elektřiny a plynu) proto soud hodnotil jako zcela oprávněné a relevantní. [5] Krajský soud shledal pochybení žalovaného, co se týče vzorce, z něhož správní orgán při výpočtu nezbytné spotřeby energií vycházel. S odkazem na svoji předchozí judikaturu krajský soud konstatoval, že ve správním rozhodnutí se není možné spokojit toliko s uvedením přiznané částky doplatku na bydlení (resp. jakékoliv jiné dávky), aniž by z něj současně vyplývalo, jakou metodikou k ní správní orgány dospěly a z jakých vstupních dat vycházely. Dospěl k závěru, že v daném případě správní orgán I. stupně uvedený názor nerespektoval, když ve svém rozhodnutí pouze stanovil, že započtená výše elektrické energie činí 675,12 Kč a plynu 179,42 Kč. Připustil, že se správní orgán v odůvodnění pokusil nastínit systematiku výpočtu, včetně určitých vstupních údajů, ovšem část odůvodnění s výpočtem nezbytných energií neobsahuje kalkulaci s konkrétními individualizovanými hodnotami. Poukázal na § 68 odst. 3 správního řádu, dle kterého v odůvodnění musí správní orgán především uvést důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení – to zde nicméně ve vztahu k výpočtům nezbytné spotřeby energií splněno není. Tento deficit dle krajského soudu neodstranil ani žalovaný, byť s využitím oprávnění dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu závěry týkající se výše přiznaných částek za započtené výše energií rozšířil o principy, jimiž se jejich výpočet řídí. Krajský soud považoval i jeho odůvodnění za nedostatečné, neboť v něm pro změnu zcela absentují konkrétní data, jež byla následně do uvedených matematických vzorců dosazována; především z odůvodnění není patrné, jaká data jsou považována za vstupní, např. kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d, jež měla být žalovanému sdělena ze strany Energetického regulačního úřadu, v jakém rozmezí se pohybují platné ceníkové ceny za distribuci a dodávku elektřiny a plynu jednotlivých dodavatelů, včetně s tím spojených nákladů, aj. [6] Zcela zásadním pochybením krajský soud shledal samotné odůvodnění provedeného výpočtu prokazatelné nezbytné spotřeby energií v domácnosti žalobkyně; zrušil proto rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně se podrobně vyjádřil ke všem zásadním otázkám, které pro následný postup správních orgánů považoval za důležité. [7] Žalobkyně brojí kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu, kterým bylo její žalobě vyhověno; vytýká mu fakticky dílčí nedostatky v odůvodnění, jakož i to, že rozsudek nereagoval na všechny její připomínky. [8] Žalovaný (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti především poukazuje na to, že orgány pomoci v hmotné nouzi jsou dle § 52 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, povinny v řízení o dávkách používat aplikační program automatizovaného zpracování údajů hmotné nouze s názvem „OK Nouze“ (dále jen „aplikační program“). Stanovení výše doplatku na bydlení v místě obvyklé není u energií jednoduchou záležitostí, proto její výpočet provádí složitý algoritmus zavedený v aplikačním programu. Součástí odůvodnění ve věci dávky doplatku na bydlení podle stěžovatele nemusí být detailní informace, kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d, v jakém rozmezí se pohybují platné ceníkové ceny za dodávku elektřiny a plynu jednotlivých dodavatelů, včetně s tím spojených nákladů atd. Odůvodnění rozhodnutí by bylo pro osobu v hmotné nouzi, která je v drtivé většině v pozici laika, nesrozumitelné. Nadto stěžovateli nejsou známa vstupní data, např. kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d. Tyto údaje poskytuje Energetický regulační úřad přímo společnosti OK systém, a. s., která je zahrnuje do aplikačního programu. Stěžovatel není oprávněn tato data přezkoumávat. Vyžadování uvedených dat přímo stěžovatelem by mohlo v důsledku vést k neúměrnému prodlužování správního řízení