6 As 123/2019 — Nejvyšší správní soud

6 As 123/2019- 18 - text 6 As 123/2019 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: Z. N., zastoupená advokátem Mgr. Petr Mikeštíkem, se sídlem Novotného lávka 200/5, Staré Město, Praha 1, proti žalovanému: Obecní úřad Velké Přílepy, se sídlem Pražská 162, Velké Přílepy, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti výrokům II., III. a IV. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 43 A 156/2018 - 41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně domáhá zrušení výroku II., III. a IV. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 43 A 156/2018 – 41, (dále „napadené usnesení“), jímž městský soud výrokem I. vyloučil žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí změnil označení způsobu využití domu č. p. X na pozemku parc. č. st. X v katastrálním území H. v Čechách v obci H. z „bytového domu“ na „rodinný dům“, k samostatnému řízení, výrokem II. odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívající ve změně zápisu údaje o způsobu využití domu č. p. X na pozemku parc. č. st. X. v katastrálním území H. v Čechách v obci H. v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí z „bytového domu“ na „rodinný dům“, výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výrokem IV. pak o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni. [2] V žalobě ze dne 1. 11. 2018 žalobkyně uvedla, že je spoluvlastnicí domu č. p. X na pozemku parc. č. st. X v k. ú. H. v Čechách, přičemž vlastní 3 jednotky. Bytové jednotky jsou podle ní od počátku koncipovány jako samostatné byty a mezi jejich vlastníky není žádný rodinný vztah. Popsala dále, že v roce 2003 vydal žalovaný dodatečné stavební povolení na stavbu – stavební úpravy hospodářského objektu – přestavba stájí na byty formou řadového domu (byty byly povoleny z důvodu, že územní plán obce H. nepovoluje v dané lokalitě žádné „řadové rodinné domy“, nýbrž pouze rodinné domy samostatně stojící, dvojdomy a bytové domy). V roce 2009 vydal žalovaný příslušné kolaudační rozhodnutí na povolení užívání stavby řadový dům. Předmětný dům byl rovněž v katastru nemovitostí veden jako bytový dům. V roce 2016 podala žalobkyně žádost o stavební povolení, kterou se domáhala změny užívání původní hobby místnosti v přízemí domu na dva byty; v průběhu řízení byla změněna místní příslušnost stavebního úřadu z důvodu vyloučení všech úředních osob příslušného stavebního úřadu žalovaného. V lednu 2018 zaslal žalovaný stavebnímu úřadu stanovisko, že předmětný dům je řadovým rodinným domem, bytové domy se v řadové zástavbě nepovolily, daná stavba je užívána dle kolaudačního rozhodnutí jako řadový dům o 3 bytových jednotkách, požadovaná změna je dle žalovaného v rozporu se schválenou územní studií. Toto stanovisko podle žalobkyně neodpovídá skutečnosti. S ohledem na podjatost úředních osob žalovaného měla žalobkyně za to, že nemohly jakýmkoli způsobem ovlivňovat předmětné řízení, což se však stalo. V rámci předmětného správního řízení nadto žalobkyně zjistila, že předmětný dům je nyní veden jako rodinný dům, na což reagovala žádostí k Českému úřadu zeměměřickému a katastrálním o opravu nesprávného zápisu na bytový dům, na kterou katastrální úřad reagoval sdělením, že ke změně způsobu využití předmětné budovy došlo v katastrálním operátu v lednu 2017 na základě převzetí způsobu využití jako referenčního údaje z Registru územní identifikace a adres (RÚIAN), editorem tohoto referenčního údaje je příslušný stavební úřad, který údaj do tohoto registru zaslal; katastrální úřad přitom kontaktoval stavební úřad žalovaného, který potvrdil, že zápis předmětné stavby je správný. Žalobkyně z toho dovozovala, že změnu způsobu využití předmětného domu v RÚIAN z bytového domu na rodinný dům provedl stavební úřad žalovaného, nadto v době, kdy byla příslušná pracovnice vyloučena z projednávání věci pro podjatost, a že je tak zasahováno do jejích práv. [3] V napadeném usnesení městský soud popsal průběh soudního řízení a postup žalobkyně v něm. Jelikož žalobkyně následně uvedla, že podává jak žalobu proti rozhodnutí, tak i žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, k tomu soud vyložil, že tyto žalobní typy podléhají rozdílným procesním pravidlům, proto bylo na místě podle krajského soudu žalobu proti správnímu rozhodnutí vyloučit k samostatnému projednání. Ve vztahu k předmětné žalobě na ochranu před nezákonným zásahem se zabýval otázkou její včasnosti v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18, přičemž konstatoval, že změna zápisu způsobu užívání v registru územní identifikace, adres a nemovitostí není trvajícím zásahem, ale jednorázovým zásahem s trvajícími důsledky. Na projednávanou věc tak dle názoru soudu plně dopadají závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 9 As 351/2018, v němž uvedl, že zápis měsíce a roku odstranění stavebního objektu v registru územní identifikace (resp. v informačním systému územní identifikace) není trvající zásah, ale jednorázový zásah s trvajícími důsledky. K obdobnému posouzení stran charakteru zápisu a včasnosti zásahové žaloby dospěl Nejvyšší správní soud stran zápisů v katastru nemovitostí. Trvalost zásahu nelze dle soudu spatřovat ani v tvrzeném ovlivnění jiného řízení, které může představovat již pouze nepřímý důsledek jednání žalovaného. Žalobkyně se o jednání, v němž spatřuje nezákonný zásah, dozvěděla nejpozději ze sdělení Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 8. 2. 2018. Ačkoli není zřejmé, kdy toto sdělení žalobkyně obdržela, z žádosti žalobkyně o nápravu nesprávného a nezákonného úředního postupu ze dne 28. 6. 2018 vyplývá, že žalobkyně k tomuto dni disponovala relevantními informace, které jí umožnily usoudit, že jde o jednání veřejné správy, v čemž jednání spočívá a že je zaměřeno proti ní. Pokud by subjektivní lhůta pro podání žaloby počala běžet až dne 29. 6. 2018, uplynula by dne 29. 8. 2018; žalobkyně však podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem až dne 1. 11. 2018, tedy zjevně po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty. Jelikož zákon o základních registrech neupravuje žádné jiné právní prostředky ochrany či nápravy, které by bylo třeba před podáním žaloby vyčerpat, přičemž tímto prostředkem není ani podání stížnosti dle správního řádu, nemohlo podání žalobkyně ze dne 29. 6. 2018 počátek běhu subjektivní lhůty oddálit. Proto krajský soud předmětnou žalobu na ochranu před nezákonným zásahem odmítl pro opožděnost. II. Kasační stížnost a vyjádření [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v podané kasační stížnosti uvedla, že se dovolává kasačních důvodů dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Popsala, že se domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) změnil označení způsobu využití předmětného domu z „bytového domu“ na „rodinný dům“, což považuje za šikanu. Zopakovala celou genezi stran povolování předmětného domu, přičemž trvala na tom, že změnu způsobu využití předmětného domu provedla pracovnice stavebního úřadu žalovaného v době, kdy byla vyloučena z projednání žádosti stěžovatelky o stavební povolení pro změnu užívání hobby místnosti na dva byty. Stěžovatelka vyzvala žalovaného dopisem ze dne 28. 6. 2018 k nápravě závadného stavu, ten jí však v srpnu 2018 odpověděl, že zápis v RÚIAN je proveden správně. Stěžovatelka tvrdila, že jednání žalovaného protiprávně zasahuje do jejích práv a oprávněných zájmů a že se krajský soud měl věcí meritorně zabývat. Odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 351/2018 nepovažuje za správný, neboť v daném soudním rozhodnutí se jednalo o změnu odpovídající skutečnému stavu po odstranění stavby, nyní se však stěžovatelka domáhá odstranění trvajícího nezákonného zásahu, který neodpovídá skutečnosti a jehož se žalovaný dopustil v úmyslu poškozovat stěžovatelku ve stavebním řízení, z něhož byl vyloučen. Trvala na tom, že dokud tento stav trvá, jsou její práva omezována, což má vliv i na probíhající stavební řízení. Ze strany žalovaného jde o nezákonný trvající zásah do jejích práv a oprávněných zájmů, který jí soustavně brání ve změně 2 nebytových jednotek na bytové jednotky. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil v přípisu ze dne 10. 7. 2019, v němž odkázal na své vyjádření k žalobě. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky ustanovení § 1