6 As 49/2019 — Nejvyšší správní soud

6 As 49/2019- 27 - text 6 As 49/2019 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Alfmeier CZ s.r.o., IČ 26167492 sídlem Podnikatelská 1136/16, Plzeň - Skvrňany, zastoupená JUDr. Karlem Vodičkou, LL.M., advokátem, sídlem Kyjevská 1228/77, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. října 2017 č. j. MZP/2017/520/289, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2019 č. j. 11 A 223/2017 - 87, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2019 č. j. 11 A 223/2017 - 87 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Dne 23. listopadu 2016 provedla Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Plzeň (dále jen „ČIŽP“) u žalobkyně kontrolu nakládání s odpady a obaly. Zjistila, že žalobkyně předává veškeré odpady společnosti ELIOD Servis s.r.o. (dále jen „ELIOD“). Tato společnost však odpady nezpracovává, pouze je shromažďuje a předává dalším subjektům. Žalobkyně uvedla, že využití obalů, ve kterých dováží komponenty pro výrobu, zajišťuje společnost ELIOD a žalobkyně je nesleduje. Doložila prohlášení společnosti ELIOD za rok 2014 a 2015, že odpady z obalů jsou dále využívány. Toto prohlášení vyhodnotila ČIŽP jako pravdivé, nepovažovala je však za relevantní důkaz o tom, že žalobkyně zajistila splnění svých povinností podle § 12 odst. 1 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů. [2] Žalobkyně podala proti kontrolním zjištěním ČIŽP námitky. Popsala, které společnosti přebírají její odpad od společnosti ELIOD (šlo o společnosti EKO-SEPAR s.r.o., MATEO PACKING s.r.o., Marius Pedersen a.s. a IGRO s.r.o.) a předložila jejich čestná prohlášení. [3] ČIŽP následně příkazem rozhodla, že se žalobkyně dopustila správních deliktů podle § 44 odst. 2 písm. h) a k) zákona o obalech. Žalobkyně proti tomuto příkazu podala odpor. V rámci správního řízení namítala nedostatečné skutkové vymezení správních deliktů a navrhla doplnit dokazování o vyjádření společností ELIOD, EKO-SEPAR, MATEO PACKING, Marius Pedersen a IGRO. [4] Dne 9. února 2017 ČIŽP rozhodla, že se žalobkyně dopustila správních deliktů podle již citovaných ustanovení zákona o obalech a uložila jí pokutu ve výši 300 000 Kč. Žalovaný toto rozhodnutí k odvolání žalobkyně zrušil, věc vrátil ČIŽP k vydání nového rozhodnutí a zavázal ji k opravě výroku rozhodnutí a k doplnění odůvodnění výše sankce. [5] Rozhodnutím ze dne 19. června 2017 č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1615266.008/17/ZKN uložila ČIŽP žalobkyni pokutu ve výši 150 000 Kč za správní delikty podle § 44 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 12 odst. 1 zákona o obalech (žalobkyně nezajistila využití odpadů z obalů výrobků, které uvedla na trh v České republice, v rozsahu stanoveném zákonem) a podle § 44 odst. 2 písm. k) ve spojení s § 15 odst. 1 písm. c) zákona o obalech (žalobkyně jako osoba, na kterou se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů, neprokázala pravdivost údajů uvedených ve výkazech o obalech a odpadech za roky 2014 a 2015). [6] Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ČIŽP zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví. [7] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 28. června 2018 č. j. 11 A 223/2017 - 56 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že žalovaný nijak nezdůvodnil, proč nevyslechl žalobkyní navrhované svědky, a zavázal žalovaného opětovně rozhodnout o důkazním návrhu žalobkyně a případně přezkoumatelně odůvodnit, proč mu nevyhověl. Nejvyšší správní soud však shledal, že tento závěr městského soudu neodpovídá odůvodnění rozhodnutí žalovaného, a rozsudkem ze dne 6. září 2018 č. j. 6 As 238/2018 - 21 zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [8] Rozsudkem označeným v záhlaví městský soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Dospěl k závěru, že protokol o kontrole, z něhož žalovaný vycházel, obsahoval zákonem stanovené náležitosti. Jako nedůvodnou vyhodnotil městský soud i námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a to s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 238/2018 - 21 a na zdůvodnění žalovaného, proč nevyhověl návrhu žalobkyně na výslech svědků. Městský soud dále konstatoval, že je obecně vhodné, aby byly všechny podklady rozhodnutí založené v listinné podobě ve správním spise, odkaz na internetové stránky, na nichž se nachází Stručný průvodce podnikatele [celým názvem Stručný průvodce podnikatele labyrintem zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 94/2004 Sb., zákona č. 66/2006 Sb., zákona č. 25/2008 Sb., zákona č. 77/2001 Sb., zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 62/2014 Sb. (zákon o obalech) – poznámka Nejvyššího správního soudu], jímž žalovaný rovněž argumentoval, však shledal dostatečným, neboť tento dokument byl veřejně přístupný. Upřesnění výroku rozhodnutí o správním deliktu poté, co žalovaný zrušil rozhodnutí ČIŽP a vrátil jí věc k dalšímu řízení, žalobkyni nijak nezkrátilo na jejích právech, nešlo o změnu popisu skutku. Městský soud nepovažoval za porušení zákona ani skutečnost, že původním rozhodnutím uložila ČIŽP žalobkyni dvojnásobnou pokutu oproti té, která je stanovena nyní přezkoumávaným rozhodnutím. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [9] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včas kasační stížnost. Namítala, že se městský soud nezabýval jejími námitkami o vadách dokazování – stěžovatelka se nemohla dokazování účastnit a žalovaný neprovedl jediný důkaz v její prospěch. Stěžovatelka splnila povinnost zajistit využití odpadů z obalů i povinnost prokázat pravdivost údajů evidovaných podle § 15 zákona o obalech. K prokázání této skutečnosti navrhla výslech několika svědků, žalovaný však tyto důkazy opomněl. Zákon o obalech přitom nestanoví, že by bylo možné splnění daných povinností prokázat pouze listinnými důkazy, výslechy svědků jsou tudíž také přípustné. Žalovaný navíc neprovedl dokazování při ústním jednání, pouze zakládal jednotlivé listiny do spisu, aniž by stěžovatelku vyrozuměl o dokazování mimo jednání. Jeden z podkladů rozhodnutí, Stručný průvodce podnikatele, navíc nikdy nebyl součástí správního spisu. Odkaz na webové stránky, na nichž je průvodce k dispozici, nepovažuje stěžovatelka za dostatečný. Městský soud totiž nemusel mít při přezkumu rozhodnutí žalovaného k dispozici stejnou verzi tohoto dokumentu, z jaké vycházel žalovaný. Právě na základě obsahu průvodce přitom žalovaný dospěl k závěru, že není nutné provést navrhované svědecké výpovědi a přičetl stěžovatelce k tíži, že neskladovala odpady z obalů odděleně přesto, že jí to zákon neukládá. [10] Žalovaný se ve svém vyjádření plně ztotožnil s posouzením věci, jak je provedl městský soud. Stěžovatelka nijak nezpochybnila důvody, pro něž žalovaný nevyslechl navrhované svědky. Odkaz na dokument publikovaný na webových stránkách žalovaného nebyl pro dokazování klíčový, šlo o pouhou prezentaci způsobu plnění zákonných povinnosti osob nakládajících s obaly v podobě nezávazné metodiky. Tento dokument byl veřejně přístupný z uvedeného odkazu, nešlo o stav webové stránky, který by měl být zachycen pro účely správního řízení. [11] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného stěžovatelce na vědomí. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je částečně důvodná. [13] Nejvyšší správní soud připomíná jeden ze základních principů práva na spravedlivý proces, jímž je povinnost soudů řádně své rozsudky odůvodnit (z četné judikatury Ústavního soudu srov. například nálezy ze dne 20. června 1996 sp. zn. III. ÚS 84/94, N 34/3 SbNU 257, ze dne 11. dubna 2007 sp. zn. I. ÚS 741/06, N 64/45 SbNU 77, či ze dne 17. prosince 2008 sp. zn. I. ÚS 1534/08 N 225/51 SbNU 807). Z odůvodnění rozhodnutí soudu „musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěryna straně druhé“ (nález Ústavního soudu ze dne 26. června 1997 sp. zn. III. ÚS 94/97, N 85/8 SbNU 287). [14] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky ze dne 8. prosince 2009 č. j. 8 Afs 73/2007 - 111, ze dne 3. dubna 2017 č. j. 7 As 202/2016 - 38, či ze dne 17. října 2018 č. j. 4 Azs 214/2018 - 31) zakládá nevypořádání některého ze žalobních bodů nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [15] Městský soud zce