6 As 90/2019 — Nejvyšší správní soud

6 As 90/2019- 68 - text 6 As 90/2019 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: J. K., zastoupen Mgr. Jiřinou Dvorníkovou, advokátkou, se sídlem Jednořadá 1051/53, Praha 6, proti žalovanému: Zastupitelstvo města Roudnice nad Labem, se sídlem Karlovo náměstí 21, Roudnice nad Labem, zastoupen JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem, se sídlem Štěpánská 644/35, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2019, č. j. 15 A 144/2018 - 44, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2019, č. j. 15 A 144/2018 - 44 (dále „napadené usnesení“), jímž krajský soud odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, kterou se žalobce domáhal toho, aby bylo žalovanému přikázáno, aby upustil od nezákonného jednání tím, že od doby účinnosti zákona o obcích nezařazuje na program veřejného zasedání zastupitelstva města jako bod programu jednání předložení zápisů kontrolního a finančního výboru zastupitelstva města. [2] V žalobě ze dne 19. 7. 2018 žalobce uvedl, že je občanem města Roudnice nad Labem, přičemž zjistil, že na veřejném zasedání zastupitelstva konaném dne 20. 6. 2018 ještě před schválením programu jednání byl podán návrh na doplnění programu jednání předsedou kontrolního výboru v podobě zařazení zprávy předsedy kontrolního výboru o činnosti kontrolního výboru ke krytému plaveckému bazénu (na základě provedené kontroly náležitostí ve věci rekonstrukce krytého plaveckého bazénu). Tento návrh byl schválen. Žalobce citoval ustanovení § 119 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obecní zřízení“), které podle něj ukládá obcím zřizovat finanční a kontrolní výbor, jež provádí kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce, přičemž výbor má předkládat zápis zastupitelstvu obce. V projednávané věci je obecní zřízení žalovaným dlouhodobě porušováno, neboť kontrolní a finanční výbor nepředkládá své zápisy o provedených kontrolách, což dokládá neexistence příslušného bodu na programu veřejného zasedání zastupitelstva. Tím je podle žalobce porušeno práva občanů obce vyjadřovat se k předloženým zápisům tohoto výboru. Podle sdělení tajemníka městského úřadu tyto zápisy z minulých let nadto neexistují, jelikož byly v mezidobí skartovány. Kdyby byly naopak řádně překládány zastupitelstvu, byly by dohledatelné jako přílohy těchto zápisů. Žalovaný porušil obecní zřízení rovněž v tom, že fakticky nezařadil jako samostatný bod předložení zápisu kontrolního a finančního výboru i přes žádost a stížnost žalobce. Ze zápisu z 20. 6. 2018 zasedání žalovaného rovněž vyplývá, že předložení zápisu kontrolního výboru nebylo zařazeno jako samostatný 4. bod programu jednání, jak si žalovaný sám odhlasoval, čímž porušil ustanovení § 95 odst. 1 obecního zřízení. Předseda kontrolního výboru vystoupil vadně v bodu programu č. 3. Žalobce se předmětnou věc snažil řešit na Ministerstvu vnitra a u Veřejné ochránkyně práv, avšak neúspěšně. Proto navrhoval, aby soud přikázal žalovanému, aby upustil od nezákonného jednání tím, že od doby účinnosti zákona o obcích nezařazuje na program veřejného zasedání zastupitelstva jako bod programu jednání předložení zápisů kontrolního a finančního výboru zastupitelstva města. [3] V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že jednání žalovaného, které mu žalobce vytýká, nemůže být zásahem ve smyslu ustanovení § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“ nebo též „soudní řád správní“). Na úvod vysvětlil, že s. ř. s. neumožňuje podání žaloby ve veřejném zájmu, o což se žalobce fakticky snaží, neboť s. ř. s. umožňuje bránit se pouze proti takovým zásahům, které vedou ke konkrétnímu zkrácení na právech žalobce. V posuzované věci však žalobce netvrdí, že by mu jednání žalovaného nějakou konkrétní újmu na jeho veřejných subjektivních právech způsobovalo. Pokud dochází k porušování ustanovení § 119 odst. 5 obecního zřízení, mohlo by eventuálně dojít k porušení práv zastupitelstva či jednotlivých zastupitelů, ale nikoli veřejných subjektivních práv občanů obce, kterým jsou za správu obce odpovědni volení zastupitelé. Soud zdůraznil, že žalobci zjevně nesvědčí žádné veřejné subjektivní právo na zařazení určitých konkrétních bodů na program jednání zastupitelstva. Pouze na okraj soud vysvětlil, že ustanovení § 119 odst. 5 obecního zřízení ukládá povinnost výborům předkládat jejich zápisy zastupitelstvu, ovšem žádné ustanovení tohoto předpisu neukládá zastupitelstvu obce povinnost zařazovat na program jednání bod programu týkající se výstupů z kontrolního a finančního výboru, když mu nebyly předloženy; z toho podle soudu vyplývá, že se žalovaný vytýkaným postupem nemohl dopustit nezákonného zásahu. II. Kasační stížnost a vyjádření [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení kasační stížnost, v níž vysvětlil, čeho se u krajského soudu domáhal, neboť měl za to, že žalovaný dlouhodobě porušuje obecní zřízení, když nikdy nebylo předložení zápisů výborů zařazeno na program zasedání zastupitelstva města. Měl za to, že soud nesprávně uchopil jeho žalobu, neboť nikde se v jejím petitu nehovoří o zásahu, ve vztahu k němuž se vyjadřuje napadené usnesení. Stěžovatel totiž brojí proti soustavnému nezákonnému jednání spočívajícímu v nedodržování obecního zřízení. Měl za to, že je povinností žalovaného zařadit na program veřejného zasedání zápisy z kontrol, neboť to je nutné s ohledem na transparentnost a kontrolu veřejné moci ze strany občanů obce. Pokud toto protiprávní jednání nevadí zastupitelům, neznamená to, že to nemůže vadit jednotlivým občanům obce. Polemika soudu stran toho, že občané nemohou předkládat návrhy k zařazení určitého bodu na pořad zasedání zastupitelstva, jsou mimo předmět tohoto řízení. Soud rovněž pochybil ve svých úvahách stran toho, že ustanovení § 119 odst. 5 obecního zřízení neukládá zastupitelstvu zařazovat na program jednání bod programu týkající se výstupů z kontrolního a finančního výboru; pokud výbory své zápisy z kontrol nepředkládají, nemohou být zařazeny jako bod programu. Žaloba však směřovala proti zasedání žalovaného ze dne 20. 6. 2018, kde zastupitelstvo odhlasovalo návrh na doplnění programu zasedání o zařazení zprávy předsedy kontrolního výboru o činnosti tohoto výboru, avšak ve skutečnosti tento bod zařazen nebyl, když předseda kontrolního výboru s předmětnou zprávou vystoupil v jiném bodu programu. Stěžovatel trval na tom, že žalovaný pokračuje v nezákonné praxi projednávání příslušných zpráv pod různými body svého programu. Na závěr stěžovatel vysvětlil, že se obracel na Ministerstvo vnitra či na Veřejného ochránce práv, avšak bez úspěchu. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil v přípisech ze dne 27. 5. 2019 a 2. 8. 2019, v nichž se plně ztotožnil se závěry krajského soudu obsaženými v napadeném usnesení. Měl za to, že žaloba proti zastupitelstvu obce v dané věci je zcela mimo pravomoc správního soudnictví, neboť žalovaný se nedopustil jakéhokoli zásahu vůči stěžovateli. Jelikož zastupitelstvo nemá právní subjektivitu, není tu nikdo, kdo by mohl jednat. K samotnému jednání zastupitelstva a kontrolního výboru uvedl, že jím zvolený postup plně odpovídá obecnímu zřízení a že obecní zřízení mu neukládá předkládat stěžovateli zápisy kontrolního a finančního výboru. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s., a je proti napadenému usnesení přípustná za podmínek ustanovení § 102 a § 104 s. ř. s. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [8] Stěžovatel ve své kasační stížnosti neuvedl důvod podání kasační stížnosti podle konkrétního ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. Pokud však stěžovatel kasační stížností napadá rozhodnutí o odmítnutí žaloby, z povahy věci pro něj přichází v úvahu kasační důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 7/2004 - 47 ze dne 18. 3. 2004). Naplnění tohoto důvodu přitom m