9 Afs 169/2019 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 169/2019- 47 - text 9 Afs 169/2019 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Ba Sau Tran, se sídlem Masarykovo náměstí 437, Mnichovo Hradiště, zast. Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem 8. března 21/13, Liberec, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2016, č. j. 26733-3/2016-900000-304.6, sp. zn. 4401/2016-610000-12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 45 Af 37/2016 - 48, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) provedl dne 5. 1. 2016 místní šetření v baru Bílý tygr v Mnichově Hradišti provozovaném žalobcem jako podnikající fyzickou osobou. Při ní našel na regále mezi ostatními tabákovými výrobky mimo jiné jedno balení cigaret Viceroy Blue (tedy jednu krabičku obsahující 20 cigaret) s tabákovou nálepkou s písmenem „O“ odpovídajícím staré sazbě spotřební daně, přestože zákonem č. 201/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, bylo stanoveno pevné datum doprodeje cigaret zdaněných starou sazbou spotřební daně na den 28. 2. 2015. Celní úřad poté rozhodnutím ze dne 28. 4. 2016, č. j. 4401-17/2016-610000-12, sp. zn. 4401/2016-610000-12, uložil žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč za porušení § 135zk odst. 1 písm. a) ve vazbě na § 118c odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), neboť žalobce umožnil skladování neznačených tabákových výrobků ve spotřebitelském balení za účelem jejich dalšího prodeje na daňovém území ČR. Zároveň mu uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 2. 9. 2016, č. j. 26733-3/2016-900000-304.6, sp. zn. 4401/2016-610000-12. [2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 9. 5. 2019. Krajský soud se neztotožnil s námitkou, že krabička cigaret byla určena k žalobcově osobní spotřebě, neboť tomu nenasvědčovalo zejména její umístění přímo v regále mezi ostatními krabičkami určenými k prodeji. Nebyly splněny ani podmínky § 32 zákona o spotřebních daních, za nichž by mohly být cigarety pořízeny pro osobní spotřebu, umístění cigaret naopak svědčilo podle krajského soudu o tom, že žalobce se pokoušel toto neprodejné balení prodat. I kdyby si žalobce z nepochopitelných důvodů či nedopatřením ukládal cigarety určené pro svou osobní spotřebu mezi cigarety určené k prodeji, z hlediska skutkové podstaty správního deliktu je to bezpředmětné. Tento správní delikt je založen na objektivní odpovědnosti, zavinění jakožto vnitřní psychický vztah žalobce k protiprávnímu jednání se tedy nezjišťuje. Ke vzniku odpovědnosti za tento delikt postačuje, že žalobce umožnil skladování či prodej předmětného neoznačeného balení, dokonce bez ohledu na to, kdo je vlastníkem cigaret, a jaké bylo jejich množství. Účel pořízení cigaret je z hlediska skutkové podstaty správního deliktu irelevantní, už pouhá přítomnost neznačeného balení cigaret v provozovně v regálu s ostatním zbožím určeným k prodeji postačuje ke vzniku odpovědnosti žalobce za protiprávní jednání. Místo nálezu krabičky na regále bylo ve správním řízení prokázáno přesvědčivě a i sám žalobce je v žalobě fakticky potvrdil, když uvedl, že byla za dalšími krabičkami cigaret, takže ji zákazníci údajně nemohli vidět. Splněna byla i materiální stránka daného deliktu, ostatně sám zákonodárce přistoupil k porušování povinnosti správně označovat tabákové výrobky velmi přísně. To, že bylo v době kontroly nalezeno jen jediné neoznačené balení cigaret, lze zohlednit toliko v rámci úvah o výši sankce jakožto polehčující okolnost, což se také stalo. Pokuta byla uložena v minimální možné výši. Nižší nebo žádnou pokutu celní úřad uložit nemohl, a to ani s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem jako bylo minimální množství neznačených cigaret, neboť by tím vybočil z mezí správního uvážení, které mu zákonodárce určil citovaným ustanovením. Krajský soud neshledal důvod, aby zákonem stanovenou dolní hranici sazby pokuty napadl u Ústavního soudu pro protiústavnost. Nepřisvědčil ani námitce týkající se nevěrohodnosti svědecké výpovědi zaměstnanců celního úřadu provádějících místní šetření. II. Obsah kasační stížnosti [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [4] Krajský soud se podle něj dostatečně nezabýval posouzením, zda byla nalezená krabička cigaret určená pro stěžovatelovu vlastní spotřebu či zda byla určena k prodeji konečnému spotřebiteli. Žalovaný neprokázal, za jakým účelem byla pořízena, respektive že byla určena k prodeji konečnému spotřebiteli, neboť pouhá její přítomnost v provozovně to neprokazuje. Celní úřad spatřoval porušení § 118c odst. 2 zákona o spotřebních daních již v samotném skladování, ovšem podle stěžovatele uvedené ustanovení zakazuje výhradně prodávání cigaret se starou tabákovou nálepkou po uplynutí lhůty pro doprodání. Stěžovatel tuto krabičku cigaret neprodával, takže se uvedeného deliktu nemohl dopustit. Samotné umístění jedné krabičky cigaret nemůže svědčit o tom, že se ji pokoušel prodat, ani o tom, že ji skladoval. Pokud by měl v úmyslu takovou krabičku cigaret prodat, pak by jich měl v daném místě rozhodně více, ne jeden kus. Stejný argument lze použít i v případě skladování. Krajský soud nesprávně vyložil pojem skladování a zaměnil jej za pojem přítomnost. K naplnění skutkové podstaty správního deliktu nemůže stačit, že se zboží nachází v provozovně, neboť v provozovně se nacházela řada dalších stěžovatelových osobních věcí, které nebyly určeny k prodeji. [5] Ani krajský soud nevyvrátil stěžovatelovo tvrzení, že krabičku cigaret neprodával, nýbrž ji měl pro svou osobní spotřebu. Při hodnocení, zda byly cigarety určeny pro osobní spotřebu, bylo třeba vyjít z § 4 odst. 5 a 6 ve spojení s § 32 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebních daních. Podle nich se za množství pro osobní spotřebu považuje množství, jež nepřesahuje u cigaret osm set kusů. Zde se však jednalo pouze o dvacet kusů cigaret a podmínka množství byla beze zbytku naplněna. [6] Stěžovatel dále tvrdí, že byla porušena jeho procesní práva, neboť jeho čestné prohlášení ze dne 22. 1. 2016, podle něhož bylo balení určeno pro osobní spotřebu, bylo vyhodnoceno správními orgány i krajským soudem v napadeném rozsudku jako účelové, aniž by tento závěr byl prokázán. K argumentu, že informaci obsaženou v čestném prohlášení měl stěžovatel správně sdělit již při místním šetření, uvádí, že místní šetření je pouze jedním z podkladů pro rozhodnutí ve správním řízení. Účastník správního řízení má však podle § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), právo po celou dobu se vyjadřovat k podkladům řízení a právo podávat návrhy i předkládat další důkazy, a to až do vydání rozhodnutí. Stěžovatelovo čestné prohlášení je tedy legitimním důkazem, který předložil řádně a včas. Stěžovatel navíc není rodilý mluvčí češtiny, a proto se „zorientoval“ a svoje tvrzení doplnil následně. Správní orgány a krajský soud se však s jeho čestným prohlášením dostatečně nevypořádaly, a neposoudily tak všechny důkazy řádně, což představuje vadu řízení podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 - 71, č. 3577/2017 Sb. NSS, mu přitom nelze přičítat k tíži částečnou procesní pasivitu ve správním řízení. Tím, že krajský soud poukázal na zpoždění při poskytnutí vysvětlení o určení cigaret pro osobní spotřebu, nezohlednil dostatečně zásadu materiální pravdy. Stěžovatel nebyl povinen prokazovat či vyvracet zjištění správního orgánu. Je to správní orgán, který musí zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stěžovatelovo čestné prohlášení dokládá skutečnost, že krabička cigaret byla určena pro jeho osobní spotřebu. Správní orgány ani krajský soud rozhodně neprokázaly, že tomu tak nebylo. [7] Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, nebo aby byl zvolen postup podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti připomněl, že ke spáchání správního deliktu podle § 135zk odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních dostačuje jak prodej, tak skladování neznačených tabákových výrobků. Stěžovatel byl rozhodně přin