9 As 153/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 153/2018- 45 - text  9 As 153/2018 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Aleše Sabola a JUDr. Tomáše Rychlého ve věci žalobců: a) V. P., b) T. Z., c) V. B., d) V. G., e) P. S., f) V. Ž., všichni zastoupeni Mgr. Reginou Komárkovou, advokátkou se sídlem Pekařská 18, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AGROS farmy morava s. r. o., IČO: 49435141, se sídlem Jungmannova 1337/28, Kyjov, zastoupena Mgr. Jitkou Špilkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 787/10, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 9 A 141/2015-55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 20 183 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců Mgr. Reginy Komárkové, advokátky. Odůvodnění: [1] Žalovaný podal kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 9 A 141/2015-55, jímž bylo zrušeno rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 22. 4. 2015, č. j.: 21053/2015-MZE12151, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Ministr zemědělství rozhodl podle § 3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“) tak, že nevyhověl námitkám žalobců proti oznámením Ministerstva zemědělství, Krajské agentury pro zemědělství a venkov Jihomoravský kraj, pracoviště Znojmo (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „zemědělská agentura“), ze dne 3. 12. 2014 ve vztahu k žalobci a) pod č. j. 296/2/2014, ve vztahu k žalobci b) pod č. j. 295/2/2014, ve vztahu k žalobci c) pod č. j. 294/2/2014, ve vztahu k žalobci d) pod č. j. 298/2/2014, ve vztahu k žalobci e) pod č. j. 297/2/2014, a ve vztahu k žalobci f) pod č. j. 293/2/2014, o neprovedení ohlášené změny v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů. Městský soud řízení o žalobách spojil ke společnému projednání usnesením ze dne 18. 8. 2015, č. j. 9 A 141/2015-15. [2] Správní orgán I. stupně všem žalobcům oznámil, že neprovedl navržené změny v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů u příslušných půdních bloků (dílů půdních bloků) uvedených v oznámeních a nacházejících se ve čtverci 610-1170 v k. ú. X, v k. ú. X, na části k. ú. X, na části k. ú. X a části k. ú. X. Následně ministr zemědělství námitkám žalobců nevyhověl s odůvodněním, že v dané věci je třeba vycházet z § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), ve znění ke dni nabytí právní moci rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, pobočka Znojmo, o výměně nebo přechodu vlastnických práv, tj. k 15. 4. 2014. Ministr zemědělství dospěl k závěru, že podle tohoto ustanovení dosavadní nájemní vztahy zanikají k 1. říjnu běžného roku. Pokud tedy žalobci podali ohlášení změny dne 29. 4. 2014, bylo ohlášení předčasné. Jelikož rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv nabylo právní moci 15. 4. 2014, mohly dotčené vztahy zaniknout až k 1. 10. 2014, ledaže by se žalobci dohodli s dosavadním uživatelem (osobou zúčastněnou na řízení) jinak. K takové dohodě ovšem nedošlo. Podle ustanovení § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách ve znění před účinností zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jako „zákon o Státním pozemkovém úřadu“), tj. do 31. 12. 2012, který zánik dosavadních nájemních vztahů spojoval s právní mocí rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv, přitom nelze použít a nelze ani aplikovat přechodné ustanovení uvedené v § 22 odst. 8 zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť to výslovně řeší jen pravidla řízení o pozemkových úpravách, nikoliv již však otázku povahy ryze občanskoprávní, jakou je např. otázka existence či zániku nájemních vztahů, která vyvstává až po definitivním ukončení správního řízení vydáním rozhodnutí ve věci. [3] Městský soud, který rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, odkázal na důvodovou zprávu k § 22 odst. 8 zákona o Státním pozemkovém úřadu, podle níž bylo v zájmu dosažení právní jistoty účastníků řízení o pozemkových úpravách výslovně stanoveno, že pokud byl zpracovaný návrh pozemkových úprav již vystaven ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona k veřejnému nahlédnutí, řízení se dokončí podle dosavadních předpisů; jen pokud by tomu tak nebylo, platila by pro řízení o pozemkových úpravách právní úprava nová. Řízení o pozemkových úpravách skončilo nabytím právní moci rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv dne 15. 4. 2014, tj. až po účinnosti zákona o Státním pozemkovém úřadu, zpracovaný návrh komplexní pozemkové úpravy pro dané území byl vystaven k veřejnému nahlédnutí po dobu třiceti dnů již od 30. 1. 2012 do 28. 2. 2012, tedy v případě žalobců byly splněny podmínky uvedené v § 22 odst. 8 věty druhé zákona o Státním pozemkovém úřadu. Proto měl být aplikován zákon o pozemkových úpravách ve znění do 31. 12. 2012. [4] Městský soud dále konstatoval, že zánik nájemních vztahů je spojen s veřejnoprávní normou. Jelikož zapsání, resp. nezapsání změn v evidenci půdy dle ohlášení nebylo sporné z hlediska předložených právních titulů k užívání, byl podstatný pouze okamžik, ke kterému mělo na základě veřejnoprávní normy dojít k zániku dosavadních nájemních vztahů osoby zúčastněné na řízení a vzniku práva žalobců začít na dotčených pozemcích hospodařit. Nebyl proto důvod při aplikaci přechodného ustanovení § 22 odst. 8 zvažovat veřejnoprávní či soukromoprávní charakter dotčených norem zákona o pozemkových úpravách nebo dotčených uživatelských vztahů. V této souvislosti se městský soud neztotožnil s názorem žalovaného, že změna zákona o pozemkových úpravách dopadá pouze na normy procesní, nikoliv na normy hmotněprávní. Konstatoval, že zákon o pozemkových úpravách (§ 12 odst. 2 tohoto zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012) v rámci procesní úpravy stanovil i hmotněprávní normu týkající se okamžiku zániku dosavadních uživatelských vztahů. Tyto uživatelské vztahy byly úzce spjaty s dřívějším uspořádáním území (pozemků), a jeho změnou po provedeném řízení o pozemkových úpravách vyvstala nezbytnost stanovení jejich zániku, aby se mohly uplatnit vztahy odpovídající novému uspořádání pozemků, a tedy aby právní stav odpovídal stavu skutečnému. Neskončená řízení o pozemkových úpravách, která splňují podmínky věty druhé § 22 odst. 8 zákona o Státním pozemkovém úřadu, je proto nutné dokončit podle dosavadní právní úpravy účinné ve znění do 31. 12. 2012. Městský soud neshledal případným ani tvrzení žalovaného, že s ohledem na přechodné ustanovení uvedené v § 25 zákona o Státním pozemkovém úřadu zaniká na základě rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách pouze zatímní bezúplatné užívání s tím, že pokud by si zákonodárce přál, aby tomu tak bylo i u nájemních vztahů, výslovně by to v přechodném ustanovení uvedl. Podle městského soudu není důvodem pro zařazení této úpravy do přechodných ustanovení vyřešení střetu dosavadní a nové právní úpravy týkající se zatímního bezúplatného užívání; stejná právní úprava, tj. zánik těchto vztahů, se totiž i dříve řídil právní mocí rozhodnutí vydaného podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách. Důvodem přesunutí do přechodných ustanovení byl pouze ustupující význam tohoto institutu v důsledku postupného zániku těchto vztahů. [5] Ve vztahu k ohlášení změn v evidenci půdy provedeným na základě schválené komplexní pozemkové reformy městský soud konstatoval, že každý z žalobců doložil příslušné smlouvy o pronájmu pozemku nebo pachtovní smlouvy. Jestliže rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv ze dne 28. 3. 2014 nabylo právní moci 15. 4. 2014 a žalobci podali svá ohlášení 29. 4. 2014, byl správní orgán povinen ohlášené změny provést v souladu s § 3g odst. 4 zákona o zemědělství, neboť dosavadní nájemní vztahy zanikly dnem 15. 4. 2014 a výše citované ustanovení mu neposkytuje prostor pro uvážení, zda i po splnění zákonných podmínek změny provede, či nikoliv. [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného rozsudku pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právních otázek soudem podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [7] Stěžovatel předně namítl, že městský soud nesprávně posoudil otázku zániku dosavadních nájemních vztahů pro účely posouzení oprávněnosti ohlášení změny v evidenci půdy. Tvrdil, že bylo-li rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v rámci rozhodování o pozemkových úpravách vydáno po dni 1. 1. 2013, nelze na jeho právní důsledky ve vztahu k dosavadním nájemním vztahům k pozemkům aplikovat zákonnou úpravu účinnou do 31. 12. 2012. Tato právní úprava byla v době vydání takového rozh