1 As 277/2019 — Nejvyšší správní soud

1 As 277/2019- 44 - text pokračování 1 As 277/2019 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Gentar s. r. o., se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, zastoupen Mgr. Alešem Váňou, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2015, č. j. ČOI 105706/14/O100/1000/14/15/Ber/Št, sp. zn. ČOI 12155/14/1000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2019, č. j. 10 A 71/2015 – 38, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2019, č. j. 10 A 71/2015 – 38, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalované 30. 4. 2015, č. j. ČOI 105706/14/O100/1000/14/15/Ber/Št, sp. zn. ČOI 12155/14/1000, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 18.200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Aleše Váni, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Česká obchodní inspekce uložila žalobkyni pokutu ve výši 100.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení určené paušální částkou ve výši 1.000 Kč za správní delikt podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „starý zákon o spotřebitelském úvěru“). Deliktu se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 4 zákona o spotřebitelském úvěru neuvedla v reklamě na spotřebitelské úvěry na internetových stránkách www.za10pa.cz všechny informace stanovené v příloze č. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle provedené kontroly reklama neobsahovala jasným, výstižným a zřetelným způsobem informaci o roční procentní sazbě nákladů (RPSN). [2] Žalovaná k odvolání žalobkyně prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že snížila původně uloženou pokutu na 50.000 Kč, tedy o polovinu. Důvodem pro snížení pokuty byla skutečnost, že v obdobných případech – při prvním porušení zákonných povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru – byla v minulosti ukládána pokuta právě ve výši 50.000 Kč. Žalovaná dále přisvědčila námitce žalobkyně, že v kontrolním protokolu ze dne 27. 2. 2014 v poučení o možnosti podat námitku chyběl údaj o tom, komu se námitky podávají. V kontrolním protokolu však bylo uvedeno, dle kterého ustanovení se námitky podávají. Toto pochybení tak nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobkyně v odvolání dále namítala, že webové stránky www.za10pa.cz nezřídila a ani neprovozovala, ale jednalo se o právní jednání učiněné jménem a na účet J. Ch. (prokuristy a společníka žalobkyně). Žalovaná však v této souvislosti poukázala na skutečnost, že v zápatí webových stránek byly uvedeny identifikační údaje žalobkyně. Z jejich obsahu ani náznakem nevyplývalo, že by snad spotřebitelské úvěry poskytoval J. Ch. [3] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně správní žalobu. [4] Žalovaná se prý nevypořádala s tím, že stránky nebyly zřízeny žalobkyní, nýbrž J. Ch. Dále žalobkyni neposkytla možnost se vyjádřit k zjištěním ze dne 27. 1. 2014 (kontrola webových stránek). Řízení před správním orgánem trpělo hrubým nedostatkem v podobě absence poučení o tom, komu se podávají námitky proti kontrolnímu protokolu. Kontrolní protokol neobsahuje dostatečná skutková zjištění. Uložená pokuta není přiměřená, neboť správní orgány nepřihlédly ke skutečnosti, že žalovaná se při poskytování spotřebitelských úvěrů chová v souladu se zákonem. [5] Městský soud žalobu zamítl. [6] Úvodem upozornil na skutečnost, že od 1. 12. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nahradil stávající zákon o spotřebitelském úvěru. Dle nového zákona o spotřebitelském úvěru je za správní delikt typově odpovídající § 20 odst. 1 písm. a) starého zákona o spotřebitelském úvěru ukládána pokuta do výše 10.000.000 Kč (oproti původní výši 20.000.000 Kč). Došlo tedy ke snížení horní sazby pokuty, která odráží typovou závažnost sankcionovaného jednání. Tato skutečnost však bez dalšího nevede ke zrušení pokuty pro její nepřiměřenost. Při posuzování účinků příznivější právní úpravy je nezbytné posoudit, zda správní orgán může reálně dospět k rozhodnutí příznivějšímu pro žalobkyni (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 6 Afs 60/2019 – 43 a rozsudek ze dne 12. 7. 2014, č. j. 6 As 122/2017 – 28). [7] V projednávané věci se správní orgány řádně zabývaly rozhodnými kritérii pro stanovení pokuty a své úvahy o výši sankce i srozumitelně odůvodnily. Sankce ve výši 50.000 Kč odráží individuální závažnost deliktního jednání žalobkyně. Zásadně nevybočuje z obdobných jednání jiných pachatelů téhož deliktu. I když se tedy v pozdější právní úpravě snížila horní sazba pro uložení pokuty, nelze podle názoru městského soudu bez dalšího dovozovat, že by správní orgány za těchto okolností závažnost deliktního jednání žalobkyně shledaly méně závažnější tak, aby v návaznosti na to uložily nižší pokutu než 50.000 Kč. Jelikož tedy rozhodnou pro stanovení výše pokuty byla individuální závažnost deliktního jednání žalobkyně, a nikoliv výše horní hranice sazby, v samotném snížení horní hranice pokuty soud neshledal důvod, pro který by měla být aplikace pozdější právní úpravy příznivější pro ukládání sankce žalobkyni. [8] Správní orgán I. stupně zaznamenáním obsahu webu před zahájením kontroly postupoval v souladu s § 3 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), který za účelem posouzení toho, zda kontrolu zahájí, umožňuje kontrolnímu orgánu opatřit si podklady před zahájením kontroly. Jestliže následně kontrolní orgán použil tento záznam jako podklad pro kontrolní zjištění, postupoval v souladu s § 3 odst. 2 kontrolního řádu. Uvedené ustanovení totiž umožňuje i využití takto získaných skutečností před zahájením kontroly jako podkladu pro kontrolní zjištění. [9] Kontrolní protokol obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (§ 12 odst. 1 kontrolního řádu). Vypořádání se s námitkami a argumenty kontrolované osoby není součástí kontrolního protokolu. Pokud žalobkyně nesouhlasila s kontrolními zjištěními, mohla proti nim podat námitky dle § 13 kontrolního řádu. O tom byla poučena, přičemž absence uvedení správního orgánu, ke kterému se námitky podávají, není vadou s vlivem na zákonnost rozhodnutí (řízení). Výhrady (námitky, argumenty) vůči skutkovým zjištěním mohla vznést v odporu a odvolání, což také učinila. Ve všech těchto prostředcích ochrany, jakož i v žalobě tvrdí, že nezřídila a není provozovatelem webových stránek www.za10pa.cz. Městský soud poukázal na to, že J. Ch. i jako prokurista v rámci svého zmocnění obecně mohl zřídit a udržovat internetovou stránku společnosti jejím jménem a na její účet (k tomu srov. vymezení prokury v § 14 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, či § 450 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalobkyně pak ve správním řízení nevznesla na podporu svých tvrzení žádné věrohodné skutečnosti (či argumentaci), které by byly schopné závěr o přičitatelnosti protiprávního jednání zpochybnit. [10] Žalobkyně neprokázala, že by svou prezentaci na webových stránkách www.za10pa.cz neiniciovala; nelze proto tuto okolnost považovat za polehčující. Pokud se pak žalobkyně domáhala zohlednění toho, že se při poskytování spotřebitelských úvěrů vždy chovala v souladu s právními předpisy a nepoškozovala spotřebitele, je třeba souhlasit se žalovaným, který ve svém rozhodnutí uvedl, že motivaci při plnění zákonných povinností nelze zohlednit jako polehčující okolnost. Tato skutečnost byla nicméně fakticky zohledněna jako polehčující okolnost s tím, že se jednalo o první porušení zákona o spotřebitelském úvěru ze strany žalobkyně. Výše sankce je odvozena od závažnosti deliktu, nikoliv od charakteru provozu podnikatelské činnosti žalobkyně. Správní orgán I. stupně následky i okolnosti jednání hodnotil, přičemž žalobkyně nevznesla vůči tomuto hodnocení výhrady spojené s rozsahem či charakterem provozu podnikatelské činnosti. Žalovaná navíc přihlédla k výši pokut ukládaných za obdobné protiprávní jednání. Výše uložené pokuty činí 0,025 % maximální možné zákonné výměry, což vzhledem ke skutkovým zjištěním a okolnostem případu městský soud nepovažuje za výši nepřiměřenou. II. Kasační stížnost [11] Žalobkyně (stěžovatelka) se s názorem městského soudu neztotožnila a podala kasační stížnost. [12] V protokolu o kontrole ze dne 27. 2. 2014 chybí poučení o tom, komu se námitky proti protokolu podávají a že mohou směřovat proti kontrolním zjištěním. Po vydání protokolu byl žalobci doručen příkaz, který vychází z kontroly provedené dne 31. 1.