3 Afs 413/2019

Nejvyšší správní soud obdržel dne 6. 12. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze specifikovanému v záhlaví.

Podáním ze dne 15. 1. 2020 vzal stěžovatel svou kasační stížnost zpět.

Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), za použití § 120 téhož zákona, „[n]avrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.“

Podle § 47 písm. a) části věty před středníkem s. ř. s., za použití § 120 téhož zákona, „[s]oud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět“.

S ohledem na zpětvzetí návrhu – kasační stížnosti Nejvyšší správní soud v souladu s výše citovanými ustanoveními soudního řádu správního řízení o kasační stížnosti zastavil.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle nichž platí, že „[ž]ádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.“

Podle § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[s]oud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.“

Podle § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.“

Protože stěžovatel uhradil na účet soudu dne 17. 2. 2019 soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, Nejvyšší správní soud rozhodl III. výrokem tohoto usnesení o vrácení soudního poplatku sníženého o částku 1.000 Kč stěžovateli. Částka ve výši 4.000 Kč bude vyplacena na účet advokáta stěžovatele ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).