3 Azs 426/2019 — Nejvyšší správní soud

3 Azs 426/2019- 34 - text 3 Azs 426/2019 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: O. S., zastoupený Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem Křižíkova 8, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 49 A 10/2018 – 56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení nese stát. Odůvodnění: [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 10. 2018, č. j. KRPS-321116-21/ČJ-2018-010022, rozhodla o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění. Žalovaná shledala existenci nebezpečí, že by žalobce mohl zmařit či ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť si opatřil padělaný cestovní doklad v úmyslu oklamat orgány České republiky, legalizovat zde svůj pobyt a usnadnit si zde výkon zaměstnání. Doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce vystupoval rovněž pod jménem V. N., státní příslušnost X, zadržený padělaný doklad byl na jméno V. V., státní příslušnost X. [2] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) žalobou; ten ji rozsudkem ze dne 4. 12. 2018, č. j. 49 A 10/2018 – 38, jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud s ohledem na žalobní body přezkoumal, zda žalovaná správně vyhodnotila nemožnost uložení zvláštních opatření podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Dospěl přitom k závěru, že uložení zvláštních opatření nepřicházelo s ohledem na konkrétní okolnosti případu v úvahu. [3] Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2019, č. j. 3 Azs 201/2018 – 35, zrušil rozsudek krajského soudu č. j. 49 A 10/2018 – 38, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku krajského soudu bylo pochybení spočívající v tom, že skutečná podoba zkráceného znění rozsudku zveřejněného na úřední desce krajského soudu neodpovídala písemnostem založeným ve spise a především byla v rozporu s písemným vyhotovením rozsudku, které bylo doručeno účastníkům. Zdejší soud proto zavázal krajský soud k tomu, aby ve věci znovu rozhodl, přičemž nové rozhodnutí měl vyhlásit již v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 38/18. Poté měl písemné vyhotovení rozhodnutí řádně doručit účastníkům řízení. [4] Krajský soud ve věci opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 49 A 10/2018 – 56, jímž žalobu výrokem I. zamítl. Uvedl přitom, že žalobu posoudil znovu a vzhledem k tomu, že účastnící neuplatnili žádné nové argumenty, dospěl k totožnému závěru jako v předchozím zrušeném rozhodnutí, tedy že žaloba není důvodná. Pro úplnost lze dodat, že výrokem II. rozsudku č. j. 49 A 10/2018 – 56, rozhodl krajský soud o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. citovaného rozsudku pak přiznal odměnu ustanovenému zástupci žalobce. [5] Proti výroku I. rozsudku krajského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta, brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Uvádí, že v řízení o žalobě bylo v souladu se zákonem rozhodnuto bez nařízení jednání, ostatně tento postup stěžovatel sám akceptoval, neboť nereagoval na výzvu krajského soudu ze dne 7. 11. 2019 a nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím bez jednání. Přesto se však domnívá, že napadený rozsudek nebyl řádně vyhlášen, což představuje porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy. Rozsudek nemohl být vyhlášen na jednání, neboť to se nekonalo, podle úřední desky krajského soudu pak nebyl zveřejněn ani na ní, a to dokonce ani ve zkráceném znění. Stěžovatel připomíná, že Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud v rozsudku č. j. 3 Azs 201/2018 – 35, k tomu, aby postupoval v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/18. K tomu podle stěžovatele nedošlo a krajský soud nerespektoval závazný pokyn kasačního soudu, neboť napadený rozsudek nebyl vyhlášen ústně (a pokud ano, nebyl o této skutečnosti stěžovatel vyrozuměn, což by představovalo rovněž vadu řízení), a nebyl vyhlášen ani zveřejněním na úřední desce soudu. Stěžovatel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/18 na podporu svého názoru cituje a uvádí, že uvedenou vadu považuje za zjevnou nezákonnost. Okolnost, že napadený rozsudek nebyl zveřejněn ani ve zkráceném znění, podle něj zakládá pochybnosti o zákonnosti postupu krajského soudu obecně a svědčí o důvodnosti kasační stížnosti. Není přitom rozhodné, jestli se v daném případě jedná o vadu dosahující ústavněprávní intenzity. Stěžovatel ke kasační stížnosti připojil výtisk úřední desky krajského soudu ve formátu PDF (pořízený z aplikace infoDeska dostupné na https://infodeska.justice.cz – pozn. soudu), ze dne 11. 12. 2019, tedy ve čtrnáctidenní lhůtě určené pro zveřejňování vyvěšených rozsudků. Z tohoto výtisku podle stěžovatele vyplývá, že napadený rozsudek nebyl dne 27. 11. 2019 na úřední desce zveřejněn, oproti tomu jiný rozsudek krajského soudu vydaný téhož dne (č. j. 55 A 8/2019 – 111) zde uveřejněn byl. [7] Žalovaná kasační stížnost blíže nekomentovala s tím, že se týká výhradně vyhlášení rozsudku krajského soudu. [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. [9] Jelikož se jedná o opakovanou kasační stížnost v dané věci, vážil dále Nejvyšší správní soud její přípustnost z hlediska § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. [10] Právě pochybení krajského soudu spočívající v tom, že se neřídil v předchozím rozsudku vysloveným závazným právním názorem zdejšího soudu, stěžovatel v kasační stížnosti výslovně namítá. Ve světle výše citovaného ustanovení s. ř. s. je tedy kasační stížnost přípustná. [11] Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Jádrem sporu je pouze to, zda krajský soud napravil svůj předchozí vadný postup, ve věci znovu rozhodl a toto nové rozhodnutí vyhlásil v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/18, k čemuž ho zavázal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 3 Azs 201/2018 – 35 (viz výše odstavec [3] tohoto rozsudku). [14] Nejvyšší správní soud nejprve ze spisu krajského soudu ověřil, že krajský soud v dalším průběhu řízení vyzval účastníky přípisem ze dne 7. 11. 2019, č. j. 49 A 10/2018 – 55, k tomu, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Účastníci byli poučeni o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude soud vycházet z toho, že s tímto postupem souhlasí. Uvedená výzva byla zástupci stěžovatele i žalované doručena dne 7. 11. 2019, účastníci řízení na ni ovšem nijak nereagovali. [15] Krajský soud poté ve věci opětovně rozhodl rozsudkem, jehož originál je v soudním spise založen na č. l. 56. Na originále rozsudku je vyznačeno, že byl vyvěšen dne 27. 11. 2019 a sňat dne 11. 12. 2019. Účastníkům bylo písemné vyhotovení rozsudku doručeno dne 27. 11. 2019, respektive dne 28. 11. 2019 v případě žalované, jak dokládají doručenky rovněž založené ve spise. Na č. l. 59 spisu krajského soudu se dále nachází závěrečný pokyn samosoudce Mgr. Ing. Petra Šuránka ze dne 27. 11. 2019, podle něhož měla soudní kancelář po vyznačení skončení věci zveřejnit rozsudek v celém rozsahu bez anonymizace, a to na pevné úřední desce po dobu 14 dnů (dle požadavků nálezu Pl. ÚS 38/18), záznam o vyvěšení měla následně vyznačit v soudním spise, což se také stalo uvedením již zmíněné písemné informace na první straně originálu rozsudku, že tento byl vyvěšen dne 27. 11. 2019 a sňat dne 11. 12. 2019. Pouze pro úplnost