4 As 3/2020 — Nejvyšší správní soud

4 As 3/2020- 48 - text 4 As 3/2020 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Bidfood Czech Republic s.r.o., se sídlem V Růžovém údolí 553, Mikovice, Kralupy nad Vltavou, zast. Mgr. Ivou Zothovou, advokátkou, se sídlem Lindleyova 2686/1, Praha 6, proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem Slezská 100/7, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2019, č. j. SVS/2019/073878-G, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2019, č. j. 22 A 57/2019 - 66, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Ivy Zothové. Odůvodnění: I. Předmět řízení a jeho předcházející průběh [1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále též jen „rozhodnutí žalované“) zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy (dále též jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 3. 5. 2019, č. j. SVS/2019/055194-T. Tímto rozhodnutím nařídil správní orgán prvního stupně podle § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen „s. ř.“), předběžné opatření (dále též jen „rozhodnutí o předběžném opatření“), v jehož rámci zakázal žalobkyni podle § 54 odst. 1 písm. h) a i), odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „veterinární zákon“), uvádět na trh drůbeží maso, které obdržela nebo obdrží jako příjemce potravin z Polska v místě určení a které skladuje v provozovně na adrese Palhanecká 505/15, Opava 7, a to do doby, než obdrží výsledek laboratorního vyšetření každé zásilky tohoto drůbežího masa, které bude prokazovat jeho zdravotní nezávadnost a v případě vyšetření na salmonely prokazovat, že maso neobsahuje salmonelu. Dále byla žalobkyni jako příjemkyni drůbežího masa stanovena povinnost neprodleně oznámit každé zjištění nevyhovujícího výsledku a přítomnosti salmonel správnímu orgánu prvního stupně. [2] Rozhodnutí o předběžném opatření bylo vydáno v rámci řízení č. j. SVS/2019/052626 ve věci nařízení mimořádných veterinárních opatření (dále též jen „řízení o MVO“). Důvodem zahájení řízení o MVO a vydání předběžného opatření byl pozitivní výsledek laboratorního vyšetření (blíže specifikovaného) vzorku, v němž byla prokázána přítomnost patogenního mikroorganismu salmonela. [3] Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě žalobkyně a zrušil rozhodnutí žalované i rozhodnutí o předběžném opatření (dále též jen „napadený rozsudek“). V napadeném rozsudku krajský soud dospěl k závěru, že nařízené předběžné opatření bylo nepřiměřené, neboť rozhodnutí o předběžném opatření, resp. rozhodnutí žalované, neobsahovalo důvody pro nařízení předběžného opatření v takovém rozsahu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [4] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení, a to z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. [5] Podle stěžovatelky krajský soud řádně a v celém rozsahu nevyjevil své úvahy, kterými byl veden při posouzení daného případu, a to zejména ve vztahu k právním předpisům dopadajícím na projednávaný případ, a nijak se nevypořádal se základem sporu mezi žalobkyní a stěžovatelkou, kterým je vysvětlení oprávněnosti vydávání mimořádných veterinárních opatření při výskytu různých sérovarů salmonel. Celá žaloba a vyjádření stěžovatelky k žalobě se týká toho, zda drůbeží maso obsahující jiné sérovary bakterie salmonela než s. Typhimurium a s. Enteritidis může být považováno za škodlivé pro zdraví či nevhodné k lidské spotřebě ve smyslu nařízení (ES) č. 178/2002 (čl. 14), resp. zda je takto zjištěný stav stavem protiprávním, který odůvodňuje vydávat mimořádná veterinární opatření ve smyslu § 54 odst. 2 veterinárního zákona. Napadené rozhodnutí je v tomto směru naprosto nepřesvědčivé, pokud na jednu stranu připouští použití opatření podle § 54 veterinárního zákona při zvýšeném výskytu salmonely, avšak již se vůbec nezabývá jednotlivými sérovary. [6] Krajský soud místo toho použil pro zrušení správních rozhodnutí toliko obecných tvrzení a úvah o jejich nedostatečném odůvodnění a nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Těmito vadami naopak podle stěžovatelky trpí napadený rozsudek, neboť správní praxi nedává žádné relevantní vodítko pro výklad a použití právních předpisů při nařizování mimořádných veterinárních opatření při výskytu salmonely sérovaru Infantis. [7] Stěžovatelka má za to, že z rozhodnutí žalované je zcela zřejmé, jaká povinnost byla porušena a jakého protiprávního jednání se žalobkyně dopustila. Z napadeného rozsudku není zřejmé, co měly správní orgány porušit a v čem pochybily. Řízení o MVO bylo vedeno zcela oprávněně, když v potravině pod odpovědností žalobkyně byl prokázán výskyt patogenní bakterie rodu Salmonella infantis. Stěžovatelka je přesvědčena, že řádně uvedla důvody, pro které byly žalobkyni uloženy povinnosti v souladu s § 54 odst. 2 veterinárního zákona a existenci těchto důvodů řádně prokázala (protokol o kontrole ze dne 7. 5. 2019, č. j. SVS/2019/057567-T a protokol o zkoušce č. Ve 888-892/2019 ze dne 8. 4. 2019). Požadavek soudu na prokazování dalších případů výskytů salmonel v mase původem z Polska v konkrétním správním řízení považuje stěžovatelka za neodůvodněný, jdoucí nad rámec zákona. [8] K nařízení předběžného opatření, resp. mimořádného veterinárního opatření zásadně postačuje i jednotlivě zjištěné nebezpečí pro zdraví lidí (zde výskyt patogenní bakterie rodu Salmonella infantis v zásilce masa). V opačném případě by se dle názoru stěžovatelky zcela zhroutil systém ochrany spotřebitele prostřednictvím vydávání mimořádných veterinárních opatření včetně jejich preventivního působení i v případě podezření podloženého odbornými veterinárními důvody. Další případy výskytu salmonel v mase z Polska či problematiku bezpečnosti potravin původem z Polska stěžovatelka zmínila jen na dokreslení situace a jako vypořádání ke konkrétním námitkám žalobkyně. [9] Stěžovatelka nesouhlasí ani s tvrzením, že opatření bylo nepřiměřené. Jeho jediným cílem bylo zajistit přiměřenou ochranu veřejnému zájmu na ochraně zdraví lidí, který byl prokazatelně ohrožen, pokud žalobkyně prokazatelně uváděla na trh potravinu zdravotně nezávadnou (nebezpečnou). Stěžovatelka připomíná, že celá oblast veterinární péče a zejména část zajišťující ochranu před nepříznivým působením zdravotně nezávadných potravin je založena na principu ochrany před těmito potravinami i jen při pouhém podezření, že živočišné produkty nejsou zdravotně nezávadné, pokud to odůvodňují konkrétní okolnosti případu. Stěžovatelka má za to, že žalobkyni nebyla způsobena nedůvodná a nepřiměřená újma. [10] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že napadený rozsudek považuje za zákonný a přezkoumatelný. Pokud krajský soud zrušil napadená rozhodnutí správních orgánů z důvodu nepřezkoumatelnosti, již se nemusel zabývat dalšími otázkami rozhodnutí žalované, neboť se staly bezpředmětnými. I v případě, kdy by krajský soud došel ke stejnému závěru jako stěžovatelka a správní orgán prvního stupně, tj. že čerstvé drůbeží maso obsahující sérovar Salmonella infantis je nebezpečné, nemělo by to na rozhodnutí o žalobě vliv. Ostatně stěžovatelka se může kasační stížností bránit proti výroku rozsudku krajského soudu, nikoli pouze proti jeho důvodům. [11] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku nezakládá ani tvrzení stěžovatelky, že nedává žádné vodítko pro správně právní praxi ve vztahu k nařizování mimořádných veterinárních opatření při výskytu sérovaru Salmonella infantis. Tato otázka spadá do správního uvážení správních orgánů, do něhož není krajský soud oprávněn zasahovat. Vzhledem k tomu, že sama stěžovatelka v kasační stížnosti brojí proti důvodům napadeného rozsudku, tento rozsudek nemůže být nepřezkoumatelný. [12] Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by stěžovatelka řádně uvedla důvody pro uložení povinnosti žalobkyni a že by existence těchto důvodů byla řádně prokázána. Má za to, že jí distribuovaná potravina – kuřecí prsní řízek bez kůže a kosti – je nutné považovat za bezpečnou potravinu podle čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále jen „nařízení č. 178/2002“), a tudíž předběžné opatření omezující její distribuci nemělo být vůbec n