4 As 467/2019 — Nejvyšší správní soud

4 As 467/2019- 27 - text 4 As 467/2019 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatele: České štěrkopísky spol. s r.o., IČO: 27584534, se sídlem Cukrovarská 34, Praha 9, zast. Mgr. Vojtěchem Metelkou, advokátem, se sídlem Martinská 608/8, Plzeň, proti odpůrci: obec Žerotín, se sídlem Žerotín 13, Litovel, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy odpůrce ze dne 29. 11. 2016 – Územní plán Žerotín, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 9. 2019, č. j. 73 A 5/2018 - 111, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 9. 2019, č. j. 73 A 5/2018 - 111, se zrušuje ve výroku III. a v té části výroku II., kterou byl zamítnut návrh na zrušení části opatření obecné povahy Územní plán Žerotín vydaného zastupitelstvem obce Žerotín dne 29. 11. 2016 vylučující umisťování „staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů, včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení““ vymezené v bodě A/I.6b pro plochy W, NL, ZP, NP a NZ. II. Opatření obecné povahy Územní plán Žerotín vydané zastupitelstvem obce Žerotín dne 29. 11. 2016 se zrušuje v části vylučující umisťování „staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů, včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení“ vymezené v bodě A/I.6b pro plochy W, NL, ZP, NP a NZ, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. III. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ani řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Navrhovatel se návrhem ze dne 24. 11. 2018 domáhal zrušení územního plánu (označeného opatření obecné povahy, dále též „ÚP Žerotín“) odpůrce v části, která vylučuje těžbu nerostů v katastrálním území Žerotín v ploše chráněného ložiskového území a výhradního ložiska štěrkopísku Žerotín – Liboš, která vymezuje plochu chráněného ložiskového území (dále též „CHLÚ“) a výhradního ložiska štěrkopísku Žerotín – Liboš, a v části, která vylučuje umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů v nezastavěném území. Navrhovatel vylíčil, že je společností zabývající se těžbou a zpracováním štěrků a písků a zamýšlí těžbu těchto materiálů na území odpůrce. Za tímto účelem v minulosti již opakovaně získal rozhodnutí o tzv. předchozím souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Žerotín. K záměru navrhovatele na těžbu v dotčené lokalitě bylo rovněž vydáno kladné závazné stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí Ministerstva životního prostředí. Napadené opatření obecné povahy záměr navrhovatele vylučuje (není možné vydat rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru) a zkracuje navrhovatele na jeho veřejném subjektivním právu na stanovení dobývacího prostoru, resp. následně na těžbu štěrkopísku. [2] Navrhovatel vyjádřil přesvědčení, že toto opatření obecné povahy není v souladu s právními předpisy vztahujícími se k procesu pořízení územního plánu. Zásah do svých práv navrhovatel spatřoval v bodě A/I.2b výroku opatření obecné povahy - „vyloučení dobývání nerostů a těžby“, dále v bodě A/I.5f – Dobývání ložisek nerostných surovin - a v bodě A/I.6b – Podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití, včetně stanovení podmínek prostorového uspořádání, plochy NZ. Tím, že odpůrce zařadil výhradní ložisko štěrkopísku a CHLÚ do stabilizovaných ploch zemědělských (NZ), vymezením mimo zastavěné území a výslovným uvedením nepřípustnosti staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů, včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí, včetně oplocení, a vyloučením použití § 18 odst. 5 poslední věta zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), bez vymezení veřejného zájmu, znemožnil navrhovateli vymezení dobývacího prostoru a těžební činnost. [3] Odůvodnění, dle něhož se plochy těžby nevymezují i s ohledem na ochranu krajinného rázu a kvalitu životního prostředí obyvatel, nemá prostor při pořizování územního plánu, ale až v navazujících řízeních podle zákona č. 114/1992 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb., konkrétně v řízení o vydání závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Pokud územní plán po vymezení veřejného zájmu ve vztahu k § 18 odst. 5 stavebního zákona těžbu v území výslovně vylučuje, vymezil jej odpůrce nezákonným způsobem a překročil svoji pravomoc, protože uvedené vlivy posuzuje Ministerstvo životního prostředí podle § 2 zákona č. 100/2001 Sb. a závěr Ministerstva životního prostředí je podkladem pro územní rozhodování o konkrétním záměru. Navíc, jak je patrné ze souhlasného závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 10. 8. 2018, tyto obavy z negativních vlivů záměru navrhovatele se nepotvrdily. [4] Navrhovatel dále namítal nesoulad územního plánu s § 36 odst. 5 a § 43 odst. 3 stavebního zákona. Odpůrce v odůvodnění územního plánu v bodu B/I.2b tvrdí, že územní plán je v souladu se Zásadami územního rozvoje Olomouckého kraje („ZÚR OK“). S tímto tvrzením navrhovatel nesouhlasí, neboť ze ZÚR OK a jejich aktualizace č. 1, jež byly závazné pro pořizování a vydání napadeného územního plánu, plyne opak. ZÚR OK se po změně aktualizací č. 1 z roku 2011 změnily, neboť ohledně těžby štěrkopísku byla zpracována územní studie, která se stala územně plánovacím podkladem (§ 25 stavebního zákona), a to nejen pro pořízení aktualizace č. 1 ZÚR, ale i pro pořizování a vydávání územních plánů, protože územní plány musí být právě se ZÚR v souladu a tento cíl byl i územní studií vymezen. Územní studie byla schválena před vydáním územního plánu odpůrce a její aktuálnost byla ověřena krajským úřadem dne 14. 11. 2018. Územní studie vymezuje specifickou oblast ST2-1, která se nachází v k. ú. Žerotín a k. ú. Liboš a ve které je výhradní ložisko štěrkopísku Žerotín – Liboš. Podle navrhovatele z předmětné územní studie odpůrci vyplývala povinnost v územním plánu sledovat veškerá ložiska, zejména výhradní ložiska a CHLÚ, tyto zpracovat v rámci limitů využití území a hlavně pak to, že navrhovaná těžba musí být v územním plánu obce zpracována v plochách těžby. Výhradní ložisko štěrkopísku Žerotín – Liboš proto mělo být v územním plánu vymezeno v ploše těžby a odpůrcem měly být pouze převzaty podmínky využití dané plochy vymezené územní studií. [5] Krajský soud rozsudkem uvedeným v záhlaví územní plán odpůrce v rozsahu koncepční teze „vyloučení dobývání nerostů a těžby“ vymezené v bodě A/I.2b textové části zrušil dnem právní moci tohoto rozsudku, ve zbytku návrh zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že územní plán odpůrce není v rozporu s § 18 odst. 5 stavebního zákona ve znění účinném v době jeho přijetí, neboť veřejný zájem, kterého se navrhovatel dovolává, byl do úpravy tohoto ustanovení stavebního zákona začleněn až s účinností od 1. 1. 2018, novelou č. 225/2017 Sb. Odpůrce dostál své povinnosti zabezpečit ochranu nerostného bohatství proti znemožnění nebo ztížení jeho budoucího dobývání nehornickými stavbami a zařízeními, neboť s CHLÚ počítá a vyznačil jeho hranice v územně plánovací dokumentaci. Nedošlo tedy k porušení § 16 a § 17 horního zákona. [6] Krajský soud shledal částečně důvodnou námitku týkající se nesouladu ÚP Žerotín se ZÚR OK, a to v rozsahu koncepční teze „vyloučení dobývání nerostů a těžby“ vymezené v bodě A/I.2b textové části územního plánu. Shledal totiž, že za situace, kdy ZÚR OK těžbu v posuzované oblasti CHLÚ v k. ú. Žerotín, byť pouze při splnění určitých podmínek, připouštějí, nelze těžbu územně plánovací dokumentací, která musí být dle § 43 odst. 3 stavebního zákona v souladu se zásadami územního rozvoje, a priori vyloučit tak, jak to bylo v tomto případě učiněno v územním plánu v části A/I.2b. tezí „vyloučení dobývání nerostů a těžby“. Proto krajský soud územní plán odpůrce v této části zrušil, neboť jej shledal v rozporu se ZÚR OK. [7] Naopak krajský soud neshledal nesoulad územního plánu se ZÚR OK zařazením pozemků, pod nimiž se nachází výhradní ložisko štěrkopísku, do stabilizovaných ploch zemědělských (NZ). Způsob využití pozemků, pod nimiž se předmětné výhradní štěrkopískové ložisko nachází, v územním plánu, je totiž zcela v souladu s požadavky horního zákona a v souladu se ZÚR OK, neboť nezakazuje těžbu samotnou, již ZÚR OK za splnění určitých podmínek v daném místě připouští. [8] K námitce, že vymezení plochy NZ znemožňuje navrhovateli těžbu, krajský soud uvedl, že z ustálené judikatury shrnuté např. v rozsudku NSS ze dne 4. 11. 2014, č. j. 2 As 46/2014 - 79, vyplývá, že opatření obecné povahy lze úspěšně napadat návrhovými body, které navrhovatel uplatnil jako námitky či připomínky v době veřejného projednávání.