4 Azs 145/2020 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 145/2020- 60 - text 4 Azs 145/2020 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: B. U. N., zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 466/34, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2018, č. j. OAM-763/ZA-ZA11-K03-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2020, č. j. 31 Az 5/2018 - 78, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2020, č. j. 31 Az 5/2018 - 78, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Soudem ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Jiřímu Vaníčkovi, advokátu, se sídlem Šaldova 466/34, Praha 8, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 4.114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. [2] Ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 4. 9. 2016, přičemž jako důvod žádosti uvedl, že je příslušníkem hnutí MASSOB (Movement for the Actualization of the Sovereign State of Biafra), jenž usiluje o obnovení státu Biafra. Příslušníci a příznivci uvedeného hnutí jsou pronásledováni ze strany nigerijské vlády. [3] Žalovaný dospěl k závěru, že rozpory a nepřesnosti ve výpovědích žalobce jsou natolik zásadní, že skutečnosti jím tvrzené nelze považovat za věrohodné, přičemž tyto byly nalezeny ve všech zásadních částech výpovědi a ve spojení s jím prezentovaným obecným a nekonkrétním popisem jeho činností pro hnutí MASSOB vedly žalovaného k vyhodnocení výpovědi žalobce jako celkově nevěrohodné. [4] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, v níž předně namítl, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav a nepřihlédl ke všem rozhodným skutkovým okolnostem, v důsledku čehož nesprávně aplikoval § 12 a § 14a zákona o azylu. K hodnocení žalovaného ohledně členského průkazu v hnutí MASSOB uvedl, že se jedná o doklad vydaný neoficiálním hnutím, je proto přirozené, že nemá žádné bezpečnostní prvky. Hodnocení žalovaného, který považuje průkaz za falešný, žalobce označil za spekulaci postrádající objektivní hodnocení skutkového stavu. K namítaným rozporům ve výpovědi žalobce uvedl, že již v rámci doplňujícího pohovoru vysvětlil, že do roku 2015 bývalý nigerijský prezident nepoužíval takové tvrdé metody, jako tajná policie a bezpečnostní složky používají nyní. Žalobce k tomu poukázal na zprávy Amnesty International a Evropského podpůrného azylového úřadu (EASO), z nichž vyplývá stejný závěr. Kromě toho hnutí MASSOB bylo zpočátku více mírumilovné a nepoužívalo takové nátlakové akce, jako v současnosti. Dále na dotaz žalovaného, co myslel tím, že členové hnutí MASSOB jsou lovnou zvěří, vysvětlil, že dochází k jejich častému zatýkání. Na rozdíl od žalovaného se žalobce domnívá, že tato tvrzení zcela korespondují s dostupnými informacemi o zemi původu žalobce. Tyto zprávy poukazují na to, že přestože se MASSOB prezentuje jako nenásilné hnutí, jehož hlavní činnost spočívá v organizování demonstrací a protestů, ze strany bezpečnostních složek Nigérie pravidelně dochází k brutálnímu potlačování těchto demonstrací, jehož důsledkem jsou často desítky mrtvých nebo zraněných, a ještě vyšší počty zadržených příznivců. Mimoto žalobce v rámci pohovoru uvedl, že již několikrát před jeho zatčením v roce 2016 se mu podařilo při demonstracích zadržení uniknout útěkem. [5] Žalobce dále namítal, že hodnocení jeho věrohodnosti odporuje § 3 správního řádu. V rámci dvou pohovorů se držel jedné dějové linie a jeho výpověď je jako celek konzistentní. Napadené rozhodnutí budí dojem tendenčnosti, jelikož neobsahuje objektivní hodnocení jeho výpovědi, ale žalovaný uměle hledá a vytváří i rozpory tam, kde ve skutečnosti nejsou. Žalovaný tedy měl meritorně posoudit naplnění jednotlivých podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. [6] Dále žalobce upozornil, že v rámci pohovoru byl dotazován na protesty, kterých se účastnil on sám, z toho důvodu neměl důvod mluvit o protestu z prosince roku 2015, na který poukazoval žalovaný. Jednalo se o akci, která se konala v úplně jiném státě Nigérie. Tvrzení žalovaného, že jako řadový vedoucí musel být žalobce informován o všech akcích hnutí, je pouze ničím nepodloženou domněnkou. Hnutí MASSOB má tisíce členů a působí v několika státech Nigérie. Rozpory spatřované žalovaným ve výpovědi žalobce ohledně okolností jeho zatčení a následného uvěznění jsou výsledkem nepochopení situace žalobce a místních reálií ze strany žalovaného. Je také přirozené, že žalobce si nepamatuje místa a data všech protestních akcí, kterých se během členství v hnutí MASSOB zúčastnil. Pokud neuvedl demonstrace v době před rokem 2014, je to logické, neboť byl dotazován na demonstrace, kterých se zúčastnil v posledních dvou letech. Vysvětlil, z jakých důvodů není rozpor mezi vyjádřením, že demonstrace od roku 2014 se konaly každé dva měsíce, a sdělením, že po roce 2014 z důvodů zostřené represe ze strany vládních ozbrojených složek demonstrace byly méně časté. Rovněž rozpor, který žalovaný spatřuje ve výpovědi týkající se okolností žalobcova zatčení, je zcela uměle vykonstruovaný a nevychází ze skutečného obsahu výpovědi. Žalobce dodal, že není pravda, že by tvrdil, že jej po zadržení často „bili“. Mohlo se jednat o chybu v tlumočení, přičemž žalobci nebyla dána možnost tento rozpor vysvětlit (což požaduje judikatura NSS srov. rozsudek z 6. 2. 2008, sp. zn. 1 Azs 18/2007). Ve skutečnosti žalobce sdělil, že vězni byli biti a následně upřesnil, že k bití došlo při nakládání do policejních aut. To se týká i výpovědi ohledně toho, zda byl v průběhu zbavení svobody obviněn. Formálně obviněn nebyl, nicméně vyšetřovatelé jej varovali, že pokud po propuštění nepřestane s politickou činností, bude za to stíhán. Pokud žalovaný vychází z toho, že státní orgány v Nigérii postupují shodným způsobem jako orgány činné v trestním řízení např. v České republice, je to zcela mylné. Žalobce v souvislosti s posouzením jeho výpovědi jako nevěrohodné odkázal na Příručku UNHCR k postupům pro určování právního postavení uprchlíků, z níž vyplývá, že žadateli musí být dána možnost vysvětlit rozpory shledávané správními orgány v jeho výpovědi a i pokud je zjištěno, že o určité okolnosti vypovídal nepravdivě, nesmí to vést k paušálnímu znevěrohodnění celé žadatelovy výpovědi. [7] K tvrzeným nesrovnalostem ohledně důvodů odchodu ze země původu žalobce podotkl, že se jedná pouze o důsledek toho, že byl první pohovor vedený v mnohem obecnější rovině, než pohovor doplňující. Potřeboval nějaký čas k zorganizování odchodu ze země a zejména k zajištění finančních prostředků. Pro odjezd ze země si zvolil záměrně autobusovou dopravu, jako nejbezpečnější způsob opuštění země. Letecká doprava totiž zahrnuje mnohem důkladnější bezpečnostní kontroly, než je tomu u dopravy autobusové. Ohledně předložení falešného průkazu totožnosti uvedl, že se jednalo o fotokopii jeho národního občanského průkazu, kterou měl ve svém telefonu a později ji vytiskl a předložil jako důkaz své totožnosti, přičemž fotografii svého průkazu totožnosti pořídil v minulosti, nikoli bezprostředně před svým odjezdem z vlasti. [8] Ve vztahu k naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany žalobce namítl, že v zemi původu mu hrozí pronásledování z důvodu zastávání určitého politického názoru a jeho projevování navenek prostřednictvím členství v hnutí MASSOB. Z těchto důvodů byl žalobce jednou zatčen policií a několik týdnů držen v detenci. Měl za to, že se na jeho situaci vztahuje jak § 12 písm. a), tak písm. b) zákona o azylu, neboť je nepochybné, že v zemi původu zastával určitý politický názor (tj. boj za obnovení Biafry) a tento veřejným způsobem projevoval prostřednictvím členství a aktivního působení v hnutí MASSOB. Právo pokojně se shromažďovat je politickým právem, přičemž žalobce byl zadržen právě v důsledku uplatňování tohoto práva. [9] Žalobce měl za to, že svévolné zadržení policií a omezení jeho osobní svobody by bylo možné označit za policejní opatření, které je diskriminační, neboť bylo uplatněno v důsledku jeho odlišného politického názoru. Připustil, že byl zadržen pouze jednou a zároveň nebyl vystaven žádné formě fyzického násilí, je však nutno zohlednit, že samotné zajištění trvalo několik týdnů bez toho, aby bylo vůči němu vzneseno jakékoliv obvinění a jeho zřejmým účelem bylo zastrašit ho a odradit jej od další politické aktivity. Kromě toho, i po jeho propuštění nadále přetrvával adresný zájem policie o jeho osobu. Nelze tedy v