5 As 151/2019 — Nejvyšší správní soud

5 As 151/2019- 32 - text 5 As 151/2019 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, a soudkyň Mgr. Lenky Bahýľové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: Energo Hustopeče s.r.o., sídlem Dukelské nám. 36/10, Hustopeče, zast. Mgr. Petrem Knapem, advokátem, sídlem Mrštíkova 15, Hustopeče, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2019, č. j. 29 A 70/2017 - 101, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. KO-08360/2014-ERU, č. j. 08360-37/2014-ERU (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“) bylo rozhodnuto (výrok I), že se žalobkyně (provozovatelka zařízení na výrobu a rozvod tepelné energie) dopustila pěti správních deliktů dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), a to tím, že při kalkulaci výsledné ceny tepelné energie za rok 2011 uplatnila a následně též vyúčtovala náklady, které nelze uznat jako ekonomicky oprávněné, neboť požadovala cenu, jejíž výše není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen dle § 6 odst. 1 zákona o cenách, když v rozporu s body (1.1) a (1.2) cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 1/2010 k cenám tepelné energie (dále jen „cenové rozhodnutí č. 1/2010“) a) v cenové lokalitě „Sv. Čecha 10, Masarykovo nám. 8“ uplatnila neoprávněné odpisy tepelné energie ve výši 55 359 Kč, dále neoprávněné odpisy nepoužívaného majetku ve výši 100 221 Kč a odpis ve výši 7482 Kč nevycházející z účetnictví žalobkyně, b) v cenové lokalitě „Sv. Čecha 3“ uplatnila neoprávněné odpisy ve výši 22 008 Kč, c) v cenové lokalitě „U Větrolamu 25“ uplatnila neoprávněné odpisy ve výši 26 638 Kč, d) v cenové lokalitě „Gen. Peřiny A1, 1292/4“ uplatnila neoprávněné odpisy ve výši 90 272 Kč a e) v cenové lokalitě „Gen. Peřiny A5, 1296/12“ uplatnila neoprávněné odpisy ve výši 90 272 Kč. Výrokem II. žalovaný uložil žalobkyni za uvedené správní delikty úhrnnou pokutu ve výši 150 000 Kč dle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách. Výrokem III. žalovaný uložil žalobkyni uhradit náklady řízení ve výši paušální částky 2500 Kč a výrokem IV. žalovaný zastavil správní řízení týkající se dalších skutků. [2] Správní orgán prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že ve vztahu k odpisům v ceně tepelné energie je třeba u majetku pořízeného před 1. 1. 2011 vycházet z bodu 2.2.4 přílohy č. 1 cenového rozhodnutí č. 1/2020 a posuzovat výši odpisů již provozovaného majetku dle předchozích cenových předpisů, v posuzované věci dle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2008 k cenám tepelné energie. Za účelem posouzení délky odpisování majetku, která by odpovídala obvyklé době jeho použitelnosti, si správní orgán prvního stupně nechal zpracovat znalecký posudek, podle něhož je obvyklá doba použitelnosti v případě plynových kotlů § 15 let, v případě bytových stanic LOGOtherm 20 let, v případě regulace kotlů a kotelen 12 let, pokud by tento majetek byl evidován jako technologický celek, tak 15 let. Správní orgán prvního stupně si rovněž obstaral vyjádření společností působících na trhu s touto technikou k obvyklé době použitelnosti těchto technologií. Na základě takto zjištěných skutečností dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že doba odpisování některých aktiv žalobkyní měla být delší, tj. míra účetních odpisů zahrnovaných do kalkulace ceny tepelné energie měla být nižší. [3] Rozklad žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně předsedkyně Energetického regulačního úřadu rozhodnutím ze dne 10. 2. 2017, č. j. 08360-41/2014-ERU, zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila (dále též jen „napadené rozhodnutí“). Uvedla, že pokud dodavatel tepelné energie zahrne do ceny tepelné energie náklady formou odpisů v míře převyšující povolenou výši odpisů uplatnitelných v ceně tepelné energie, naplní skutkovou podstatu předmětného správního deliktu. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (§ 7 odst. 1, § 28 odst. 1, § 26 odst. 3) stanoví pouze určité obecné principy odpisování, nikoli konkrétní postup při účetním odpisování, při posouzení odpisů majetku nabytého do užívání před rokem 2011 proto bylo nutno učinit racionální úvahu o tom, zda doba odpisování tohoto majetku odpovídá době jeho obvyklé použitelnosti. V případě žalobkyně odpisy buď nevycházely z jejího účetnictví (do ceny tepelné energie zahrnovala odpisy ve vyšší míře, než by odpovídalo účetním odpisům uvedeného majetku vycházejícím z jeho dlouhodobé použitelnosti, konkrétně se jednalo o odpisy plynových kotlů, kogenerační jednotky, výměníku a čerpadla, regulace kotlů, bytových stanic MEIBES a řídicích systémů), resp. se jednalo o majetek v roce 2011 neužívaný pro výkon licencované činnosti. Možnost zahrnování odpisů do ceny tepelné energie ve výši odpisů daňových byla cenovými rozhodnutími č. 1/2010 i č. 7/2008 připuštěna pouze jako výjimka, která musí být odůvodněna, což v posuzované věci splněno nebylo; žalobkyně odpisovala majetek od jeho pořízení ve vysokých odpisových sazbách, které neodpovídaly standardní době použitelnosti, jak byla určena ve vztahu ke konkrétnímu majetku znaleckým posudkem, který si správní orgán prvního stupně nechal zpracovat. [4] Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem (dále též jen „napadený rozsudek“) zamítl žalobu žalobkyně proti napadenému rozhodnutí jako nedůvodnou. Se závěry správních orgánů se ztotožnil a konstatoval, že v napadeném rozhodnutí byly srozumitelně a koherentně vypořádány všechny rozkladové námitky. Žalobkyně předestřela pouze obecnou žalobní argumentaci a přijaté právní závěry nevyvrátila ani nepředložila žádný důkaz, který by svědčil o neúplnosti či nesprávnosti skutkových a právních závěrů napadeného rozhodnutí. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Argumentovala, že vzhledem k tomu, že se v dané věci jednalo o majetek, který byl zařazen do užívání před nabytím účinnosti cenového rozhodnutí č. 1/2010, řídil se režim uplatněných odpisů předcházejícími cenovými předpisy. Ty jako základní podmínku pro stanovení uznatelných odpisů stanovily takovou podobu odpisového plánu, která bude vycházet z doby použitelnosti daného majetku. Stěžovatelka proto využila možnost, kterou jí podpůrně ve smyslu příslušného cenového rozhodnutí dával § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Tento způsob stěžovatelka uplatňovala již od roku 1998 a odpisové plány průběžně aktualizovala tak, aby odpisové sazby odpovídaly hodnotám dle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. [6] Stěžovatelka dále poukázala na bod 2.2.4 cenového rozhodnutí pro rok 2011, v němž je uvedeno: „U majetku, který byl již dodavatelem k 31. prosinci 2010 odepisován, dodavatel uplatňuje ceny tepelné energie povolené odpisy v souladu s cenovými předpisy účinnými do nabytí účinnosti tohoto cenového rozhodnutí až do úplného odepsání tohoto majetku“. V cenových rozhodnutích žalovaného k cenám tepelné energie pro roky předcházející roku 2011 byl u položky „odpisy“ vždy uveden kromě odkazu na zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, i odkaz na zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Proto se stěžovatelka rozhodla při nastavení odpisových plánů využít právě tuto normu, která uvádí konkrétní sazby odpisování pro jednotlivé druhy majetku. K tomu stěžovatelka poukázala na své legitimní očekávání, pokud v letech 2003 - 2010 při cenové kontrole Státní energetická inspekce u položky odpisů zařízení uvedených do provozu před rokem 2010 neshledala žádné porušení cenových předpisů. Stěžovatelka vždy postupovala dle pokynů a závěrů Státní energetické inspekce a má za to, že způsob stanovení odpisů (nebyl-li předtím kontrolními pracovníky rozporován), je v souladu s právními předpisy. Nadto uvedla, že nedošlo k žádnému poškození odběratelů tepla. [7] Žalovaný ve vyjádření kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem a že kasační stížnost pouze opakuje žalobní argumentaci. Z příslušného cenového rozhodnutí jasně vyplývá, že míra zahrnování odpisů do ceny tepelné energie vycházela z odpisů účetních, nikoli daňových, přičemž zde byla zřetelně vyjádřena podmínka, aby odpisy odpovídaly dlouhodobě obvyklé použitelnosti daného majetku. Možnost zahrnovat do ceny tepelné energie odpisy ve výši těch daňových byla stanovena pouze jako výjimka přípustná jen v odůvodněných případech, a to zejména tehdy, pokud by nebylo možno zahrnout do ceny odpisy ve výši odpovídající účetním odpisům (vycházejícím z obvyklé doby použitelnos