5 As 96/2019 — Nejvyšší správní soud

5 As 96/2019- 39 - text 5 As 96/2019 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatelky: J. J., zast. JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem Tovačovského 3161, Kroměříž, proti odpůrci: obec Branišov, sídlem Branišov 5, Branišov, zast. JUDr. Milanem Šišolákem, advokátem se sídlem Biskupská 1, České Budějovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: J. J., o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2019, č. j. 51 A 49/2018 – 47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna uhradit odpůrci k rukám jeho právního zástupce JUDr. Milana Šišoláka, advokáta se sídlem Biskupská 1, České Budějovice, náhradu nákladů řízení ve výši 3400 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na zrušení opatření obecné povahy, Územního plánu obce Branišov (dále jen ,,územní plán‘‘), vydaného usnesením zastupitelstva obce č. 1/5/2016, v části I. b. 2 Kulturní hodnoty, části I. e. 2. Návrh místního systému ekologické stability, části I. j. Vymezení ploch a koridorů územních rezerv a části I. f. Stanovení podmínek pro využití ploch. [2] Stěžovatelka v návrhu na zrušení části územního plánu uvedla, že je vlastníkem nemovitostí v k. ú. B. u D., zapsaných na LV X. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, jakož i na LV X. u téhož katastrálního úřadu s podílem ve výši 9/10, kdy druhým spoluvlastníkem s podílem 1/10 je osoba zúčastněná na řízení; pozemky byly dle tvrzení stěžovatelky dotčeny vydáním napadeného územního plánu. [3] Trvala na tom, že územní plán porušil platné právní předpisy a zásady a byl přijat na základě neúplných nezbytných podkladů. Především vytýkala územnímu plánu, že nevymezuje bez řádného odůvodnění dle části I.j. žádné plochy územních rezerv. Uvedla, že původní územní plán účinný do roku 2016 počítal s územní rezervou v lokalitě „U Jankarů“ vymezené cca 7 ha na částech parc. č. X, X, X a X ve vlastnictví stěžovatelky. Nový územní plán nevymezuje bez řádného odůvodnění žádné plochy územních rezerv. K tomu stěžovatelka připomněla, že na některých pozemcích chtěla realizovat výstavbu, přitom v roce 2003 zjistila, že není k dispozici kompletní územně plánovací dokumentace, chyběl výkres č. 3 - Zemědělská příloha a řešení krajiny obsahující územní rezervu ,,U Jankarů‘‘. Tento výkres byl přes opakované upozornění doplněn až v roce 2014. Stěžovatelka poukázala na to, že dle rozhodnutí o podaných námitkách není zřejmé, jak se rezervní plocha do původního územního plánu dostala. Absencí výkresů s touto rezervou, která je dle navrhovatelky nedílnou součástí dokumentace, byla porušena ustanovení o zadání, návrhu a řízení o územním plánu dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, stavební zákon, v relevantním znění (dále jen ,,stavební zákon‘‘). To vyústilo v nemožnost dotčených orgánů, sousedních obcí, krajského úřadu i dotčených vlastníků řádně uplatnit připomínky, resp. námitky. [4] Stěžovatelka rovněž tvrdila, že v rozporu s právními předpisy je i umístění lokálního biocentra LBC 1785 a regionálního biokoridoru RBK 0/01-1785 (tj. prvky územního systému ekologické stability, dále „ÚSES“), které se dotýkají pozemků stěžovatelky parc. č. X, X, X, X a X. O jejich umístění bylo rozhodnuto protiprávně, neboť nedošlo k žádné dohodě s vlastníky pozemků, ani s žádným orgánem rozhodujícím o vyznačení území ekologické stability. Stěžovatelka nesouhlasila s vysvětlením v rozhodnutí o námitce, že pokud se vlastníci nevyjádřili v rámci projednávání napadeného územního plánu a Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, bere se takový postoj za souhlasný; k tomu stěžovatelka poukázala na § 59 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o ochraně přírody a krajiny‘‘). Navíc podmínky pro vymezení a využití pozemků ÚSES naleží podle přílohy 11 písm. g) vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti (dále jen ,,vyhláška č. 500/2006 Sb.‘‘) do regulačního plánu. Současně poukázala na rozpory, neboť v rámci územního plánu je ÚSES vymezen jako luční prostor; podle přiloženého plánu místního ÚSES k. ú. B. u D. je veden jako lesní koridor. V případě koridoru lesního charakteru byla zároveň porušena proporcionalita. [5] Stěžovatelka rozporovala úpravu pojmu regionu lidové architektury, do něhož byl zařazen pozemek par. č. X. Region lidové architektury je v územním plánu zařazen do části I.b.2 - základní koncepce území obce, ochrana a rozvoj jeho hodnot – kulturní hodnoty. Dle této části je v tomto regionu omezena výstavba, neboť konkrétní uvedené stavby (včetně parc. č. 31/1) musí respektovat strukturu, objem, měřítko původní zástavby. S odkazem na vyhlášku č. 500/2006 Sb. stěžovatelka dovozuje, že taková omezení by byla přípustná v případě majetkové ochrany, nikoli pro umístění v regionu lidové architektury. Navrhovatelka poukázala na § 43 (územní plán) a § 61 (regulační plán) stavebního zákona, podle nichž územní plán nesmí obsahovat podrobnosti náležející regulačnímu plánu. Územní plán má pouze informativní charakter a nemůže určovat přípustnost využití území a stavebních úprav. [6] Územnímu plánu vytkla zásah do pravomoci orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, neboť v části I. f. 11 plochy zemědělské mimo jiné jako podmínečně přípustné využití uvádí oplocení zemědělského půdního fondu a jako nepřípustné využití narušování organizace a struktury zemědělského půdního fondu. S odkazem na přílohu 9 vyhlášky č. 500/2006 Sb. může územní plán určovat toliko strukturu zástavby, nikoliv strukturu zemědělského půdního fondu; napadená část územního plánu proto vylučuje z rozhodování orgány ochrany zemědělského půdního fondu a omezuje i vlastníky nad míru nutnou v možnosti nakládat se svým majetkem. [7] Pokud, dle stěžovatelky napadený územní plán obsahuje v části I. f. podrobné podmínky prostorového uspořádání, včetně určeného sklonu a tvaru střech, konstrukční výšky podlaží, tj. vnitřní kótování, výšky nadezdívky podkroví (např. v části I.f.14, I.f.1, I.f.2.), s tím, že je nepřípustné veškeré využití, které není specifikováno jako přípustné, pak takové stanovení je v rozporu s jednou ze základních právních zásad; totiž, že je povoleno vše, co není zákonem zakázáno. Podle stěžovatelky je územní plán celkově zmatečný, odporuje právním předpisům a nelze taktéž usuzovat na pravost všech použitých podkladů. Porušuje zásadu proporcionality a neúměrně omezuje vlastnická práva stěžovatelky. [8] Krajský soud návrh stěžovatelky na zrušení části územního plánu jako nedůvodný zamítl. [9] Po ověření aktivní procesní legitimace stěžovatelky se krajský soud v prvé řadě zabýval otázkou zachování lhůty stanovené v § 101b odst. 1 s. ř. s., neboť tuto otázku nastolil ve svém vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce. V dané záležitosti nabyl napadený územní plán účinnosti dne 16. 6. 2016, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a další související zákony účinné od 1. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že lhůta stanovená původní právní úpravou pro napadení opatření obecné povahy činila 3 roky, bylo by možné napadnout územní plán do 16. 6. 2019. Nicméně vzhledem k tomu, že tato lhůta ke dni nabytí účinnosti zákona č. 225/2017 Sb. neuplynula přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pak platí pro včasné podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy lhůta 1 roku, která počala svůj běh od 1. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala návrh dne 12. 12. 2018, jednalo se dle soudu o včasné podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. [10] Námitku stěžovatelky (část II. návrhu), že územní plán nevymezuje bez řádného odůvodnění dle části I. j. žádné plochy územních rezerv, neshledal krajský soud důvodnou. Soud připomněl, že stejnou námitku stěžovatelka vznesla i v rámci projednávání návrhu územního plánu na veřejném projednávání, přičemž odůvodnění rozhodnutí o této námitce je součástí odůvodnění opatření obecné povahy. Odpůrce postupoval v souladu s metodickým doporučením Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva životního prostředí a Ústavu územního rozvoje ze srpna 2013 a vzhledem k tomu, že územní plán obsahoval dvě změny původního územního plánu a ani jedna neřešila předmětnou územní rezervu, nebyla zmiňovaná plocha do územní rez