7 Afs 112/2019 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 112/2019- 35 - text 7 Afs 112/2019 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: HKS sirup, a. s., se sídlem nám. Dr. E. Beneše 25/27, Holešov, zastoupen JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 2. 2019, č. j. 65 Af 76/2017 - 60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Tomáše Vymazala, advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 8. 2017, č. j. 7715-14/2017-580000-12, uznal žalobce vinným spácháním správního deliktu podle § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o povinném značení lihu“), porušením povinnosti stanovené v § 15 odst. 1 téhož zákona, a to za jednání popsané tak, že žalobce v období od 1. 1. 2016 do 28. 1. 2016 poté, co mu dne 31. 12. 2015 pozbylo platnosti zvláštní povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně ze dne 13. 11. 2014 udělené Celním úřadem pro Zlínsky kraj (dále jen „zvláštní povolení“), skladoval v obci Horní Moštěnice v areálu společnosti Hanácká kyselka s.r.o. nejméně 5 650 litrů 96 % lihu v nádrži o objemu 10 016 litrů, tj. nakládal způsobem uvedeným v § 15 odst. 2 písm. c) zákona o povinném značení lihu s neznačeným lihem. Za tento delikt celní úřad uložil žalobci podle § 35 písm. d) a § 48 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a podle § 65 zákona o povinném značení lihu správní trest propadnutí věci - 5 650 litrů 96 % lihu, a rozhodl o tom, že vlastníkem vybraných výrobků se podle § 48 odst. 4 zákona o přestupcích stává stát. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 9. 2017, č. j. 53233-2/2017-900000-304.4, zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. II. [2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, který rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, č. j. 65 Af 76/2017 - 60, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Krajský soud považoval za nedůvodný žalobní bod, v němž žalobce snášel argumenty pro závěr o tom, že mu v posuzované věci zvláštní povolení nezaniklo, i žalobní bod, v němž žalobce dovozoval, že ani případný zánik zvláštního povolení neměl na osvobození předmětného lihu od daně vliv, neboť okolností významnou pro osvobození od daně není platnost zvláštního povolení, ale pouze účel použití vybraných výrobků. Krajský soud dále neshledal důvodným ani žalobní bod, jímž žalobce brojil proti závěru správních orgánů o nenaplnění podmínek pro liberaci podle § 71 odst. 1 zákona o povinném značení lihu, ani žalobní bod, kde žalobce namítal porušení zásady ne bis in idem. [4] Důvodným však shledal soud žalobní bod o nesprávnosti závěru správních orgánů, že v posuzované věci bylo vyloučeno upuštění od uložení správního trestu postupem podle § 43 odst. 2 zákona o přestupcích. Krajský soud se ztotožnil s žalobcem v tom, že uložení trestu propadnutí věci je podle § 65 zákona o povinném značení lihu obligatorní pouze tehdy, dospěje-li správní orgán k závěru, že podmínky § 43 odst. 2 zákona o přestupcích nejsou naplněny, tj. že je třeba pachatele přestupku potrestat. Je-li podle závěru správního orgánu na místě trest uložit, pak je povinen uložit trest propadnutí věci, a dále je oprávněn zvážit případné uložení pokuty. Prvotně je však nezbytné, obzvláště v případě, kdy se obviněný takového postupu dovolává, pečlivě zvážit okolnosti daného případu a možnost aplikace § 43 odst. 2 zákona o přestupcích. To však správní orgány obou stupňů neučinily a okolnostmi tvrzenými žalobcem se odmítly zabývat. Vyloučení možnosti aplikace § 43 odst. 2 zákona o přestupcích musí být podle krajského soudu výslovně zákonem o přestupcích, resp. zvláštním právním předpisem stanoveno. Výklad žalovaného, že samotná nepodmíněná formulace („se uloží“) brání možnosti upuštění od uložení trestu, je tedy nesprávný. III. [5] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [6] Podle názoru stěžovatele se správní orgány při rozhodování o druhu a výměře správního trestu propadnutí neznačeného lihu a možností upuštění od uložení správního trestu propadnutí věci dostatečně zabývaly okolnostmi projednávané věci, včetně okolností tvrzených žalobcem, a dospěly ke správnému závěru, že uložení správního trestu propadnutí věci podle § 65 zákona o povinném značení lihu je za daných okolností obligatorní, od uložení správního trestu propadnutí věci nebylo možno upustit, přičemž současně vzaly v úvahu závažnost přestupku a okolnosti jeho spáchání. Nelze tak souhlasit s krajským soudem v tom, že by správní orgány obou stupňů nezvážily okolnosti daného případu a možnost aplikace § 43 odst. 2 zákona o přestupcích, resp. že se okolnostmi tvrzenými žalobcem odmítly zabývat. Stěžovatel je přesvědčen (s přihlédnutím k důvodové zprávě ke změnovému zákonu č. 183/2017 Sb.), že formulace § 65 zákona o povinném značení lihu (v této právní normě zákonodárcem užitá dikce „se uloží“) brání možnosti upuštění od uložení správního trestu propadnutí neznačeného lihu. Nelze tak souhlasit s krajským soudem v tom, že vyloučení možnosti aplikace § 43 odst. 2 zákona o přestupcích musí být výslovně zákonem o přestupcích, resp. zvláštním právním předpisem stanoveno. Stěžovatel je tedy toho názoru, že správní orgány správně vyložily právní normu, kterou aplikovaly na projednávanou věc, a to konkrétně § 65 zákona o povinném značení lihu, a přihlédly přitom k § 43 odst. 2 zákona o přestupcích, upravující upuštění od uložení správního trestu. [7] V souvislostech „ochrany veřejného zájmu“, resp. obligatorního uložení správního trestu propadnutí věci (neznačeného lihu), stěžovatel odkázal na důvodovou zprávu k zákonu o povinném značení lihu, na důvodovou zprávu k zákonu o přestupcích (§ 48) a na důvodovou zprávu ke změnovému zákonu č. 183/2017 Sb., z nichž plyne, že uložení správního trestu propadnutí neznačeného lihu je obligatorní, protože to vyžaduje ochrana veřejného zájmu (zájem společnosti, aby na daňovém území České republiky ve volném daňovém oběhu nebylo nakládáno s neznačeným lihem, a dále zájem společnosti na ochraně spotřebitele a jeho zdraví před zdravotně závadným a nejakostním lihem a na zamezení daňových úniků). Od uložení správního trestu lze upustit v případě, jestliže již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k nápravě pachatele přestupku, za současného splnění ostatních podmínek ve smyslu § 43 odst. 2 zákona o přestupcích. V projednávané věci žalobce je zcela evidentní, že samotné projednání věci před správním orgánem nepostačí k nápravě pachatele přestupku. Jelikož zákon zakazuje nakládat s neznačeným lihem, nelze neznačený líh poté, co byl zjištěn a zajištěn správním orgánem (postupem podle § 58 zákona o povinném značení lihu), vrátit zpět do dispozice osoby, která nakládala s tímto neznačeným lihem před jeho zajištěním. [8] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel na podporu svého názoru, že nebylo možné ve věci žalobce, který nakládal s neznačeným lihem v rozporu se zákonem, aplikovat § 43 odst. 2 zákona o přestupcích, odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2020, č. j. 8 Afs 77/2020 - 30, ve kterém se Nejvyšší správní soud v obdobné věci plně ztotožnil s hodnocením provedeným správními orgány. Podle stěžovatele není ve věci žalobce žádných pochyb, že následek přestupku v podobě ohrožení chráněného zájmu nastal, přičemž následkem přestupku je již samotné porušení zákona o povinném značení lihu, které spočívá v samotném protiprávním nakládání s neznačeným lihem, neboť je tímto jednáním ohrožen chráněný zájem na kontrolovaném oběhu lihovin (lihu) na území státu a s tím související řádný výběr daně a ochrana zdraví spotřebitelů. Význam chráněného zájmu je značný s ohledem na jeho účel (absolutní kontrola oběhu lihu na území státu, s tím související řádný výběr daně a ochrana zdraví spotřebitelů), což se projevuje i v nastavení velmi vysoké horní hranice pokuty (5 000 000 Kč) a je tak vyloučeno hodnotit zákonem chráněný zájem jako méně významný a aplikovat § 43 odst. 2 zákona o přestupcích. [9] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [10] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se závěrem kraj