9 As 157/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 157/2018- 78 - text 9 As 157/2018 - 81 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) M. Ř., zast. JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem Riegrova 376/12, Olomouc, a b) K. Ř., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 6. 2. 2013, č. j. 53/2012-510-RK/5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem na Pankráci 546/56, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku Městského soudu Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 5 A 52/2013  123, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalobci a) se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Leoše Viktorina, advokáta se sídlem Riegrova 376/12, Olomouc, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce a) (dále také „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí ministra dopravy specifikovanému tamtéž. Ministr jím zamítl rozklady stěžovatele a právní předchůdkyně žalobce b) a potvrdil rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 31. 7. 2012, č. j. 386/2010-910-IPK/22. Tím ministerstvo zřídilo věcné břemeno užívání k pozemkům žalobců ve prospěch České republiky s příslušností hospodařit pro Ředitelství silnic a dálnic ČR. Věcné břemeno spočívá v povinnosti žalobců strpět již existující stavbu rychlostní silnice R 10, její provoz, opravy a údržbu. [2] Uvedeným rozhodnutím byla též stanovena náhrada za věcné břemeno ve výši 304 656 Kč a způsob její výplaty. Do této části nicméně správní žaloba nesměřovala. [3] Rozhodnutí o zřízení věcného břemene bylo vydáno podle zvláštní úpravy vyvlastnění obsažené v § 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle kterého [j]estliže byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě. [4] Žalobci zpochybňovali zákonnost rozhodnutí zejména tvrzeními, že nebyla prokázána nemožnost majetkoprávního vypořádání a že jeden z vyvlastňovaných pozemků nebyl ve výroku rozhodnutí dostatečně vymezen. [5] Městský soud nejprve podrobně popsal vývoj jednání mezi žalobci a osobou zúčastněnou i průběh vyvlastňovacího řízení a uzavřel, že dosažení majetkoprávního vypořádání (ať už koupí pozemku osobou zúčastněnou nebo jeho směnou za pozemek jiný) nebylo možné. Důvodem bylo zejména to, že žalobci požadovali odkup pozemků za tržní cenu, respektive za částku 2 000 000 Kč, což osoba zúčastněná nemohla akceptovat, jelikož tato částka neodpovídala ceně stanovené podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). [6] Nepřisvědčil ani výtkám žalobců souvisejících s neurčitostí vymezení jednoho z vyvlastňovaných pozemků. Vyšel z toho, že věcné břemeno bylo zřízeno k pozemku p. č. X o výměře 754 m2 v obci a katastrálním území P. L., zapsaném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Mladá Boleslav, na LV č. X, a dále „k pozemku p. č. X o výměře 923 m2, který bude oddělen geometrickým plánem č. 216-33/2005 od pozemku p. č. X, resp. od parcely zjednodušené evidence p. č. X, zapsané… na listu vlastnictví X“ v téže obci a katastrálním území. Z geometrického plánu je přitom zřejmé, že pozemek p. č. X, který nebyl samostatně zapsán v katastru nemovitostí, byl oddělen od parcely zjednodušené evidence p. č. X, která v katastru nemovitostí zapsána byla. Je tedy jasné, který konkrétní pozemek byl věcným břemenem zatížen a výrok rozhodnutí je dostatečně určitý. Vzhledem k tomu, že geometrický plán je součástí správního spisu a žalobci s ním byli seznámeni, nejsou opodstatněné výtky, že neví, jak vypadá, a že jím nebyl proveden důkaz. Za popsaných okolností nemusel být nedílnou částí rozhodnutí. II. Obsah kasační stížnosti [7] Stěžovatel zaprvé namítá, že městský soud rezignoval na námitky, dle kterých nebyly vyčerpány všechny možnosti majetkoprávního vypořádání. Žalobci, respektive stěžovatel a právní předchůdkyně žalobce b), poskytli maximální součinnost k uzavření kupní smlouvy; nepochybně došlo k akceptaci návrhu kupní smlouvy s cenou dle znaleckého posudku Ing. Jaroslavy Janků, CSc. [8] Zadruhé uvádí, že městský soud zcela přehlédl, že nezbytnou náležitostí zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí je, aby byl ve výroku rozhodnutí výslovně uveden geometrický plán s označením, kdo jej zpracoval, kdy byl vydán a kdo a kdy jej schválil. Soud vzal dle stěžovatele za prokázané, že geometrický plán je způsobilou listinou pro zápis, neboť je součástí znaleckých posudků. Jedná se však o pouhé fotokopie plánu, navíc pevně svázané s posudky. Pro zápis do katastru nemovitostí jsou proto zcela nepoužitelné. Geometrický plán měl být pevně spojen s rozhodnutím o vyvlastnění, a to v originále, jak vyplývá z § 7 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ke kterému měl městský soud přihlédnout (soud zná právo). [9] Dále stěžovatel zmiňuje, že geometrický plán je zcela nepoužitelný, neboť pracuje s neaktuální výměrou pozemků, v rozhodnutí o vyvlastnění je nesprávně uvedena výměra pozemku parc. č. X a číslo LV, na kterém je zapsán pozemek parc. č. X. [10] Z uvedených důvodů má za to, že rozhodnutí o vyvlastnění nemůže být řádným podkladem k zápisu omezení vlastnického práva a navrhuje zrušení napadeného rozsudku. III. Vyjádření žalovaného [11] Žalovaný se plně ztotožňuje s právním názorem městského soudu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. K jednotlivým námitkám uvádí následující. [12] Nemožnost dohody je dle jeho názoru jednoznačně podložena obsahem správního spisu. Jak osoba zúčastněná, tak žalovaný vycházeli účastníkům maximálně vstříc, avšak bez výsledku. [13] Geometrický plán byl v rozhodnutí řádně citován a je obsahem správního spisu, byl jím proveden důkaz a účastníci s ním byli řádně seznámeni. K poukazu na ustanovení katastrálního zákona upozorňuje, že tento zákon nabyl účinnosti až po vydání rozhodnutí o vyvlastnění. IV. Replika stěžovatele [14] V reakci na vyjádření žalovaného adresoval stěžovatel soudu dvě další podání, ve kterých informoval o průběhu vkladového řízení. Přiložil oznámení o zahájení vkladového řízení, své vyjádření k návrhu, výzvu k vyjádření se ke zpětvzetí návrhu na vklad, toto vyjádření a rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vklad. Také na základě těchto podkladů dovozoval, že správní rozhodnutí i rozhodnutí městského soudu jsou vadná a nemohou být podkladem pro vklad do katastru nemovitostí. V. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [15] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem [§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [16] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [17] Nejprve se zabýval námitkami souvisejícími s tvrzením o možném majetkovém vypořádání mezi žalobci a osobou zúčastněnou. Jak vyplývá z citovaného § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, nemožnost majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku je nezbytnou podmínkou pro vyvlastnění podle tohoto ustanovení, spočívajícího ve zřízení věcného břemene nezbytného pro výkon vlastnického práva k již existující stavbě dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku. Pro úplnost lze uvést, že také na vyvlastnění podle citované speciální úpravy se vztahuje zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), což mimo jiné znamená, že mu musí předcházet pokus o dohodu podle § 3 odst. 1 tohoto zákona (srovnej také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2013, č. j. 4 As 7/2012 – 82). [18] Stěžovatel zejména namítá, že městský soud se dostatečně nezabýval jeho souvisejícími žalobními body, toto tvrzení však není pravdivé. Městský soud v napadeném rozsudku podrobně roze