1 Ao 10/2021 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 10/2021- 753 - text pokračování 1 Ao 10/2021 - 756 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Ing. P. K., zastoupen Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: (340 osob), o návrhu na zrušení (vyslovení nezákonnosti) mimořádného opatření odpůrce ze dne 28. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-16/MIN/KAN, takto: I. Návrh se odmítá pro zjevnou neopodstatněnost. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 3. 6. 2021 návrh navrhovatele na zrušení či vyslovení nezákonnosti mimořádného opatření odpůrce ze dne 28. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-16/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření“), vydaného na základě § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a podle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“). [2] Stěžovatel napadl opatření jako celek, za problematický však označil především čl. I bod 17, podle něhož se „stanovují následující podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích, je-li to vyžadováno tímto mimořádným opatřením: a) osoba absolvovala nejdéle před 7 dny RT-PCR vyšetření na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem, nebo b) osoba absolvovala nejdéle před 72 hodinami POC test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem, nebo c) osoba byla očkována proti onemocnění covid-19 a doloží národním certifikátem o provedeném očkování, které je písemným potvrzením vydaným alespoň v anglickém jazyce oprávněným subjektem působícím v České republice, v jiném členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je uveden ve Sdělení Ministerstva zdravotnictví jako země nebo její část s nízkým rizikem nákazy onemocnění covid-19, jehož vzor je zveřejněn v seznamu uznaných národních certifikátů na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky, které obsahuje údaje o očkované osobě, podanému typu vakcíny, datu podání vakcíny, identifikaci subjektu, který potvrzení vydal, že u očkování uplynulo: i) od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle SPC nejméně 22 dní, ale ne více než 90 dní, pokud nebyla aplikována druhá dávka, ii) od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle SPC nejméně 22 dní, ale ne více než 9 měsíců, pokud byla aplikována druhá dávka, nebo iii) od aplikace dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu podle SPC nejméně 14 dní, ale ne více než 9 měsíců, nebo d) osoba prodělala laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, uplynula u ní doba izolace podle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví a od prvního pozitivního POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 180 dní.“ [3] Odpůrce nejprve mimořádné opatření změnil opatřením ze dne 31. 5. 2021 č. j. MZDR 14601/2021-17/MIN/KAN, avšak pouze v zanedbatelném rozsahu. Následně jej opatřením ze dne 7. 6. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-18/MIN/KAN (s účinností od 8. 6. 2021), zrušil. II. Podstatný obsah návrhu [4] Navrhovatel je přesvědčený, že je aktivně legitimovaný k podání návrhu na zrušení dotčeného mimořádného opatření, neboť výrazně zasahuje do jeho práv. Jedinou možností, jak využívat běžně dostupné služby, je podstoupit očkování, nebo se opakovaně (vždy v řádu několika dnů) podrobit PCR či antigennímu testování v laboratořích, což je činnost časově náročná (takřka šikanózní). Nadto dochází v místech testování ke koncentraci osob, čímž se zvyšuje riziko nákazy. Navrhovatel k otázce aktivní legitimace odkázal rovněž na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a dále na aktuální rozhodovací činnost v rámci přezkumu jiných mimořádných opatření odpůrce. [5] Navrhovatel považuje mimořádné opatření za nezákonné, neboť podmínky pro vstup do vnitřních a venkovních prostor, či na hromadné akce (čl. I bod 17 mimořádného opatření) nedůvodně zvýhodňují osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19. Je zřejmé, že osoby, které se nakazily, se v době vrcholící pandemie chovaly nezodpovědně a nedodržovaly stanovená opatření (nošení ochranných pomůcek, dodržování rozestupů, izolace od ostatních osob apod.). Navrhovatel shledává opatření diskriminačním ve vztahu k osobám, které dodržovaly všechna stanovená pravidla a náležitě se chránily. [6] Navrhovatel dále připomíná, že Nejvyšší správní soud stanovil pro přezkum opatření obecné povahy pětibodový algoritmus. Navrhovatel napadá mimořádné opatření v rámci pátého kroku algoritmu, neboť je přesvědčený, že zvolené řešení je neproporcionální. Nepřiměřenost spatřuje v nutnosti opakovaně absolvovat testování. Cítí se být diskriminovaný, neboť je trestaný za to, že se nenakazil. Odpůrce neprovedl test přiměřenosti a z napadeného opatření není zřejmé, proč jsou stanovená pravidla nezbytná, k jakému povedou výsledku a jak dlouho mají trvat. Odpůrce vůbec nezvážil, zda by výsledek nebyl stejný i tehdy, pokud by nepřijal žádná opatření, a to zejména s ohledem na aktuální vývoj epidemiologické situace, kdy takřka nepřibývají pozitivně testovaní, smrtnost je srovnatelná s chřipkou a každý, kdo se cítí ohrožen, se může nechat očkovat. Za takové situace považuje navrhovatel za nezákonné a nepřiměřené, aby byl diskriminovaný na základě svého zdraví a na základě toho, že v minulosti řádně dodržoval opatření (tj. nenakazil se). Navrhovatel se nadto obává, kam až diskriminace v budoucnu povede, a zda situace kupříkladu nedospěje do situace, kdy nebude mít bez očkování (či soustavného laboratorního testování) přístup ke zdravotní péči. [7] Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud mimořádné opatření zrušil, či aby (v případě, že by v mezidobí pozbylo platnosti) deklaroval jeho nezákonnost. III. Vyjádření odpůrce [8] Odpůrce ve vyjádření k návrhu předně připomněl principy přezkumu mimořádného opatření. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2011, č. j. 6 Ao 7/2010-73, a další relevantní judikaturu. [9] Dále zdůraznil, že situace ohledně epidemie onemocnění COVID-19 je zcela bezprecedentní a je třeba ji posuzovat komplexně. Poznatky o epidemii se dynamicky vyvíjí a neexistuje příliš mnoho podkladů, z nichž by mohl vycházet. Odpůrce tedy vydává mimořádná opatření za situace, kdy neexistuje dostatek informací o epidemii, avšak při vědomí, že s ohledem na hrozící nebezpečí nelze vyčkávat, až bude prokázáno, zda je přijímané opatření vhodnější než jiné. Odpůrce klade důraz na ochranu života a zdraví, současně se však snaží minimalizovat zásahy do chodu společnosti. [10] K namítané nepřiměřenosti uvedl, že ta by přicházela v úvahu, pokud by přijal paušální opatření bez jakéhokoliv zhodnocení situace, náhodně a bez odůvodněných výjimek. Tak tomu však v posuzovaném případě není. Ke stanovení výjimek odpůrce vedly racionální úvahy, nikoliv libovůle. Proto odmítá, že by bylo napadené opatření diskriminační. Ani přes veškerou důslednost v dodržování mimořádných opatření nelze vyloučit, že se osoba nakazí. Pokud k tomu došlo, či v budoucnu dojde, jeví se vhodným reflektovat přirozeně získanou imunitu a nezatěžovat dotčené osoby a systém veřejného zdravotního pojištění testováním. V současnosti totiž panuje shoda odborné veřejnosti na tom, že osoby, které onemocnění COVID-19 prodělaly, pro své okolí nepředstavují hrozbu. [11] Odpůrce dále zdůraznil, že opatření přijal ve snaze ochránit veřejné zdraví, což s sebou vždy nese jistou míru zásahu do práv jednotlivců. Opatření netrestá osoby, které se nenakazily, jak tvrdí navrhovatel, ale představuje souhrn preventivních opatření, která mají legitimní účel. K obavám navrhovatele, jak daleko až může jím tvrzená diskriminace vést, odpůrce uvedl, že předmětem napadeného opatření není otázka povinného očkování proti onemocnění COVID-19. Úvahy navrhovatele považuje za spekulativní. Opatření jsou pouze dočasná a se zlepšující se epidemiologickou situací dochází k jejich postupnému zmírnění, avšak při zachování náležité opatrnosti. Navrhovatel v zásadě požaduje naprosté vyloučení jakýchkoliv opatření, což se však odpůrci jeví jako zcela nezodpovědné. [12] Odpůrce tedy považuje návrh za nedůvodný, pročež navrhl, aby jej Nejvyšší správní soud zamítl. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Nej