1 Ao 4/2021 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 4/2021- 56 - text pokračování 1 Ao 4/2021 - 65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně Mgr. Evy Šonkové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Svaz léčebných lázní České republiky, se sídlem Jiráskova 17, Františkovy Lázně, zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem Bráfova tř. 52, Třebíč, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, v čl. I bodu 16, takto: I. Opatření obecné povahy – mimořádné opatření odpůrce ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, bylo v čl. I bodu 16 v rozporu se zákonem. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 23.695 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. MgA. Michala Šalomouna, Ph.D., advokáta se sídlem Bráfova tř. 52, Třebíč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným u Nejvyššího správního soudu dne 4. 5. 2021 domáhal zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN („mimořádné opatření“), a to v čl. I bodu 16, podle kterého se „omezuje provoz poskytovatelů lázeňské léčebně rehabilitační péče tak, že lze poskytovat lázeňskou léčebně rehabilitační péči jen v případě, že: a) je alespoň částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění, nebo b) je poskytována pacientovi, který prodělal laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u něj doba izolace podle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví a od prvního pozitivního POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 90 dní, přičemž se jedná o pacienta, který je občanem České republiky, občanem Evropské unie nebo držitelem platného dlouhodobého víza nebo průkazu o povolení k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu na území České republiky vydaných Českou republikou“. [2] Toto omezení je v mimořádném opatření zdůvodněno následovně: „Omezuje se poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče tak, že ji lze poskytovat jen pacientům, v jejichž případě bude alespoň částečně hrazená z veřejného zdravotního pojištění, aby se omezily počty kontaktů v rámci lázeňských zařízení, v jejichž případě se opakovaně vyskytují clustery nakažených, a to i ve výrazných počtech. Navíc byly zaznamenány případy, kdy se zdánlivě poskytuje tento druh zdravotní péče, avšak ve skutečnosti se jedná jen o wellness pobyty, resp. služby. Podmínění úhradou z veřejného zdravotního pojištění se jeví jako vhodný kontrolní prvek pro skutečnou potřebu poskytování lázeňské péče.“ [3] Odpůrce vydal napadené mimořádné opatření dne 29. 4. 2021 s účinností ode dne 3. 5. 2021 od 00:00 hod. s odkazem na § 80 odst. 1 písm. g) a § 69 odst. 1 písm. b) a i) a § 69 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů („zákon o ochraně veřejného zdraví“), a § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. b) až e) a i) zákona č. 94/2021 Sb., mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů („pandemický zákon“). [4] Odpůrce nejprve mimořádné opatření s účinností ode dne 4. 5. 2021 od 00:00 hod. změnil opatřením ze dne 3. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN (tato změna se však netýká navrhovatelem napadené části, tj. čl. I bodu 16). Následně jej odpůrce s účinností ode dne 10. 5. 2021 od 00:00 hod. zrušil mimořádným opatřením ze dne 5. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN, kterým stanovil omezení provozu poskytovatelů lázeňské léčebně rehabilitační péče nově v čl. I bodu 15. Protože posledně uvedené opatření odpůrce s účinností ode dne 10. 5. 2021 záhy zrušil (viz mimořádné opatření ze 7. 5. 2021, č. j. MZCR 14601/2021-10/MIN/KAN), aniž by nabylo účinnosti, odpůrce poté dodatečně mimořádné opatření ze dne 29. 4. 2021, ve znění opatření ze dne 3. 5. 2021, pro přehlednost a z důvodu právní jistoty výslovně zrušil mimořádným opatřením ze dne 27. 5. 2021, č. j. MZCR 14601/2021-15/MIN/KAN. Toto zrušení mimořádného opatření nabylo platnosti dnem jeho vydání, tj. 27. 5. 2021. [5] Podáním ze dne 10. 5. 2021 navrhovatel reagoval na „zrušení“ mimořádného opatření opatřením odpůrce ze dne 5. 5. 2021 a upravil petit svého návrhu. Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby rozhodl, že mimořádné opatření bylo v rozporu se zákonem. II. Návrh, vyjádření odpůrce a repliky [6] Navrhovatel kromě návrhu na zrušení mimořádného opatření a úpravy petitu adresoval soudu rovněž dvě repliky ze dne 14. 5. 2021 (replika č. 1) a 10. 6. 2021 (replika č. 2), kterými reagoval na vyjádření a dupliku odpůrce. Níže soud shrnuje jednotlivé návrhové body, některé dílčí argumenty jsou pak rekapitulovány v části III. rozsudku, včetně jejich vypořádání Nejvyšším správním soudem. [7] Navrhovatel v návrhu uvádí, že je profesním sdružením léčebných lázní, které vzniklo v roce 1995 s cílem udržet a garantovat léčebnou úroveň těchto lázeňských společností. V současnosti sdružuje 44 členů, z toho 42 léčebných lázní, které tvoří více než dvě třetiny všech lázeňských lůžek v ČR; v replice č. 1 navrhovatel pak uvádí, že aktuálně sdružuje 41 členů. Odpůrce na základě pandemického zákona přijal mimořádné opatření, kterým zavedl takové podmínky čerpání lékařské lázeňské péče, jež znemožňují některým pacientům tuto lázeňskou péči čerpat a členům navrhovatele pak tuto péči poskytovat. [8] Navrhovatel se domnívá, že odpůrce není vůbec oprávněn přijatým opatřením omezovat poskytování lázeňské zdravotní péče. Opatření bylo mimo jiné vydáno podle pandemického zákona, který odpůrci neumožňuje, aby jakkoli omezoval poskytování zdravotní péče. K tomu může zajisté dojít příkazem k vyčlenění věcné, technické nebo personální kapacity lázní, ale nikoli tím, že se poskytování zdravotních služeb v lázních některým pacientům prostě zakáže. [9] Jednotliví členové navrhovatele jsou konfrontováni se situací, kdy se na ně obrací pacienti s žádostí o poskytnutí zdravotně indikované samoplátecké lázeňské léčby, kterou však není možné poskytnout, respektive je její poskytnutí podmiňováno skutečnostmi, jejichž naplnění není závislé na vůli pacienta, jako je mimořádným opatřením požadované prodělání infekce COVID19. [10] Výše uvedeným opatřením obecné povahy je zasahováno do ústavně zaručeného práva pacientů na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod („Listina“). Toto právo je zajisté možné omezit zákonem. Nicméně nelze přehlédnout základní zásadu lidských práv, že lidé jsou si podle čl. 1 Listiny rovni v důstojnosti a v právech. Pokud tedy dochází k nezbytně nutným omezením těchto základních lidských práv, tato omezení musí být pro všechny stejná, a není možné při omezování základních lidských práv nějaké skupiny privilegovat. Vydaným opatřením došlo k popření této rovnosti a dochází k diskriminaci jedněch typů pacientů na úkor druhých. [11] Dle navrhovatele tímto způsobem není proti šíření nemoci COVID-19 bojováno efektivně. Je totiž zřejmé, že zdravotní péče v lázních poskytnuta být může a pacientům s úhradou léčení z veřejného zdravotního pojištění není její poskytování podmiňováno dokonce ani jakýmkoliv testováním. Stejně tak ale není testováním podmiňováno poskytování žádné jiné zdravotní péče. Samozřejmou podmínkou ve všech těchto případech je zdravotní indikace, tedy potřeba léčení, kterou ale odpůrce za dostatečnou nepovažuje výhradně v případech, kdy se jedná o poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče za úhradu pacientem, a takovým pacientům klade v přístupu k této zdravotní péči diskriminační překážky. [12] Navrhovatel rovněž poukazuje na jiná opatření. Například je možné velké shlukování lidí ve firmách a ve školách, kde rozhodně všichni v ochranné neinfekční lhůtě 90 dnů nejsou. Zde je přístup do těchto míst, která jsou zajisté podstatně většími clustery nakažených než lázně, podmíněn toliko absolvováním antigenních samotestů, o jejichž průkaznosti k odhalení nemoci COVID-19 lze velmi pochybovat. Navrhovatel tak tvrdí, že v kontextu s jinými opatřeními není možné poskytování zdravotních služeb v lázních zakazovat těm pacientům, kteří si chtějí indikovanou zdravotní péči sami zaplatit. [13] Z odůvodnění opatření lze vyrozumět obavu odpůrce, že by se léčebnými lázeňskými pobyty maskovalo poskytování wellness služeb. V tomto ohledu je zřejmé, že odpůrce v zásadě zaměňuje léčebné pobyty v registrovaných lázeňských zdravotnických zařízeních s wellness pobyty v hotelech na území lázeňských měst. Podobné relaxační služby členové navrhovatele také za normální situace poskytují. O povolení těchto činností však navrhovateli v tuto chvíli v žádném případě nejde. [14] Navrhovateli jde především