10 Ads 262/2020 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 262/2020- 34 - text 10 Ads 262/2020 - 37 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Ing. T. P., zast. Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem Sokolská 505, Čerčany, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 – Nové Město, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2019, čj. MPSV2019/76106-422/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, čj. 15 Ad 10/2019-27, takto: I. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládá následující předběžná otázka: Brání článek 2 ve spojení s článkem 12 písm. a) a c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008, o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, takové vnitrostátní judikatuře, dle níž ředitel obchodní společnosti není považován za „zaměstnance“ pro účely uspokojení mzdových nároků dle směrnice 2008/94/ES jen z toho důvodu, že ředitel jako zaměstnanec je současně členem statutárního orgánu téže obchodní společnosti? II. Řízení se přerušuje. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je předseda představenstva a bývalý zaměstnanec společnosti ARANEA TECHNOLOGY a.s. Pro tuto společnost (a její právní předchůdkyně) pracoval již od roku 2010. Původně ve společnosti působil jen jako zaměstnanec na pozici projektanta. V září 2017 byl zvolen předsedou statutárního orgánu (představenstva) společnosti ARANEA TECHNOLOGY. Stěžovatel uzavřel se společností smlouvu o výkonu této funkce, dle které ale neměl za výkon funkce nárok na odměnu. Krátce poté uzavřel stěžovatel se společností ještě dodatek ke své (původní) pracovní smlouvě, dle které měl jako zaměstnanec nárok na mzdu. Tento dodatek upravil v pracovní smlouvě s účinností od října 2017 druh vykonávané práce na „ředitel společnosti“. Blíže nebyl druh vykonávané práce v pracovní smlouvě vymezen. [2] Společnost ARANEA TECHNOLOGY se v roce 2018 dostala do platební neschopnosti. Stěžovatel proto požádal Úřad práce České republiky – krajskou pobočku pro hl. m. Prahu o uspokojení mzdových nároků dle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Domáhal se uspokojení nároků za měsíce červenec až září 2018, které neuspokojila společnost ARANEA TECHNOLOGY jako jeho tehdejší zaměstnavatel. [3] Úřad práce žádost dle § 9 odst. 6 zákona 118/2000 Sb. zamítl, jelikož stěžovatele nepovažoval za zaměstnance ve smyslu § 3 písm. a) tohoto zákona. Dle Úřadu práce se tedy zákon na stěžovatele vůbec nevztahoval. Stěžovatel se následně odvolal k žalovanému, který závěry Úřadu práce potvrdil a odvolání zamítl. [4] Úřad práce i žalovaný založili svá rozhodnutí na tom, že v období července až září 2018 stěžovatel vykonával funkci předsedy představenstva a současně dle pracovní smlouvy působil jako zaměstnanec společnosti na pozici ředitele společnosti. Na obou pozicích vykonával stejnou činnost – obchodní vedení společnosti. Jako členovi statutárního orgánu společnosti mu proto nemohl zároveň vzniknout pracovní poměr ke společnosti. [5] Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu k městskému soudu. Městský soud vyšel v rozsudku z judikatury českých soudů k tzv. souběhu funkcí, tedy souběhu funkce člena statutárního orgánu a zároveň zaměstnance společnosti. Podle této judikatury může obchodní korporace se členem svého statutárního orgánu uzavřít smlouvu o výkonu činnosti, která spadá do působnosti statutárního orgánu podle zákona (včetně obchodního vedení). Takovou smlouvu je možné podřídit režimu zákoníku práce. Není však možné, aby tímto způsobem vznikl pracovní poměr mezi obchodní korporací a členem jejího statutárního orgánu. Člen statutárního orgánu nebude na základě takové smlouvy zaměstnancem obchodní korporace, protože jeho činnost nebude ve vztahu k obchodní korporaci naplňovat definici závislé práce podle zákoníku práce. [6] Stěžovatel v řízení před městským soudem tvrdil, že v posuzovaném období pro společnost pracoval jako stavbyvedoucí a projektový manažer. Vykonával tedy činnosti, které nebyly jen obchodním vedením společnosti. Městský soud nicméně jeho argumentaci nepovažoval za přesvědčivou. Naopak, městský soud shledal, že stěžovatel v období červenec až září 2018 na základě pracovní smlouvy se společností ARANEA TECHNOLOGY skutečně vykonával obchodní vedení společnosti jako její ředitel. Zároveň byl ve stejné době předsedou představenstva společnosti, do jehož působnosti obchodní vedení společnosti dle zákona spadá. Mezi společností a stěžovatelem proto nemohl existovat vztah nadřízenosti a podřízenosti, který je typický pro závislou práci. Ani městský soud proto nepovažoval stěžovatele za zaměstnance ve smyslu § 3 písm. a) zákona 118/2000 Sb. a jeho žalobu zamítl. [7] Pro účely předložení předběžné otázky je důležité zdůraznit, že se městský soud nezabýval tím, zda měl stěžovatel či jeho blízcí příbuzní jakoukoliv majetkovou účast na společnosti ARANEA TECHNOLOGY, jejím obchodním závodu či provozovně. Městský soud též nezkoumal, zda se stěžovatel dopustil jakéhokoliv konkrétního pochybení vedoucího k platební neschopnosti společnosti. Městský soud pouze obecně uvedl, že (dle nezávazné preambule smlouvy o výkonu funkce) stěžovatel byl do funkce předsedy představenstva zvolen za účelem odvrácení úpadku či jiné nepříznivé hospodářské situace společnosti. Vyslovil také názor, že zákon č. 118/2000 Sb. nebyl přijat, aby napravoval újmu, kterou v důsledku vlastního neúspěšného obchodního vedení utrpěli členové statutárního orgánu zaměstnavatele v platební neschopnosti. [8] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Namítá mj., že ho členství v představenstvu společnosti neopravňovalo k samostatnému řízení společnosti ani k jejímu samostatnému vedení. Představenstvo totiž rozhoduje ve sboru, většinou hlasů. Již proto je závěr o souběhu pracovněprávního vztahu se vztahem obchodním nesprávný. Městský soud prý rovněž nesprávně posoudil uzavření dodatku k pracovní smlouvě a dostatečně nepřihlédl k tomu, že pracovní poměr stěžovatele se společností ARANEA TECHNOLOGY trval již před jeho zvolením do představenstva. [9] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. II. Použitelné právo Evropské unie a vnitrostátní právní úprava [10] Čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele stanoví, že: Tato směrnice se nedotýká vnitrostátního práva, pokud jde o definice pojmů „zaměstnanec“, „zaměstnavatel“, „odměna“, „nabytá práva“ a „nabývaná práva“. [11] Podle čl. 12 směrnice 2008/94/ES: Tato směrnice se nedotýká možnosti členských států a) přijmout nezbytná opatření, aby se zamezilo zneužívání; b) odmítnout nebo omezit povinnost uhradit pohledávky podle článku 3 nebo záruční povinnost podle článku 7, pokud se zjistí, že splnění povinnosti není důvodné v důsledku zvláštních vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a společných zájmů vyjádřených v tajné dohodě mezi nimi; c) odmítnout nebo omezit povinnost uhradit pohledávky podle článku 3 nebo záruční povinnost podle článku 7 v případě, že zaměstnanec byl sám nebo společně se svými blízkými příbuznými vlastníkem podstatné části podniku nebo provozovny zaměstnavatele a měl značný vliv na činnosti tohoto podniku nebo provozovny. [12] Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, implementuje do českého práva směrnici 2008/94/ES. Podle § 3 písm. a) zákona č. 118/2000 Sb. se pro účely tohoto zákona „zaměstnancem“ rozumí: fyzická osoba, s níž zaměstnavatel sjednal pracovní poměr, dohodu o provedení práce za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem nebo dohodu o pracovní činnosti, na základě kterých jí vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem. [13] Podle § 2 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb. se zákon nevztahuje: na zaměstnance, který byl v rozhodném období zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně v tomto rozhodném období byl jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast. [14] Podle § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, se „zaměstnancem“ rozumí: fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. [15] Podle § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, je pak „závislou prací“: práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. [16] Důsledky tzv. souběhu funkcí člena statutárního orgánu a zároveň zaměstnance obchodní korporace nejsou v českém právu zákonem výslovně upraveny. Dlouhodobě je však dotváří judikatura českých soudů, především pak Ne