10 Azs 408/2021

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, rozhodla dne 14. 4. 2021 o správním vyhoštění žalobce. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaná však odvolání zamítla. Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Obává se toho, že by v důsledku správního vyhoštění musel opustit území České republiky dříve, než soud rozhodne o jeho kasační stížnosti; nemohl by se tak účastnit projednání věci před soudem a být v kontaktu se svým advokátem.

Žalovaná nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku z důvodu rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ten spatřuje v požadavku, aby se na území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy.

Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek, NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. - zda stěžovateli hrozí – pro případ, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy – újma nepoměrně větší ve srovnání s újmou, kterou by utrpěly jiné osoby, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a současně - zda odložení účinků napadeného rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Odkladný účinek má mimořádnou povahu. Jde o výjimku ze zákonného pravidla a k jeho využití musejí nastat mimořádné okolnosti. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby takové okolnosti tvrdil a podrobně uvedl, proč mají kvůli nim být odloženy účinky pravomocného rozhodnutí. NSS nepřiznává odkladný účinek automaticky ani ve věcech správního vyhoštění cizinců (srov. rozsudek ze dne 5. 10. 2017, čj. 2 Azs 273/2017  19, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019  38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 58).

Stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku netvrdil a neprokázal žádné skutečnosti, které by svědčily o mimořádnosti situace a hrozbě vzniku újmy.

Důvodem pro přiznání odkladného účinku nemůže být sám o sobě obecně vyjádřený zájem osobně se účastnit řízení o kasační stížnosti či být v kontaktu s advokátem, což potvrdil NSS i ve své dřívější judikatuře (viz právě citované usnesení rozšířeného senátu č. 4039/2020 Sb. NSS).

Stěžovatel navíc v průběhu řízení zmínil, že žije sám, v České republice nemá rodinné vazby, majetek ani jiné ekonomické závazky. Naopak na Ukrajině má děti a rodiče, u kterých může bydlet. Proto nelze spatřovat nepřiměřenou újmu v tom, že by stěžovatel musel vycestovat z ČR. Jde sice o nepříjemný zásah do soukromého života, je to však přirozený důsledek nelegálního pobytu, s nímž je nutno počítat. Rozhodně taková situace není nijak mimořádná.

Jelikož nebyl splněn již první zákonný předpoklad, NSS nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím NSS nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.

Stěžovatel dne 24. 9. 2021 uhradil soudní poplatky za kasační stížnost a za návrh na přiznání odkladného účinku v celkové výši 6 000 Kč. Stěžovatel je však od soudních poplatků osvobozen jako cizinec v řízení ve věci správního vyhoštění podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Neměl proto poplatkovou povinnost. Podle § 10 odst. 1 tohoto zákona vrátí soud účastníku přeplatek, byloli na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Jelikož stěžovatel zaplatil soudu částku 6 000 Kč, i když neměl žádnou poplatkovou povinnost, rozhodl NSS o vrácení přeplatku.