6 Ads 371/2020 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 371/2020- 34 - text  6 Ads 371/2020 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: H. T., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2018, č. j. MPSV2018/199058921, sp. zn. SZ/MPSV2018/177251921, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020, č. j. 32 A 71/2018  46, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyni byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, č. j. 84 P 100/2017  44, v řízení o pěstounské péči svěřen do péče její nezletilý vnuk. [2] Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Brně (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 2. 8. 2018, č. j. 554697/18/BM, zamítl žádost žalobkyně ze dne 22. 11. 2017 o dávku pěstounské péče  odměnu pěstouna nárokovatelnou ode dne 15. 11. 2017 (tedy ode dne nabytí vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 84 P 100/2017). Úřad práce v odůvodnění rozhodnutí popsal strukturu a výši příjmů rodiny žalobkyně, které tvořily před i po převzetí vnuka do péče výhradně sociální dávky. Výši příjmů rodiny úřad práce zkoumal v období 7 měsíců, konkrétně od srpna 2017 do února 2018. V odůvodnění rozhodnutí úřad práce uvedl, že rodina je zajištěna jinými dávkami a že převzetím nezletilého do péče neklesla životní úroveň jejích členů, neboť žalobkyně začala na nezletilého vnuka pobírat rodičovský příspěvek a příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Dle úřadu práce nedošlo „ke skutečnému snížení celkových příjmů rodiny“. [3] V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobkyně poukázala mimo jiné na skutečnost, že s převzetím nezletilého vnuka do péče začaly být sice vypláceny některé dávky spojené s péčí o něj, zároveň však tyto příjmy ovlivnily pobírání jiných dávek (došlo k jejich snížení, či odebrání). Z těchto důvodů proto byla příjmová situace rodiny v době po převzetí vnuka, kterou úřad práce posuzoval, rozkolísaná. Již z porovnání úřadem vypočtených částek za měsíce říjen 2017 a únor 2018 je dle žalobkyně patrné, že došlo k poklesu celkového příjmu rodiny a její životní úroveň po převzetí nezletilého do péče poklesla, neboť s nižším příjmem musí nyní vystačit nikoli čtyřčlenná rodina (jako dosud), nýbrž nově rodina pětičlenná. [4] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Zdůraznil, že v případě, kdy je pečující osobou prarodič, náleží mu odměna pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele, a to zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry pečující osoby a její rodiny s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu svěřeného dítěte. Na základě porovnání výše příjmů rodiny žalovaný dovodil, že nedošlo k celkovému podstatnému snížení její životní úrovně. Nepřiznání dávky neznamená dle žalovaného závažný zásah do situace žalobkyně, která není odkázána pouze na odměnu pěstouna jako jediný příjem, a proto se nejedná o případ hodný zvláštního zřetele. K odvolací námitce žalobkyně uvedl, že není pravda, že úřad práce nezohlednil snížení některých dávek a zohlednil jen zvýšení jiných. Byť je nyní rodina pětičlenná, bylo třeba vycházet pouze z toho, že v důsledku svěření dítěte do péče by nemělo dojít k „podstatnému snížení“ životní úrovně prarodiče a jeho rodiny. V případě žalobkyně nebyla ohrožena úhrada nákladů na výživu a jiné osobní potřeby, či úhrada nákladů na domácnost. Úřad práce musel dle žalovaného vycházet z příjmů týkajících se období, kdy došlo k převzetí dítěte do péče, nikoli období, které by mohlo nastat v budoucnu. Skutečnost, že se rodina dostala ze systému pomoci v hmotné nouzi, dle žalovaného naznačuje, že nedošlo k podstatnému snížení její životní úrovně. [5] Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že správní orgány nedostatečně posoudily konkrétní pokles životní úrovně žalobkyně a její rodiny. Soud poukázal skutečnost, že již v odvolání žalobkyně upozornila na celkovou výši příjmů rodiny v měsících březnu a dubnu 2018, která potvrzovala opětovný pokles příjmů rodiny započatý v měsíci únoru 2018. Podle názoru krajského soudu tak měl žalovaný při hodnocení okolností tohoto případu zohlednit i příjmy za tyto měsíce. Krajský soud sám provedl výpočet výše příjmů na základě aritmetického průměru tří měsíčních příjmů rodiny před převzetím dítěte do péče a tří měsíčních příjmů rodiny po převzetí do péče, zohlednil počet členů rodiny (dříve 4, poté 5) a zjistil, že před převzetím do péče činil průměrný příjem na jednoho člena rodiny přibližně 7 224 Kč, po převzetí do péče přibližně 6 351 Kč, přičemž nastolený trend snížení příjmů je patrný i v období (zdůrazňovaném žalobkyní) březen a duben 2018 – 6 389 Kč. Krajský soud proto uzavřel, že k poklesu příjmů rodiny došlo, což však žalovaný v rámci úvah o poklesu životní úrovně žalobkyně a její rodiny nezohlednil. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [6] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, v němž krajský soud zcela pominul tu část odůvodnění správního rozhodnutí, kde byly vyčerpávajícím způsobem vyhodnoceny majetkové a jiné poměry žalobkyně a její rodiny s odkazem na výši jejích příjmů. [7] Dle stěžovatele krajský soud nesprávně požaduje provádění pouhého matematického porovnávání příjmů, aniž by zohlednil další skutečnosti týkající se celkových majetkových a sociálních poměrů rodiny. Stěžovatel se domnívá, že neměl zákonnou povinnost přihlížet k příjmům rodiny po únoru 2018. Při hodnocení majetkových a sociálních poměrů zvolil období čtvrtletí před a čtvrtletí po převzetí dítěte do péče, a to z toho důvodu, že správní orgány zkoumají nárok na dávku ke dni, ke kterému žadatel o odměnu pěstouna žádá (tedy ke dni nabytí vykonatelnosti rozhodnutí soudu o svěření nezletilého do péče žalobkyně). Tím byl v souzené věci den 15. 11. 2017. Zákon správním orgánům neukládá zkoumat příjmy za konkrétní časové období, ani příjem rodiny rozpočítávat na její jednotlivé členy, nýbrž pouze zkoumat celkové sociální a majetkové poměry rodiny. Stěžovatel opětovně zdůraznil, že po převzetí nezletilého se rodina žalobkyně dostala ze systému pomoci v hmotné nouzi, a tedy je nepochybné, že se její životní úroveň musela zlepšit. Dle jednotné praxe úřadů práce se za podstatné snížení příjmů považuje jejich pokles nejméně o jednu třetinu. Stěžovatel odkázal také na předcházející správní řízení (které však není v předloženém správním spisu nijak dokumentováno – pozn. soudu), čímž vysvětloval, proč teprve v říjnu roku 2018 přistoupil k přezkumu rozhodnutí úřadu práce ze srpna 2018, ačkoli žádost byla podána již v listopadu roku 2017 a vztahovala se k období převzetí dítěte do péče. Poukázal také na zákonem stanovenou možnost požádat o nové posouzení nároku, změníli se rozhodné skutečnosti v průběhu období, pro které byla dávka pěstounské péče přiznána. Tuto žádost žalobkyně podala dne 17. 12. 2018 a bylo jí vyhověno. [8] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelem zvolené období tří měsíců před a tří měsíců po převzetí dítěte nemá oporu v zákoně ani v interních předpisech stěžovatele. Poukázala na skutečnost, že jednorázový příspěvek při předání dítěte do pěstounské péče a příjem z nových dávek s touto péčí spojených může rozkolísat příjem rodiny pobírající sociální dávky, neboť dojde k dočasnému zvýšení příjmů, které se ale v následných měsících opětovně sníží. Právě to se v případě žalobkyně a její rodiny stalo. Ke stabilizaci nové příjmové situace došlo až v únoru 2018, a proto měl být zohledněn zejména tento měsíc a měsíce následující. Stěžovatelem zvolené období je nedostatečné k posouzení změny celkových sociálních a majetkových poměrů rodiny. Dále žalobkyně uvedla, že ještě v měsíci únoru 2018 (který jako poslední považoval stěžovatel za relevantní) byla v systému hmotné nouze, když pobírala doplatek na bydlení, tedy dávku hmotné nouze. Následně sice z tohoto systému „vypadla“, avšak pouze díky změně skladby jednotlivých dávek. Výše měsíčních příjmů rodiny zůstala stejná, byť bylo nově třeba vyživovat jednu osobu navíc. Dále žalobkyně zpochybňovala možnost úřadu práce zohledňovat některé dávky při zjišťování celkových příjmů rodiny. Nejvyšší správní soud však již na tomto místě podotýká, že podrobnější rekapitulace těchto argumentů je nadbytečná, neboť se nevztahují k otázce, která je předmětem řízení o této kasační stížnosti, a to zda rozhodnutí ž