6 As 303/2020 — Nejvyšší správní soud

6 As 303/2020- 46 - text 6 As 303/2020 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Zelený Sport Defence s.r.o., sídlem Slatina 116, zastoupená MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem, sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutím minstra průmyslu a obchodu ze dne 21. 12. 2016, č. j. MPO 26625/16/10200/01000, č. j. MPO 26877/16/10200/01000, č. j. MPO 26892/16/10200/01000, č. j. MPO 27470/16/10200/01000, č. j. MPO 27613/16/10200/01000, č. j. MPO 27615/16/10200/01000, č. j. MPO 27620/16/10200/01000, č. j. MPO 27646/16/10200/01000, č. j. MPO 27757/16/10200/01000, č. j. MPO 27759/16/10200/01000, č. j. MPO 27773/16/10200/01000, č. j. MPO 27784/16/10200/01000, č. j. MPO 27787/16/10200/01000, č. j. MPO 27808/16/10200/01000, č. j. MPO 27854/16/10200/01000, č. j. MPO 27862/16/10200/01000, č. j. MPO 27868/16/10200/01000, č. j. MPO 27876/16/10200/01000, č. j. MPO 27894/16/10200/01000, č. j. MPO 27898/16/10200/01000, č. j. MPO 27911/16/10200/01000, č. j. MPO 27932/16/10200/01000, č. j. MPO 28058/16/10200/01000, č. j. MPO 28141/16/10200/01000, č. j. MPO 28209/16/10200/01000, č. j. MPO 28215/16/10200/01000, č. j. MPO 28234/16/10200/01000, č. j. MPO 28243/16/10200/01000 a č. j. MPO 28256/16/10200/01000, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 A 24/2017 - 512, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 A 24/2017 - 512, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutími žalovaného bylo žalobkyni na dobu nezbytně nutnou pozastaveno čerpání příslušných licencí (specifikovaných v rozhodnutích žalovaného) pro provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem (resp. v některých případech bylo na dobu nezbytně nutnou pozastaveno čerpání povolení k přepravě, dovozu, či vývozu), a to z důvodu ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva dle § 19 odst. 2 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a v některých případech dle § 7a odst. 1 nebo § 8d odst. 1 zákona č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů. [2] Pozastavení čerpání příslušných licencí a povolení žalovaný ve všech rozhodnutích shodně odůvodnil tak, že v řízení bylo nepochybně prokázáno, že s panem Martinem Rudolfem, dřívějším jednatelem žalobkyně, bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy nedovoleného ozbrojování a provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, tedy takové trestné činy, jež přímo souvisejí s činnostmi, ke kterým žalobkyni opravňují licence a povolení, ohledně jejichž pozastavení byla správní řízení zahájena a vedena. Žalobkyně pak v průběhu řízení neuvedla žádné podstatné skutečnosti, kterými by tato obvinění vyvrátila, trestnou činnost pouze bagatelizovala. Dále měl žalovaný za prokázané, že ačkoliv Martin Rudolf již nepůsobí ve funkci jednatele žalobkyně (jednatelkou byla v době vydání rozhodnutí jeho manželka), má nadále vliv na jednání a činnost žalobkyně. Žalovaný taktéž poukázal na majetkové a personální propojení žalobkyně se společnostmi ZELENÝ SPORT s.r.o. a MULTIAGRO v.o.s. Slatina s tím, že kontroly Policie České republiky provedené v sídle těchto společností prokázaly pochybení při nakládání se zbraněmi, municí a výbušninami (materiál byl protiprávně skladován v rozporu s kolaudačním rozhodnutím v budově kravína s tristním stavem zabezpečení objektu). Žalovaný rovněž poukázal na zásadní nedostatky v evidencích, neboť v průběhu kontroly byly nalezeny zbraně neevidované v Centrálním registru zbraní; a naopak nebyly nalezeny jiné zbraně, které se dle registru měly na místě nacházet. Dále žalovaný odkázal na incident, při němž byl v průběhu samotné kontroly za podezřelých okolností znehodnocen protiletadlový dvojkanón (neevidovaný v registru). V kontrolovaném areálu bylo rovněž zjištěno skladování většího množství výbušniny bez příslušných povolení. Na základě všech těchto skutečnosti žalovaný uzavřel, že žalobkyně není schopna zajistit, že nebude docházet k ohrožování veřejného pořádku, bezpečnosti a že nebude narušena ochrana obyvatelstva. Konstatoval, že v řízení nebyla vyvrácena závažná tvrzení Ministerstva vnitra (jako dotčeného orgánu, na jehož návrh byla s žalobkyní správní řízení o pozastavení čerpání licencí a povolení vedena). Dospěl k závěru, že „existuje reálná možnost, že za současné situace by v případě nepozastavení čerpání licence mohlo dojít k dalšímu porušení státem chráněných zájmů, jimiž jsou ochrana veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrana obyvatelstva, v nichž je Ministerstvo vnitra na základě kompetenčního zákona ústředním orgánem“. Žalovaný následně provedl test proporcionality, přičemž uzavřel, že vzhledem k aktuálním teroristickým hrozbám, jakož i výbuchům, ke kterým došlo v muničních skladech ve Vrběticích, je v tomto případě nutno nadřadit veřejný zájem (konkrétně ochranu práv společnosti a jednotlivců a plnění mezinárodních závazků České republiky) nad soukromý zájem žalobkyně a zásah do jejích práv. Uvedl, že vydaná rozhodnutí nezasahují do práv žalobkyně trvale, ale je zachována možnost, aby po pominutí důvodů příslušné orgány pozastavení čerpání licence (povolení) zrušily. [3] V záhlaví označenými rozhodnutími ministr průmyslu a obchodu zamítl rozklady žalobkyně a potvrdil prvostupňová rozhodnutí žalovaného. Na základě námitek žalobkyně se věnoval otázkám spojeným s formálním a účelovým zánikem funkce jednatele žalobkyně (trestně stíhaného Martina Rudolfa), jakož i majetkovému a personálnímu propojení žalobkyně a výše jmenovaných společností. Uvedl, že kompletní posouzení věci nelze omezit pouze na bezúhonnost žadatele nebo zúčastněných fyzických osob, ale je nutno přihlédnout ke všem dostupným informacím a aspektům, včetně informací zpravodajského a operativního charakteru, které jsou relevantní z hlediska vnitřního pořádku a bezpečnosti. Ministr průmyslu a obchodu považoval za zásadní výše shrnutá pochybení žalobkyně zjištěná kontrolami Policie České republiky, představující závažné nedostatky v evidenci zbraní, zabezpečení skladovacích prostor, včetně dalších zjištěných nesrovnalostí, které v souhrnu vytvářejí prostor pro kriminální činnost a podmínky pro přechod zbraní do nelegální sféry. K namítanému porušení zásad správního řízení uvedl, že zásada legitimního očekávání platí pro skutkově shodné nebo obdobné případy. Pokud žalobkyně v rozkladu namítala, že v případě dvou jiných konkrétních obchodních společností žalovaný řízení o pozastavení čerpání licence nevedl, přestože vůči těmto společnostem a jejich statutárním orgánům bylo rovněž zahájeno trestní stíhání, ministr konstatoval, že totožnost nebo obdobnost věci není dána pouze podáním žádosti dle téhož zákona, ale je nezbytné posuzovat všechny okolnosti konkrétního případu, které byly v žalobkyní zmiňovaných případech diametrálně odlišné. [4] Žalobkyně napadla rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud nepřisvědčil většině žalobních námitek týkajících se nepřezkoumatelnosti výroků prvostupňových správních rozhodnutí, tvrzení o zahájení řízení v rozporu se správním řádem, otázek dopadů trestního stíhání osoby, která již není jednatelem žalobkyně, navázání výsledků správního řízení na provedenou kontrolu, změny rozkladové komise a dalších. Jako důvodnou však posoudil námitku nepřezkoumatelnosti žalobou napadených rozhodnutí pro nedostatek důvodů ve vztahu k namítanému porušení zásady legitimního očekávání. Dle městského soudu ministr průmyslu a obchodu v rozhodnutích nedostatečně vysvětlil, v čem se liší případ žalobkyně od v rozkladu poukazovaných případů jiných obchodních společností podnikajících v zahraničním obchodu s vojenským materiálem, u nichž řízení o pozastavení čerpání licence nebylo zahájeno, a pouze konstatoval „diametrální odlišnost“ těchto případů. Dle názoru městského soudu se ministr průmyslu a obchodu s uplatněnou námitkou nevypořádal tak, aby z odůvodnění bylo možno zjistit, z jakého důvodu ji považuje za lichou, mylnou nebo vyvrácenou. V této souvislosti poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu, že správní orgán je povinen vysvětlovat odlišnosti v rozhodování, přičemž v případě odklonu od ustálené správní praxe je povinen tuto změnu náležitě odůvodnit. Dle městského soudu měl ministr průmyslu a obchodu uvedenou námitku řádně vypořádat a vymezit odlišnosti mezi případy žalob