6 As 350/2020 — Nejvyšší správní soud

6 As 350/2020- 88 - text  6 As 350/2020 - 92 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Mgr. Bc. L. Š., zastoupený JUDr. Janem Salmonem, advokátem, sídlem Revoluční 763/15, Praha 1, proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky, sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2017, č. j. MO 65789/20171304, o kasačních stížnostech žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, č. j. 6 Ad 15/2017  136, ve znění usnesení ze dne 12. 11. 2020, č. j. 6 Ad 15/2017  150, a usnesení ze dne 15. 3. 2021, č. j. 6 Ad 15/2017  169, takto: I. Kasační stížnost žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Salmona, advokáta. IV. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Salmona, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce byl na základě výběrového řízení a se svým souhlasem vyslán k výkonu služby na zahraniční pracoviště Mons  Polsko k plnění úkolů právního poradce velitelství Mnohonárodního sboru Severovýchod Štětín (jako součásti struktur Severoatlantické aliance). Se souhlasem příslušného služebního orgánu vycestovala s žalobcem do zahraničí rovněž jeho rodina (manželka a dvě děti). Z dokumentu, kterým Armáda České republiky (dále jen „Armáda ČR“) vyhlásila výběrové řízení (ze dne 6. 1. 2015, č. j. 301/20151304), vyplynulo, že vybraný kandidát bude na novém služebním místě zařazen od 1. 8. 2015 do 31. 7. 2018, tedy po dobu tří let. Toto časové rozpětí odpovídalo znění čl. 2 odst. 3 normativního výnosu Ministerstva obrany č. 97/2014, nazvaného Vysílání vojáků z povolání ke službě na zahraničních pracovištích Ministerstva obrany (dále jen „NVMO č. 97/2014“ nebo též „vnitřní předpis“), které stanovilo tříleté rotační období. [2] Na základě interního aktu řízení Armády ČR ze dne 29. 11. 2016, č. j. MO 623/20165133, došlo u daného služebního místa ke změně rotačního období, které bylo zkráceno na dva roky, a to s účinností od 1. 8. 2017. Označený interní akt řízení byl podkladem pro rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády ČR, vydané formou personálního rozkazu dne 12. 1. 2017, sp. zn. 143/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce přeložen do jiného místa výkonu služby  zpět do České republiky a služebně zařazen na služební místo v právním oddělení Generálního štábu Armády ČR. Skutečnost, že k přeložení žalobce došlo na základě citovaného vnitřního aktu řízení ze dne 29. 11. 2016, vyplývá z rozhodnutí žalovaného (vydaného rovněž formou personálního rozkazu), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný zdůvodnil přeložení žalobce oprávněním přeložit a služebně zařadit vojáka dle potřeb České republiky bez ohledu na jeho souhlas, přičemž konkrétní důvod v daném případě spočíval ve zkrácení rotačního období. Žalovaný uvedl, že ke zkrácení původně zamýšleného tříletého období došlo s cílem umožnit získání praktických zkušeností v mezinárodním prostředí širšímu okruhu příslušníků. [3] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného o odvolání a rovněž prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že vnitřní akt řízení ze dne 29. 11. 2016, kterým došlo ke zkrácení rotačního období na dva roky, je v rozporu s vnitřním předpisem (NVMO č. 97/2014). Odůvodnění zkrácení rotačního období, spočívající v „získání praktických zkušeností v mezinárodním prostředí pro širší okruh příslušníků právní služby“, městský soud nepovažoval za dostatečně podložené spisovým materiálem ani za výjimečné (ve smyslu výskytu nestandardní a nepředvídatelné situace), jak pro případ výjimky z tříletého rotačního období požadoval NVMO č. 97/2014. Městský soud uvedl, že vnitřní předpis je pro služební orgány závazný, a vnitřní akt řízení, který je s ním v rozporu, je nutno považovat za vadný. Prvostupňové rozhodnutí o přeložení žalobce a jeho jiném služebním zařazení, vydané na základě tohoto vnitřního aktu, je z tohoto důvodu rovněž vadné (nezákonné). Městský soud vycházel z předpokladu, že voják může být služebně zařazen na služební místo a být přeložen z moci úřední i bez svého souhlasu, nicméně v případě služebních míst na zahraničních pracovištích je nutno vycházet ze speciálního vnitřního předpisu, kterým Armáda ČR sama sebe omezila. Vydaná rozhodnutí tak lze změnit jen výjimečně, v odůvodněných případech. II. Kasační stížnost žalobce, vyjádření žalovaného, replika žalobce [4] Žalobce podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že ve výroku rozsudku (a rovněž v jeho záhlaví) je žalovaný chybně označen jako „náměstek“ (namísto „náčelník“) a že je v něm chybně uvedeno „rozhodnutí“ namísto „personální rozkaz“. Žalobce tato pochybení nepokládal za zjevnou nesprávnost, z důvodu právní jistoty požadoval rozsudek bez namítaných formálních vad. Žalobce kasační stížností napadl také výrok o náhradě nákladů řízení, který nezohlednil zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku. [5] Žalovaný ve vyjádření k žalobcově kasační stížnosti připomněl, že to, kdo je v soudním řízení správním žalovaným, plyne přímo ze zákona. Po celou dobu soudního řízení vedeného u městského soudu byl žalovaný označen správně, jedná se tedy o zjevnou nesprávnost. Žalovaný rovněž zpochybnil nárok žalobce na náhradu nákladů řízení v podobě soudního poplatku zaplaceného za návrh na přiznání odkladného účinku s poukazem na skutečnost, že tento návrh nebyl úspěšný (odkladný účinek nebyl žalobě přiznán). [6] Žalobce reagoval na vyjádření žalovaného replikou, v níž setrval na své argumentaci týkající se obou kasačních námitek. III. Kasační stížnost žalovaného a další vyjádření účastníků [7] Rovněž žalovaný podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž zdůraznil, že voják ve služebním poměru vykonává službu podle potřeb České republiky, přičemž jedním z aspektů výkonu služby je i určitá míra nejistoty ohledně místa a pozice působení vojáka z povolání vyjádřená v zákoně možností přeložení vojáka i bez jeho souhlasu. [8] Žalovaný rozporoval závěr městského soudu, že vnitřní předpis (NVMO č. 97/2014) umožňuje rozhodnout o jiné délce služby na služebním místě v zahraničí pouze v mimořádných případech, kdy nastane nějaká náhlá a nečekaná událost. „Výjimečností“ se dle žalovaného rozumí čistě časové hledisko, tzn. nikoli často, či nikoli běžně. Jazykovým a rovněž teleologickým výkladem vnitřního předpisu tak lze dle žalovaného dospět k závěru, že standardně se voják vysílá na zahraniční pracoviště na dobu 3 let, služební orgán však může rozhodnout o jiné délce služby (výjimečně a v odůvodněných případech). Žalovaný rovněž doplnil, že závěr městského soudu je vnitřně rozporný, uvádíli, že změnu v délce rotace služby by bylo možno realizovat po uplynutí prvního tříletého cyklu (služby žalobce). V logice městského soudu by se žalovaný i poté musel vypořádat s kritériem výjimečnosti, které dle městského soudu nebylo naplněno. Vnitřní akt řízení ze dne 29. 11. 2016 odůvodněn byl, byť poměrně stručně, forma odůvodnění není dle žalovaného nikde stanovena. [9] Žalovaný městskému soudu rovněž vytýká, že upřednostnil vnitřní předpis před zákonem. Dle žalovaného je interpretace vnitřního předpisu provedená městským soudem nepřípustná, neboť jde nad rámec zákona. Žalovaný odkázal na judikaturu, dle které nelze vycházet z úpravy obsažené v podzákonném předpise, jeli v přímém a neslučitelném rozporu se zákonnou úpravou. Tím spíše to pak platí pro úpravu obsaženou ve vnitřním předpisu. Adresáty vnitřního předpisu (NVMO č. 97/2014) byly pouze služební orgány, nikoli jednotliví vojáci z povolání. Názor městského soudu, že přednost musí dostat speciální právní úprava (vnitřní předpis) před obecnými ustanoveními zákona, proto dle žalovaného neobstojí. [10] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaného nesouhlasil s tím, že by vnitřní předpis stanovil vojákům práva nad rámec zákona; jeho účel žalobce spatřuje toliko v ochraně před libovůlí služebních orgánů. Služba na zahraničních pracovištích má svá specifika a je významným zásahem do osobního a rodinného života vojáka a jeho rodiny, která jej zpravidla do zahraničí následuje. To je také důvodem úpravy ve vnitřním předpise, dle k