7 Azs 132/2021 — Nejvyšší správní soud

7 Azs 132/2021- 31 - text 7 Azs 132/2021 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: E. M. H., zastoupený Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 4. 2021, č. j. 72 A 5/2021 - 27, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „správní orgán I. stupně“), uložilo žalobci rozhodnutím ze dne 29. 6 2020, č. j. KRPM-66297-26/ČJ-2020-140022-SV, podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovilo dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, na 18 měsíců. [2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 12. 2020, č. j. CPR-25394-2/ČJ-2020-930310-V230, změnila rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to stran počátku doby, po kterou nelze umožnit žalobci vstup na území členských států Evropské unie a stran území, z nějž musí vycestovat. Ve zbylé části jeho rozhodnutí potvrdila. II. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který její projednání a rozhodnutí přidělil Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též „krajský soud“). Ten žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl. Dospěl totiž k závěru, že byla podána opožděně. Žalobci bylo rozhodnutí žalované doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu uvedenou v jeho odvolání i v informačním systému CIS. Zásilka byla určena do vlastních rukou. Žalobce však nebyl zastižen, a proto byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Dle informací sdělených Českou poštou byla výzva zanechána ve společné schránce na podatelně hotelového domu. Po uplynutí úložné doby byla zásilka vrácena žalované a jejím marným uplynutím nastala fikce doručení. Krajský soud konstatoval, že žalovaná doručovala své rozhodnutí v souladu se zákonem a že byly splněny všechny podmínky pro doručování náhradním způsobem. Není přitom relevantní, že žalobce neměl v hotelovém domě označenu schránku svým jménem. Doručující orgán nijak nepochybil tím, že vložil výzvu k vyzvednutí písemnosti do společné domovní schránky, která byla na podatelně hotelového domu umístěna. Desetidenní lhůta pro podání žaloby tak začala běžet dne 29. 12. 2020, a její konec připadl na den 7. 1. 2021. Žaloba zaslaná prostřednictvím datové schránky až dne 1. 2. 2021 tak byla podána opožděně. III. [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost. Uvedl, že se o rozhodnutí žalované dozvěděl až od své zástupkyně, které bylo rozhodnutí žalované doručeno na základě její obecné žádosti o informace dne 20. 1. 2021. Z rozhodnutí sice vyplývá, že mělo nabýt právní moci dne 28. 12. 2020, avšak žalovaná je nedoručovala v souladu se zákonem. Podle příslušné obálky sice bylo rozhodnutí doručováno, avšak stěžovatel si je nepřevzal a zásilka byla vrácena žalované, která již žádný pokus o jeho doručení neučinila. Podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) má být adresát v případě nezastižení vyzván vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky, aby si doručovanou písemnost vyzvedl. Stěžovatel se však o neúspěšném doručení nedozvěděl. Místo, kde měl nahlášenou adresu, je tzv. hotelový dům, v němž se nenachází domovní schránka označená jeho jménem. Nebylo tak žádného místa, kde mu mohla být zanechána výzva k vyzvednutí rozhodnutí žalované. Nemohla tak ani nastat fikce doručení. Stěžovatel se navíc dostavil dne 2. 1. 2021 ke správnímu orgánu I. stupně, kde mu bylo vydáno potvrzení o podaném odvolání. Jak vyplývá i z přípisu zástupkyni, nebyl stěžovatel nijak upozorněn na to, že je rozhodnutí žalované již v právní moci. To potvrzuje, že netušil nic o tom, že mu mělo být doručováno rozhodnutí ve věci správního vyhoštění, a že nebyl vyzván k převzetí uložené zásilky. Rozhodnutí žalované bylo řádně doručeno zástupkyni stěžovatele až dne 20. 1. 2021, žaloba tak byla podána v zákonné lhůtě. Vložení výzvy do společné schránky na podatelně hotelového domu nelze dle stěžovatele považovat za řádné vyzvání k převzetí uložené zásilky. Ke společné schránce neměl žádný přístup a žádnou výzvu k převzetí uložené zásilky neobdržel. Nejedná se tak o jiné vhodné místo k uložení výzvy. Stěžovatel neví, jaké osoby měly ke společné schránce přístup, ani si není vědom toho, že se v hotelovém domě nacházela podatelna. Nemohla tak nastat fikce doručení. Navrhl proto, aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu projednání. IV. [5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své vyjádření k žalobě. Ve svém postupu a ve svých závěrech neshledává pochybení a plně souhlasí s názorem uvedeným v napadeném usnesení krajského soudu. V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 2 písm. b) s. ř. s. Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 Azs 13/2004 - 54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Nejvyšší správní soud se pak může zabývat pouze tím, zda usnesení o odmítnutí žaloby je zákonné či nikoli. Nedochází tedy k přezkumu námitek směřujících do merita původní věci vedené ve správním řízení. [9] Předmětem sporu v nyní posuzované věci je tak otázka, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, jestliže žalobu stěžovatele odmítl jako opožděnou. [10] Krajský soud vycházel z toho, že rozhodnutí žalované bylo stěžovateli doručeno dne 28. 12. 2020 na základě fikce doručení, a lhůta pro podání žaloby tak uplynula již dne 7. 1. 2021. [11] Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel podal dne 9. 7. 2020 odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V hlavičce odvolání uvedl údaje o své osobě, a to včetně adresy B.. Stejnou adresu uvedl na obálce zásilky, v níž bylo odvolání doručováno, jakož i při výslechu účastníka řízení konaného dne 22. 6. 2020. Daná adresa byla uvedena rovněž ve výpisu z informačního systému CIS ze dne 22. 6. 2020. Dne 1. 12. 2020 vydala žalovaná rozhodnutí o odvolání, které doručovala na stěžovatelem uvedenou adresu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (České pošty). Podle prohlášení doručujícího orgánu na obálce, která byla žalované vrácena, byl stěžovatel vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Dále z prohlášení vyplývá, že zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 17. 12. 2020. Žalovaná na obálce nezaškrtla kolonku se zněním „nevracet, vložit do schránky, uložit jen 10 dní“, a proto byla zásilka po uplynutí úložní lhůty dne 29. 12. 2020 odeslána zpět žalované. Ve správním spise se dále nachází přípis zástupkyně stěžovatele ze dne 14. 1. 2021, v němž oznamuje žalované převzetí právního zastoupení stěžovatele, což doložila plnou mocí ze dne 1. 10. 2020. Přípisem ze dne 18. 1. 2021 žalovaná informovala zástupkyni stěžovatele o vydaném rozhodnutí a průběhu jeho doručování s tím, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 12. 2020 marným uplynutím úložní lhůty. Dne 1. 2. 2021 podal stěžovatel proti rozhodnutí žalované žalobu. Na základě dotazu krajského soudu zaslala Česká pošta soudu dne 22. 3. 2021 výpis interního sledování zásilek, podle něhož byla zásilka doručována dne 17. 12. 2020, tentýž den byla z důvodu nezastižení adresáta uložena a dne 29. 12. 2020 vrácena. Současně je na výpise doplněno sdělení, že: „Zásilka byla podaná se službou 22 (uložit 10 dnů). Proto byla uložena a výzva byla doručena do společné schránky na podatelně hotelového domu 1188“ (zdůrazněno soudem). [12] Stěžovatel nečiní sporným, že mu byla doručována zásilka obsahující rozhodnutí žalované o odvolání do vlastních rukou na správnou adresu. Namítá však, že se o neúspěšném doručení a ulož