8 As 143/2020 — Nejvyšší správní soud

8 As 143/2020- 37 - text  8 As 143/2020 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Š. Č., zastoupený Mgr. et Mgr. Martinem Čankem, advokátem se sídlem Nádražní 381/9, Mohelnice, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov, se sídlem P. O. Box 1, Mírov, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 6. 2020, čj. 65 A 93/2019  31, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. et Mgr. Martinu Čankovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím speciálního pedagoga žalované ze dne 13. 11. 2019, č. j. VS 212561/ČJ2019803632KT, byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na dobu 7 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, podle § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon o výkonu trestu“). Kázeňského přestupku se dopustil porušením zákazu přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob, ve smyslu § 28 odst. 3 písm. b) zákona o výkonu trestu, neboť u něj byly nalezeny zakázané předměty pro osobní hygienu, a to tlaková nádoba TODAY men – Dark Intense a skleněná nádoba NIVEA men Cool Kick. Stížnost žalobce byla zamítnuta výše uvedeným rozhodnutím vrchního komisaře žalované, neboť spáchání kázeňského přestupku žalobcem a jeho zavinění bylo prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s účelem výkonu trestu. [2] Žalobu proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci výše uvedeným rozsudkem zamítl, neboť pochybení zaměstnanců žalované nemělo na naplnění subjektivní stránky kázeňského přestupku vliv. Žalovaná řádně prokázala, že žalobce přechovával zakázané předměty, a tedy jednal zaviněně. II. Obsah kasační stížnosti [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [4] Nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů stěžovatel spatřuje v tom, že se krajský soud nevypořádal s námitkou, že pochybení žalované spočívající v tom, že mu vydala zakázané předměty, mohlo být policejní provokací, což by vylučovalo jeho zavinění a nebyla by tak naplněna subjektivní stránka kázeňského přestupku. [5] Za nezákonný má rozsudek proto, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku naplnění všech znaků skutkové podstaty kárného přestupku, neboť uvedl, že pochybení žalované nemohlo mít vliv na naplnění subjektivní stránky kázeňského přestupku. Krajský soud toliko na základě toho, že stěžovatel přechovával zakázané předměty, k čemuž se sám přiznal, dospěl k závěru, že se jednalo o zaviněné jednání a že se žalovaná touto otázkou zabývala. Krajský soud však nevzal v úvahu, že stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody a žalovaná tak vůči němu vykonává veřejnou moc a navíc se jedná o ozbrojený sbor. Na vydání jinak zakázaných předmětů žalovanou stěžovateli jako adresátovi veřejné správy je tak nutno pohlížet jako na faktické ad hoc povolení k jejich přechovávání. Pokud žalovaná svým aktivním jednáním učinila a zapříčinila, že měl stěžovatel tyto předměty u sebe, nemůže jej za to následně trestat. Stěžovatel je přesvědčen, že jednal v negativním skutkovém omylu, neboť byl oprávněně přesvědčen, že předměty, ač jinak zakázané, jež mu vydala sama žalovaná, může beztrestně přechovávat a používat. Faktické povolení dle stěžovatele rovněž představuje okolnost vylučující protiprávnost, byť v zákoně neuvedenou. [6] Zároveň mu nemůže být kladeno k tíži, že své zjištění o přechovávání jinak zakázaných předmětů oznámil nestandardním způsobem písemně Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále „GIBS“), ačkoliv to mohl oznámit přímo ve věznici a případně předměty rovnou předat příslušníkům či zaměstnancům žalované. Jednal tak proto, aby nesprávný postup žalované byl řádně prošetřen. [7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. [10] Podle § 24 odst. 1 věty první zákona o výkonu trestu má odsouzený právo jedenkrát za šest měsíců přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Podle odst. 2 téhož ustanovení balíčky podléhají kontrole zaměstnanců Vězeňské služby. Odsouzenému se nepředají věci, které odporují účelu výkonu trestu nebo které není dovoleno mít u sebe, zejména věci, kterými by mohl ohrozit život a zdraví vlastní nebo jiných osob. Věci, které nemohou být předány odsouzenému a se kterými není třeba naložit podle právních předpisů jiným způsobem, se odešlou na náklady odsouzeného zpět odesílateli, kromě potravin s krátkodobou trvanlivostí nebo prošlou lhůtou spotřeby, které se zlikvidují. [11] Podle § 28 odst. 3 písm. b) zákona o výkonu trestu je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví. [12] Podle § 46 odst. 1 zákona o výkonu trestu je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. Dle § 47 odst. 1 věty první téhož zákona lze kázeňský trest uložit, jen jsouli náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. [13] Podle § 8 odst. 2 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále „řád výkonu trestu“) se po přijetí do věznice nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených, a to v nástupním oddílu věznice. Během pobytu v nástupním oddílu se odsouzený podrobně seznamuje s obsahem zákona, této vyhlášky, vnitřního řádu a s prostředím, ve kterém bude trest vykonávat. [14] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nedostatek důvodů. Bylli by totiž napadený rozsudek nepřezkoumatelný, byla by vyloučena či přinejmenším značně omezena možnost zabývat se věcně dalšími kasačními námitkami. Dle stěžovatele se krajský soud nevypořádal s jeho žalobní námitkou, že jednání žalované bylo policejní provokací. Nejvyšší správní soud neshledal rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud dospěl k závěru, že postup zaměstnanců žalované neměl na naplnění subjektivní stránky kázeňského přestupku vliv (body 22 a 23 napadeného rozsudku), čímž vypořádal jako nedůvodnou i námitku stěžovatele o policejní provokaci, jež dle tvrzení stěžovatele spočívala právě v postupu (zaměstnanců) žalované. V tomto ohledu není podstatné, že na námitku policejní provokace nereagoval výslovně, neboť ji v rámci svého odůvodnění vypořádal implicitně (např. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, čj. 6 As 152/2014  78, bod 23). [15] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nezákonnosti rozsudku spočívající v nedostatečném zjišťování zavinění stěžovatele. K odpovědnosti za kázeňský přestupek postačuje zavinění z nedbalosti, nestanovíli zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění (rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2019, čj. 9 As 338/2018  50, bod 13). V případě porušení zákazu přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob, zákon o výkonu trestu úmyslné zavinění nevyžaduje, postačí tedy zavinění z nedbalosti. [16] Z § 47 odst. 1 zákona o výkonu trestu vyplývá požadavek na náležité objasnění okolností kázeňského přestupku a prokázání viny odsouzeného včetně jeho zavinění. Nutnost prokázání viny odsouzeného jako podmínky pro uložení kázeňského trestu stanoví rovněž § 58 řádu výkonu trestu, který též obsahuje podrobnosti projednávání kázeňského přestupku. Odpovědnost za náležité objasnění okolností kázeňského přestupku a prokázání viny odsouzeného přitom nese správní orgán, který o uložení kázeňského trestu rozhoduje. Dle § 3 správního řádu je povinností správního orgánu postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán ukládající kázeňský trest tedy nese odpovědnost za řádné soustředění podkladů pro rozhodnutí a případně i odpovědnost za nesplnění této povinnosti (rozsudek NSS čj. 9 As 338/2018  5