9 As 98/2021 — Nejvyšší správní soud

9 As 98/2021- 26 - text 9 As 98/2021 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. N., zast. JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem Slezská 100/7, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2019, č. j. SVS/2018/155296-G, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2021, č. j. 30 A 48/2019 - 144, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl rozhodnutím Krajské veterinární správy pro Královéhradecký kraj (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 29. 11. 2018, č. j. SVS/2018/143583-H, uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), protože dne 22. 5. 2018 neumožnil jako kontrolovaná osoba kontrolujícím výkon jejich oprávnění a neposkytl jim potřebnou součinnost. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a povinnost uhradit paušální náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 1. 2019, č. j. SVS/2018/155296-G, k odvolání žalobce toto rozhodnutí změnila, a to v záhlaví prvostupňového rozhodnutí, kde byl uveden zjevně nesprávný odkaz na ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“), dále změnila formu zavinění na úmyslnou a do výroku doplnila splatnost náhrady nákladů řízení. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), potvrdila. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, č. j. 30 A 48/2019 - 144, zamítl. Nepřisvědčil tvrzení žalobce, že se kontrolující osoby domáhaly vstupu do obydlí. Z obsahu správního spisu ani obou správních rozhodnutí nevyplývá, že by měla kontrola proběhnout v obydlí žalobce. Je z nich naopak zjevné, že se kontrola týkala stanoviště včelstev evidovaného v Integrovaném zemědělském registru pod názvem „Rychnov nad Kněžnou, X“ pod zn. X na adrese X, Rychnov nad Kněžnou. Po kontrolujících osobách nebylo možno spravedlivě požadovat, aby detailně znaly situaci v terénu nebo byly vybaveny katastrální mapou; proto neměly jak zohlednit informaci, že stanoviště včelstva mělo stát konkrétně na pozemku p. č. X. Kontrolující osoby mohly naopak oprávněně předpokládat, že když se dostaví na adresu, podle níž je stanoviště pojmenováno, budou moci za součinnosti žalobce kontrolu provést. I kdyby navíc mohly pozemek p. č. X v terénu najít a mít k němu přístup, kontrolu musely zahájit před obydlím žalobce. Pokud by se ihned vydaly na pozemek p. č. X, překročily by své kontrolní oprávnění. Žalobce nebrojil námitkami proti protokolu, v němž je uvedeno, že „neumožnil přístup do prostor a zařízení sloužících k chovu včel“. Tvrzení o vstupu do obydlí bylo proto podle krajského soudu účelové, vznesené až v žalobě a navíc rozporné s předloženými důkazy i žalobcovým vyjádřením během ústního jednání. [3] Průběh kontroly dne 22. 5. 2018 na adrese X, Rychnov nad Kněžnou, podle krajského soudu svědčí pro závěr, že žalobce spáchal přestupek, když kontrolujícím osobám neposkytl součinnost potřebnou pro hladký průběh kontroly, jak stanoví § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Kontrola byla ohlášena dne 25. 4. 2018 poté, co žalobce odmítl bezprostředně řešit podnět, týkající se včelstva v Čermné nad Orlicí, a termín 22. 5. 2018 označil jako nejbližší možný den, kdy bude pro provedení kontroly k dispozici. Kontrolující osoby, které se žalobci při zahájení kontroly řádně prokázaly pověřením v podobě služebního průkazu, nemohly s jistotou vědět, kde se stanoviště nachází, a proto mohly očekávat, že jim žalobce po ohlášení sdělí, kde se nachází a jak se k němu dostanou. K tomu však kvůli jednání žalobce nedošlo. Své počínání nemůže zdůvodnit tím, že včelstvo bylo v listopadu 2017 zničeno vandaly, a tudíž nebylo co kontrolovat. Tuto skutečnost neoznámil prvostupňovému orgánu ani při telefonickém rozhovoru dne 23. 4. 2018, ani během kontroly dne 22. 5. 2018. Vzhledem k tomu, že zničení stanoviště včelstva neohlásil ani policii, hodnotil krajský soud i toto tvrzení jako nevěrohodné a účelové. [4] I forma kontroly byla podle krajského soudu přiměřená okolnostem věci. Správní orgán musí být nadán pravomocí přistoupit ke kontrole, pokud při prošetřování podnětu shledá podezření na nesoulad mezi faktickým stavem a stavem požadovaným právními normami. Poukazuje-li žalobce na to, že kontrolu bylo možné nahradit dotázáním se, vedlo by to k absurdnímu závěru, že by takto bylo možné postupovat vždy namísto kontroly. Ovšem podstatou kontrolní činnosti je i faktor jejího namátkového a bezprostředního provedení. To, že v případě žalobce byl její účel naplněn až posléze dálkovou formou, bylo zapříčiněno jen tím, že během kontroly sám znemožnil naplnění jejího účelu. Předmět kontroly byl vymezen zcela jasně. Šlo o prošetření podnětu evidovaného pod č. j. SVS/2018/081036-H, který se týkal včelstev v Čermné nad Orlicí. Avšak při prověřování podnětu mohl správní orgán zjistit skutečnosti, které odůvodňovaly provedení kontroly i u včelstva v Rychnově nad Kněžnou. Rozhodnutí žalované proto bylo podle krajského soudu správné a zákonné. II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalované [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Rozsudek krajského soudu se minul s jeho žalobou, protože konstatoval, že se kontrolující osoby nedomáhaly vstupu do jeho obydlí. Jde o závěr zcela překvapivý, protože protokol o kontrole, odvolání i žaloba byly vystavěny na skutečnosti, že se kontrolující osoby domáhaly vstupu do obydlí stěžovatele, resp. jeho rodičů. Správní orgány nikdy nevysvětlily, že kontrolujícím osobám nešlo o vstup do obydlí a že jde o pouhé nedorozumění a že stěžovatelovo pochybení fakticky spočívalo v tom, že kontrolující osoby nedovedl k již neexistujícímu stanovišti včelstva, vzdálenému 30 metrů. Z prvoinstančního rozhodnutí naopak jasně vyplývá, že se kontrolující osoby domáhaly vstupu do rodinného domu na adrese X, Rychnov nad Kněžnou, protože měly za to, že se v něm nachází registrované včelstvo. Totéž lze dovodit z rozhodnutí žalované, podle níž skutečnost, že se na dané adrese nachází rodinný dům, nevylučuje, že je tam umístěno stanoviště včel. Závěr krajského soudu proto nemůže obstát, neboť spočívá na nesprávném skutkovém závěru a je i nepřezkoumatelný. Pokud by obstál, znamenalo by to paradoxně, že se stěžovatel až ze soudního rozhodnutí dozvěděl, že byl vlastně uznán vinným z přestupku, který nespočíval v nevpuštění do obydlí, ale v tom, že kontrolující osoby neodvedl ke stanovišti včel. I správní rozhodnutí jsou tedy z pohledu vymezení přestupkového jednání nepřezkoumatelná, jinak by krajský soud nemusel takto „rekonstruovat“, co bylo jeho podstatou. [6] Nesprávné a nepřezkoumatelné jsou i závěry soudu, že se kontrolující osoby bez součinnosti včelaře nejsou schopny vyznat v katastrálních mapách ani rozeznat, že v Integrovaném zemědělském registru existuje rozdíl mezi umístěním stanoviště a jeho pojmenováním. Kontrolní orgán má naopak disponovat informacemi potřebnými k výkonu své kontrolní pravomoci. Ostatně u stanoviště v Čermné nad Orlicí žádná součinnost nebyla pro provedení kontroly třeba. Navíc v době provedení kontroly nebylo kam kontrolující osoby dovést, protože stanoviště včel již byla dříve zničena vandaly. To, že se stěžovatel neobrátil na policii, když od takového postupu nebylo možné nic očekávat, mu nelze přičítat k tíži. Kontrolující osoby se vehementně domáhaly vstupu do obydlí a pak kontrolu raději uzavřely s tím, že jim kontrolu znemožnil, namísto toho, aby vysvětlily dopady zániku včelstev. Uzavřel, že krajský soud nesprávně posoudil obsah správního spisu a nezohlednil, že jsou správní rozhodnutí nepřezkoumatelná. [7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Posoudil ji v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a z pohledu, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Kr