1 Afs 200/2021 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 200/2021- 40 - text  1 Afs 200/2021 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: British American Tobacco (Czech Republic), s. r. o., se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, zastoupená JUDr. Pavlem Dudákem, advokátem se sídlem Karolinská 664/4, Praha 8, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2018, č. j. 299912/2018900000311, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 43 Af 6/201968, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 43 Af 6/201968, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2018, č. j. 299912/2018900000311, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 570 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla Dudáka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 17. 4. 2018, č. j. 72595/201861000012, rozhodnutí (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž shledal žalobkyni vinnou (výrok I) ze spáchání přestupku podle § 135r odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31. 3. 2019 (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Žalobkyně použila ke značení tabákových výrobků tabákové nálepky neodpovídající skutečnému obsahu jednotkového balení, konkrétně na tabákové nálepce bylo uvedeno, že balení obsahuje 20 ks cigaret, přestože balení obsahovalo 23 ks cigaret. Za toto jednání uložil správce daně žalobkyni v souladu s § 135r odst. 2 zákona o spotřebních daních a § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), pokutu (výrok II) ve výši 50 000 Kč, dále podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost uhradit náklady řízení (výrok III) ve výši 1 000 Kč a podle § 48 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky ve spojení s § 135zf zákona o spotřebních daních trest propadnutí 74 480 kusů jednotkových balení cigaret (výrok IV). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 6. 2018, č. j. 299912/2018900000311 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ztotožnil se se závěry správce daně, že tabákové výrobky opatřené tabákovou nálepkou s uvedením jiného počtu kusů cigaret (20), než kolik jich v jednotkovém balení ve skutečnosti bylo (23), jsou neznačenými tabákovými výrobky ve smyslu § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních. Byly tedy splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí tabákových výrobků dle § 135zf zákona o spotřebních daních. Správce daně byl ze zákona povinen trest propadnutí zajištěného zboží uložit. Ustanovení § 135zf zákona o spotřebních daních je speciální k § 48 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky. [3] Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Žalobkyně kromě zrušení napadeného rozhodnutí a výroku IV prvostupňového rozhodnutí alternativně navrhovala, aby krajský soud od trestu propadnutí 74 480 kusů jednotkových balení cigaret upustil. [4] Krajský soud vzal za nesporné, že tabákové výrobky byly označeny tabákovou nálepkou, která v údaji o počtu cigaret v balení neodpovídala skutečnému stavu. Ačkoliv na toto protiprávní jednání výslovně pamatuje § 135r odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, je třeba na danou věc aplikovat i fikci podle § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních, na jejímž základě se dotčené tabákové výrobky považují za neznačené. Aby byly tabákové výrobky označeny v souladu se stanovenými požadavky, nestačí, že jsou na nich nálepky v příslušném formátu a se všemi náležitostmi, ale musí se jednat o správné údaje. Pro vyhovění požadavkům vyhlášky č. 467/2003 Sb., o používání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků, ve znění vyhlášky č. 203/2011 Sb. (dále jen „vyhláška“), na správnost tabákové nálepky nepostačuje, aby zde byl uveden jakýkoliv údaj o počtu kusů cigaret, byť obsahově nesprávný. Opačný výklad by byl v rozporu s účelem zákona. Soud nepřisvědčil žalobkyni, že pokud by měl zákonodárce v úmyslu považovat uvedení nesprávného počtu kusů na tabákové nálepce za vadu, která způsobuje, že je na takový výrobek nutno nahlížet jako na neznačený, mělo to být v zákoně o spotřebních daních výslovně uvedeno. Plně postačuje, pokud je v § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních uvedeno, že za neznačené se považují též ty tabákové výrobky, které jsou značeny jiným způsobem, než je stanoveno. Jedná se o obecnou kategorii, která zahrnuje veškerá pochybení, ke kterým (s výjimkou situace, kdy výrobky nejsou značeny vůbec) může při značení tabákových výrobků dojít. Jelikož požadavky na značení tabákových výrobků (tabákové nálepky) přesně stanoví vyhláška, nemůže být tedy pochyb o tom, co je míněno spojením „jinak, než je stanoveno“ v § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních. [5] Byť krajský soud souhlasil se žalobkyní, že její protiprávní jednání je nutné podřadit pod § 135r odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, neznamená to, že tabákové výrobky nelze současně považovat za neznačené podle § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních. Toto ustanovení se vztahuje na tabákové nálepky značené poškozenou tabákovou nálepkou a na výrobky značené jiným způsobem, nikoliv na tabákové výrobky bez nálepky. Ostatně stanovit fikci neznačeného výrobku u výrobků bez jakékoliv nálepky by postrádalo smysl. Užitím slovního spojení „považují se za neznačené“ zákon vyjadřuje, že s takovými tabákovými výrobky spojuje shodné zacházení a shodné následky jako s výrobky, které nejsou tabákovými nálepkami označeny vůbec, ač označeny být musí (viz rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2020, č. j. 3 Afs 1/201936). V obou případech je však důsledkem těchto porušení zákona současné uložení sankce propadnutí tabákových výrobků za splnění podmínek podle § 135zf zákona o spotřebních daních. Rozdílná společenská škodlivost je totiž dostatečně zohledněna již výší pokut, které mohou být za přestupky uloženy. Celní orgány tedy postupovaly v souladu s § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních, pokud zajistily tabákové výrobky jakožto neznačené ve smyslu § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních a poté kromě pokuty podle § 135r zákona o spotřebních daních uložily i trest propadnutí věci podle § 135zf zákona o spotřebních daních. Soud se ztotožnil s žalovaným, že § 135zf zákona o spotřebních daních má jako lex specialis přednost před úpravou propadnutí věci v zákoně o odpovědnosti za přestupky. [6] Podle krajského soudu z toho, že správní orgány jsou povinny rozhodnout o propadnutí neznačených tabákových výrobků, plyne, jakou důležitost klade zákonodárce na plnění povinností dle zákona o spotřebních daních. Smyslem zákona je mimo jiné zajistit řádné plnění daňových povinností a chránit spotřebitele před neznačenými či vadně značenými tabákovými výrobky s nejasným původem. Trest propadnutí věci se proto jeví jako přiměřený důsledek neplnění zákonných povinností. Tím, že žalobkyně nakonec daň odvedla poté, kdy si svou chybu uvědomila, uspokojila pouze zájem na řádném odvedení daně, nikoliv však zájem na ochraně konečného spotřebitele. Žalovaný zohlednil součinnost žalobkyně, i to, že daň odvedla, v rámci ukládání pokuty za přestupek, neboť jí uložil pokutu odpovídající 1 % z maximální možné výše. Propadnutí věci je obligatorním trestem, nikoliv nepřiměřeným jen proto, že se ukládá bez ohledu na hodnotu propadnuté věci. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že asi 225 000 kusů vadně značených výrobků se mohlo dostat ke konečným spotřebitelům. Soud proto ani neshledal důvod k moderaci trestu upuštěním od jeho uložení, jak požadovala žalobkyně. Správní orgán nemá při ukládání trestu propadnutí výrobků žádný prostor pro jeho individualizaci. V nyní posuzované věci se moderační právo soudu ve vztahu k propadnutí zajištěných výrobků vůbec uplatnit nemůže, neboť správní orgány nemohly vybírat druh trestu a jeho výměru. Není zde tedy žádná individualizace trestu, při níž by mohlo dojít k excesu napravitelnému správním soudem v rámci moderace. [7] K žádosti žalobkyně o posouzení, jaký má být další postup při uplatnění nároku na vrácení spotřební daně, krajský soud uvedl, že předmětem nynějšího řízení je otázka deliktní odpovědnosti žalobkyně a uloženého trestu, nikoli vrácení spotřební daně. Proto se nemůže k otázkám souvisejícím s žádostí žalobkyně o zničení tabákových nálepek pod úředním dozorem nijak vyjadřovat. Vystoupil by tím nepřípustně z role nestranného dohlížitele nad činností veřejné správy do role žalobkynina právního rádce a současně by tím zasáhl do přezkumné pravomo