1 As 21/2021 — Nejvyšší správní soud

1 As 21/2021- 30 - text  1 As 21/2021 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Adéla Horová, s. r. o., se sídlem Razice 58, Hrobčice, zastoupené JUDr. et Mgr. Rudolfem Leškou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Apolinářská 6, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2020, č. j. KUUK/130584/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 16 A 131/2020  19, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 16 A 131/2020  19, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í krajskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Žalobkyně podala dne 1. 6. 2017 žádost o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly (dále jen „STK“) ve správním obvodu žalovaného podle § 54 a § 55 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“). Usnesením ze dne 12. 6. 2017, č. j. 2231/DS/2017, JID: 95454/DS/KUUK žalovaný přerušil správní řízení o žádosti žalobkyně, a to do doby ukončení správního řízení o obdobné žádosti společnosti Bělohradský spol. s r. o. ze dne 1. 12. 2016, a společnosti J U K R spol. s r. o. ze dne 1. 4. 2017. [2] Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2020, č. j. KUUK/130584/2020, udělil žalovaný společnosti Bělohradský spol. s r. o. oprávnění k provozování STK pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M1, N1, O1, O2 v místě TepliceŘetenice, na pozemcích p. č. 784/4 a 782/1, a stanovil technické podmínky provozu STK. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 8. 2020. Žalobkyně se s obsahem rozhodnutí seznámila dne 30. 9. 2020 během nahlížení do příslušného spisu. Přípisem ze dne 27. 8. 2020 žalovaný stěžovatelce oznámil, že řízení o její žádosti pokračuje. [3] Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 30. 11. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Svoji aktivní legitimaci odvozovala primárně z § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť měla za to, že rozhodnutím žalovaného byla přímo zkrácena na svých právech, alternativně se opírala o § 65 odst. 2 s. ř. s. [4] Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí trpí vadami, které mají za následek jeho nezákonnost. Žalovaný svým postupem porušil její práva obsažená v základních principech správního řízení, při posuzování splnění podmínek k udělení oprávnění použil nesprávné právní předpisy a vydáním napadeného rozhodnutí překročil meze správního uvážení. Rovněž zapříčinil průtahy, které přímo vedly k udělení oprávnění, neboť v mezidobí došlo k naplnění kapacity stávajících kontrolních linek STK. Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek nadto žalovaný provedl nesprávně. V přímém důsledku s vydáním napadeného rozhodnutí lze předpokládat zamítnutí žádosti žalobkyně. [5] Krajský soud usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 16 A 131/2020  19, žalobu odmítl kvůli chybějící aktivní procesní legitimaci žalobkyně. Z žaloby vyplynulo, že se žalobkyně považovala za účastnici správního řízení o žádosti společnosti Bělohradský spol. s r. o., neboť svoji aktivní legitimaci odvozovala jak z § 65 odst. 1, tak § 65 odst. 2 s. ř. s. Dle § 65 odst. 1 s. ř. s. by napadené rozhodnutí muselo žalobkyni uložit nějaké povinnosti nebo ji zkrátit na jejích právech bez ohledu na to, zda byla účastníkem správního řízení. Dle § 65 dost. 2 s. ř. s. jsou k podání žaloby aktivně legitimovány především osoby, jimž zákon výslovně přiznává postavení účastníka správního řízení ve smyslu § 27 odst. 3 s. ř. [6] Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemní komunikaci speciální úpravu účastníků řízení neobsahuje, krajský soud proto vycházel z § 27 odst. 1 a 2 s. ř. Žalobkyně nebyla žadatelkou nebo dotčenou osobou v řízení o žádosti společnosti Bělohradský spol. s r. o., na kterou by se vztahovalo rozhodnutí žalovaného [§ 27 odst. 1 písm. a)], a nebyla ani dotčenou osobou v řízení z moci úřední [§ 27 odst. 1 písm. b)]. Žalobkyně nebyla účastnicí ani dle § 27 odst. 2 s. ř., neboť udělení či neudělení oprávnění společnosti Bělohradský spol. s r. o. se přímo a bezprostředně dotklo pouze práv této společnosti, nikoli veřejných subjektivních práv žalobkyně. Žalovaný neměl povinnost zjišťovat případné subjektivní dopady udělení oprávnění na další žadatele, ale pouze objektivní důsledky vydání oprávnění ve vztahu k zajištění činnosti STK a jejich zákonem stanovené kapacity v jeho obvodu. Žalobkyně tedy nebyla účastnicí správního řízení, a proto krajský soud nemohl žalobu odmítnout pro nevyčerpání opravných prostředků dle § 68 písm. a) s. ř. s. Ze stejného důvodu žalobkyni nesvědčila aktivní žalobní legitimace dle § 65 odst. 2 s. ř. s. [7] Krajský soud dále posuzoval, zda byla žalobkyně aktivně legitimována dle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť rozhodnutím správního orgánu může být na právech zkrácen i někdo, kdo není účastníkem správního řízení. Takový stav může nastat, pokud jsou účastníci řízení taxativně vymezeni speciálním zákonem, který nezohledňuje potenciální dotčení práv (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013  33, č. 3060/2014 Sb. NSS). Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích však žádnou speciální úpravu účastníků řízení neobsahuje. Napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do práv žalobkyně, nebyly jí uloženy žádné povinnosti ani nebyla zkrácena na svých procesních právech. Krajský soud neshledal aktivní procesní legitimaci žalobkyně ani dle § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto její žalobu odmítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [9] Stěžovatelka namítala, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí, a proto měl žalovaný žádost společnosti Bělohradský spol. s r. o. zamítnout. Nesouhlasila s odmítnutím žaloby, neboť jí svědčila aktivní legitimace dle § 65 odst. 1 s. ř. s. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013  33, dle kterého je třeba zákonná omezení práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 2 Listiny vykládat a aplikovat restriktivně. Soudní řád správní nespojuje aktivní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu s účastenstvím ve správním řízení, neboť napadené rozhodnutí může zasáhnout do práv i jiných osob. Existuje tzv. presumpce přezkumu, dle které lze žalobu odmítnout pouze v případě, že je aktivní legitimace bez pochybností vyloučena. [10] Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002  42, [906/2006 Sb. NSS] dále vyplývá, že § 65 odst. 1 s. ř. s. nelze vykládat takovým způsobem, který „omezuje přístup k soudu tím, že striktně vyžaduje v každém jednotlivém případě hledání porušeného subjektivního hmotného práva, jakož i úkonu, který subjektivní hmotné právo založil, změnil, zrušil či závazně určil. (…) Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce (…), tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry.“ [11] V případě stěžovatelky se jednostranný úkon žalovaného, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétnímu adresátovi, závazně a autoritativně negativně dotkl její právní sféry. Judikatura Nejvyššího správního soudu je na daný případ použitelná, neboť do práv subjektu, který není účastníkem řízení, sice může být zasaženo zejména v případech, kdy účastenství v řízení před správním orgánem není upraveno § 27 odst. 1 a 2 s. ř., nikoli však výlučně. Pokud by stěžovatelka (nebo jiný žadatel) nebyla aktivně legitimována k podání žaloby, pak by se proti nezákonnosti rozhodnutí žalovaného mohl bránit pouze samotný žadatel, tj. společnost Bělohradský spol. s r. o., což je z hlediska výsledku správního řízení nemyslitelné. [12] V případě odepření práva podat správní žaloby by měla stěžovatelka v podstatě vyloučenou možnost domoci se nápravy vadného stavu, který zasahuje do jejích práv. Bez přezkumu přitom nelze tvrdit, že se činnost správního orgánu v právní sféře stěžovatelky skutečně neprojevila. O zásahu do práv svědčí i skutečnost, že řízení o žádosti stěžovatelky žalovaný přerušil do pravomocného rozhodnutí o předcházejících žádostech a že žalovaný povolil stěžovatelce nahlédnutí do spisu o žádosti společnosti Bělohradský spol. s r. o. [13] Žalovaný svým nezákonným a nesprávný