10 As 297/2020 — Nejvyšší správní soud

10 As 297/2020- 31 - text  10 As 297/2020 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Ústecké šrouby, z. s., Velká Hradební 322/53, Ústí nad Labem, zast. advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Myslivecký spolek Chabařovické jezero, Masarykova 62/109, Ústí nad Labem, II. Palivový kombinát Ústí, státní podnik, Hrbovická 2, Chlumec, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2017, čj. 4294/ZPZ/2016/ODP432, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2020, čj. 15 A 308/201736, takto: I. V řízení se bude pokračovat na straně osoby zúčastněné na řízení II Palivový kombinát Ústí, státní podnik, Hrbovická 2, Chlumec, s její právní nástupkyní DIAMO, státní podnik, Máchova 201, Stráž pod Ralskem. II. Kasační stížnost se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát města Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 25. 10. 2016 vyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení I a povolil podle § 5 odst. 6 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a § 42 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, odlov geograficky nepůvodních živočichů (nutrie říční, psík mývalovitý a mýval severní) v honitbě „PKÚ“, jejíž součásti je jezero Milada. Možnost odlovu omezil magistrát počtem jedinců každého druhu. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutí magistrátu změnil dne 19. 9. 2017 tak, že se počet jedinců ulovených za kalendářní rok nadále neomezuje. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Navrhl, aby NSS položil SDEU předběžné otázky, a to: 1) Musí být ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. b) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, vykládáno v tom smyslu, že střelba v biotopu živočišného druhu chráněného podle přílohy IV této směrnice spadá pod zákaz stanovený v uvedeném ustanovení?, 2) Pokud je odpověď na předchozí otázku kladná, musí být toto ustanovení vykládáno tak, že se vztahuje i na střelbu prováděnou nad rámec již povolené myslivecké činnosti, pokud k ní neexistuje výjimka dle článku 16 uvedené směrnice?, 3) Musí být ustanovení čl. 16 odst. 1 Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, vykládáno v tom smyslu, že brání členskému státu, aby zohledňoval účel rušivé činnosti při posuzování otázky, zda jde o rušivou činnost? [4] Stěžovatel namítl, že skutečnost, že správní orgány tolerují osobě zúčastněné na řízení výkon mysliveckého hospodaření, ke kterému nemá výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů, nemůže být důvodem pro nepotřebnost této výjimky v jiném řízení. [5] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že se zvláště chráněné druhy na jezeře Milada adaptovaly na střelbu. Krajský soud neuvedl žádné studie nebo články, ze kterých čerpal svůj závěr o této skutečnosti jako obecně známé. Závěr krajského soudu není obecně známou skutečností. Pokud by se zvláště chráněné druhy byly schopny přizpůsobit vyrušování, nebyl by důvod je před jednotlivým vyrušováním chránit. Adaptace by navíc byla nežádoucí, protože by vedla ke změnám chování, které usnadňují predaci, a také k evolučním změnám, jež jsou spojeny s vnímáním a zpracováním zvuku. [6] Stěžovatel se na rozdíl od krajského soudu domnívá, že při posuzování, zda určitá činnost spadá pod zákaz v § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, je nutno odhlédnout od účelu, za kterým se daná činnost provádí. Důvody činnosti, veřejný zájem na jejím provádění, neexistence jiného uspokojivého řešení a další hlediska jsou součástí řízení podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. [7] Podle stěžovatele není možné vykládat pojem rušení s ohledem na intenzitu zranění nebo usmrcení živočichů. Tento pojem je naopak třeba vykládat ve vztahu k ostatním způsobům nepřípustného zásahu do přirozeného vývoje živočichů. SDEU vnímá rušení jako nejméně intenzivní typ zásahu a předstupeň zásahů ostatních (rozsudek SDEU ze dne 11. 6. 2020 ve věci C88/19, bod 45, pozn. tento rozsudek NSS nedohledal). [8] Stěžovatel podotkl, že krajský soud v bodě 19 napadeného rozsudku vycházel ze směrnice Rady č. 79/409/EHS z 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (dále jen „směrnice o ptácích“). Stěžovatel v tomto ohledu nic nenamítal. Nadto ochrana zvláště chráněných druhů je dle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „směrnice o stanovištích“) širší (rozsudek SDEU ze dne 10. 11. 2016 ve věci C504/14). [9] Stěžovatel rovněž namítl podjatost Mgr. P., která zpracovala rozhodnutí magistrátu, neboť se účastnila schůze mysliveckého spolku, na kterém porušila povinnost mlčenlivosti. To zakládá důvod její podjatosti. [10] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a zrušil rovněž rozhodnutí správních orgánů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [11] Žalovaný uvedl, že střelba v honitbě při standardním výkonu práva myslivosti není zakázanou činností podle § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, a to pro nízkou intenzitu rušení, které je způsobováno střelbou. Přísný výklad § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, který by se vztahoval i na nevýznamné rušení zvláště chráněných druhů, by byl v rozporu s principem přiměřenosti a neslučoval by se s účelem citovaného ustanovení, kterým je ochrana před škodlivými zásahy do přirozeného vývoje. Střelba v honitbě při výkonu myslivosti by mohla být zakázanou činností z důvodu rušení zvláště chráněných druhů za zvláštních okolností. Takové okolnosti v projednávané věci nenastaly. Návrh stěžovatele na podání předběžných otázek je nedůvodný, neboť panuje obecná shoda na tom, že rušení zvláště chráněných druhů živočichů, který nezpůsobuje škodlivý zásah do jejich přirozeného vývoje, není zákonem zakázáno. [12] K námitce podjatosti žalovaný konstatoval, že účast úřední osoby, která vykonává působnost na úseku státní správy myslivosti, na schůzi mysliveckého spolku je užitečný metodický nástroj. Žalovaný podotkl, že nebylo prokázáno, že by úřední osoba porušila povinnost mlčenlivosti. Krajský soud pouze obecně konstatoval, že za určitých okolností by jednání úřední osoby, která sdělí, že v určité věci bylo podáno odvolání, mohlo být považováno za porušení povinnosti mlčenlivosti. Krajský soud však nekonstatoval porušení povinnosti mlčenlivosti úřední osobou v nyní projednávané věci. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] V průběhu řízení o této kasační stížnosti zanikla osoba zúčastněná na řízení II Palivový kombinát Ústí, státní podnik, na základě fúze sloučením, jejíž rozhodný den byl 1. 1. 2022. Nástupnickou společností se stala společnost DIAMO, státní podnik. NSS proto podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. použitého přiměřeně podle § 64 s. ř. s. rozhodl o tom, že v řízení se bude pokračovat na straně osoby zúčastněné na řízení II Palivový kombinát Ústí, státní podnik, s její právní nástupkyní DIAMO, státní podnik. [15] Osobě zúčastněné na řízení I správní orgány povolily lov geograficky nepůvodních druhů dlouhou palnou zbraní v honitbě „PKÚ“, tj. na jezeře Milada a jeho okolí. Mezi účastníky není sporné, že jezero Milada je mimořádně biologicky cenné území, které je biotopem mnoha zvláště chráněných druhů živočichů, včetně druhů chráněných právem EU. V dané věci je sporné, zda správní orgány mohly povolit lov bez předchozí výjimky podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně krajiny. Podle stěžovatele je přitom střelba spojena s hlasitými výstřely, které představují zakázané rušení zvláště chráněných živočichů podle § 50 odst. 2 tohoto zákona. NSS ovšem v této souvislosti zdůrazňuje, že napadenými správními rozhodnutími nebyl povolen lov zvláště chráněných živočichů, ale právě naopak za účelem ochrany těchto živočichů byl povolen odlov geograficky nepůvodních druhů živočichů. [16] V projednávané věci není spor ani o tom, že hluk, který je spojen s výkonem práva myslivosti (lovu střelbou), může mít vliv na živočichy, kteří žijí v honitbě. Sporné je to, zda se jedná o škodlivý zásah ve smyslu § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, který požaduje povolení výjimky podle § 56 odst. 1 téhož zákona. [17] Ochrana zvláště chráněných druhů vyplývá ze směrnice o stanovištích. Pro účely dosažení cílů směrnice