2 As 145/2021 — Nejvyšší správní soud

2 As 145/2021- 35 - text 2 As 145/2021 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: V. K., zast. JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 43, Praha 1, proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky, se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, č. j. MO 73699/20181304, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č. j. 9 Ad 9/2018 - 54, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce jako stěžovatel napadá včasnou kasační stížností rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 28. 4. 2021, č. j. 9 Ad 9/2018 - 54, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, č. j. MO 73699/2018-1304 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky (dále též „služební orgán I. stupně“) ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 21737/2017, o zrušení služebního poměru ve zkušební době. [2] S ohledem na kasační argumentaci stěžovatele je třeba konstatovat přehled jeho souvisejícího řízení. Stěžovatel byl rozhodnutím ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 9453/2017 povolán do služebního poměru se dnem nástupu do služby dne 1. 10. 2017. Toto rozhodnutí bylo v přezkumném řízení zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 11/2017, č. j. MO 176012/2017-2230 (dále jen „rozhodnutí v přezkumném řízení“) pro rozpor s právními předpisy. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno v odvolacím řízení ministryní obrany dne 15. 1. 2018, pod č. j. MO 270823/2017-7542KM, sp. zn. Sp MO 39276/2017-7542KM, přičemž řízení (ve věci povolání do služebního poměru) bylo současně zastaveno. V odůvodnění svého rozhodnutí ministryně uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že služební poměr žalobce byl rozhodnutím ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 21737/2017, zrušen ve zkušební době a služební poměr žalobce zanikl ke dni 30. 11. 2017, pak právo, kterého se řízení týkalo, zaniklo. [3] Služební poměr žalobce byl tedy zrušen ve zkušební době bez uvedení důvodu rozhodnutím služebního orgánu I. stupně ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 21737/2017, ke dni 30. 11. 2017, vydaným podle § 21a zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), čímž podle § 18 písm. j) téhož zákona mu zanikl služební poměr. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný, jak výše uvedeno, zamítl a rozhodnutí služebního orgánu I. stupně potvrdil v plném rozsahu napadeným rozhodnutím. [4] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce správní žalobu u městského soudu. Žalobou se domáhal jak zrušení napadeného rozhodnutí, tak zrušení rozhodnutí služebního orgánu I. stupně ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 21737/2017 (dále jen „rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době“). Žalobce především namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s námitkou, že ve vztahu k rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo rozhodnutí ministryně obrany o odvolání proti zrušení rozhodnutí o povolání do služebního poměru předběžnou otázkou. Dále namítal, že při zrušení rozhodnutí o povolání do služebního poměru žalovaný vycházel z chybného posouzení bezúhonnosti žalobce. Přesto, že v rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době není uveden důvod tohoto rozhodnutí, je zjevné, že zastřeným důvodem byla obava, že ministryně obrany odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení vyhoví. Nakonec namítal, že ve spisu nebyly obsaženy žádné podklady, k nimž by bylo možno se jakkoli relevantně vyjádřit. Rozsudek městského soudu [5] Městský soud zamítnutí žaloby odůvodnil tím, že neshledal na straně žalovaného žádné pochybení. Žalovaný se se všemi námitkami obsaženými v odvolání řádně vypořádal, z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá postoj žalovaného k jednotlivým vzneseným námitkám. Napadené rozhodnutí proto soud shledal plně přezkoumatelným. [6] Z jednání žalobce i žalovaného bylo zcela zřejmé, že měli za to, že rozhodnutí o povolání žalobce do služebního poměru vojáka bylo i po vydání rozhodnutí v přezkumném řízení stále pravomocné a vykonatelné. Služební poměr žalobce tedy vznikl v souladu s rozhodnutím o povolání žalobce do služebního poměru vojáka dne 1. 10. 2017. Kladné rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí v přezkumném řízení by na tomto stavu nemohlo ničeho změnit. Proto městský soud považoval za irelevantní zaobírat se podrobněji námitkou, zda měl žalovaný při vydání rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době vyčkat rozhodnutí ministryně obrany v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí v přezkumném řízení a zda se jednalo o prejudiciální otázku. [7] Městský soud v napadeném rozsudku přirovnal institut zrušení služebního poměru ve zkušební době k obdobnému institutu v pracovněprávních vztazích. Právní úprava obsažená v zákoně o vojácích z povolání je sice dle názoru městského soudu přísnější, neboť o zrušení služebního poměru vojáka z povolání se vede správní řízení a rozhodnutí služebního orgánu musí být vojáku doručeno nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout, avšak co do svého smyslu je institut zkušební doby v obou právních předpisech podobný a slouží stejnému účelu, tedy ochraně a možnosti obou stran v zákonem přesně ohraničeném časovém období tento vztah bez udání důvodu ukončit. Jediným nezbytným podkladem, který je pro rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době podle § 21a zákona o vojácích z povolání nutný, je zjištění, zda se jedná o vojáka ve zkušební době. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky spornou. Jestliže tedy zákon o vojácích z povolání umožňuje služebnímu orgánu zrušit služební poměr vojáka ve zkušební době i bez uvedení důvodu, není z logiky věci nutné na něm vyžadovat, aby shromažďoval jakékoli podklady k prokázání případného důvodu, stejně jako to, aby konkrétní důvody byly součástí odůvodnění rozhodnutí. Tudíž námitku, že ve správním spise týkajícím se řízení o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebyly obsaženy žádné podklady, k nimž by bylo možno se jakkoli relevantně vyjádřit, městský soud shledal jako nedůvodnou. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [8] Kasační stížností stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Namítá výslovně nesprávné právní posouzení věci městským soudem, tedy kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [9] Konkrétně městskému soudu vytýká, že se nezabýval vztahem rozhodnutí ministryně v přezkumném řízení a napadeným rozhodnutím žalovaného. Ministryně obrany v rozhodnutí ze dne 15. 1. 2018, č. j. MO 270823/2017-7542KM, sp. zn. Sp MO 39276/2017-7542KM nevyhověla odvolání proti zrušení rozhodnutí o povolání do služebního poměru žalobce z důvodu odpadnutí důvodu řízení, neboť bylo vydáno rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době. Žalovaný naopak v napadeném rozhodnutí odůvodnil zamítnutí odvolání proti rozhodnutí o zrušení služebního poměru tím, že ministryně obrany nevyhověla odvolání proti zrušení rozhodnutí o povolání do služebního poměru. Městský soud k žalobní námitce uvedl, že „(v) případě, kdy důvody nejsou služebním orgánem I. stupně v rozhodnutí uvedeny, nemohou být z logiky věci předmětem námitek v odvolání, respektive přezkumu v rámci odvolacího řízení“. Stěžovatel namítá, že ve svém odvolání proti rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době nenapadl neuvedené důvody tohoto zrušení, ale zastřené důvody, které ke zrušení služebního poměru ve zkušební době vedly. Městský soud námitku stěžovatele zjevně nepochopil, neboť pouze obecně uvedl, že rozhodnutí je přezkoumatelné a veškeré námitky byly řádně vypořádány. [10] Dle stěžovatele městský soud nesprávně shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelným, neboť ve vztahu k rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo rozhodnutí ministryně obrany o odvolání proti zrušení povolání do služebního poměru předběžnou otázkou. Dle stěžovatele tato skutečnost vede k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. [11] Stěžovatel poukazuje na rozsudek městského soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. 10 Ad 7/2019 - 95, neboť tento rozsudek rezonuje s jeho názorem, že je u obdobných sporů namístě zkoumat nikoliv jen formální oprávnění žalovaného zrušit služební poměr ve zkušební době, ale také veškeré okolnosti, které služební poměr provázely. Žalobci se totiž v obdobných sporech nacházejí v logické nouzi a je proto namístě, aby byly veškeré pochybnosti, které