2 As 302/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 302/2020- 76 - text 2 As 302/2020 - 83 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: K-INVEST s. r. o., se sídlem Nikoly Vapcarova 3268/3, Praha 4 - Modřany, zastoupená JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem, se sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) T. B., II) Spolek Pro Hanspaulku, se sídlem U Beránky 2033/7, Praha 6, III) RED Fourteen s. r. o., se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, zastoupená Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 813/57, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2017, č. j. 1294/500/15, 39685/ENV/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020, č. j. 6 A 177/2017-69, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 16. 4. 2015, č. j. MHMP-1373413/2014/OCP/VII/R/L (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o registraci významného krajinného prvku K. (dále jen „VKP K.“) dle § 6 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) na vymezených pozemcích v k. ú. D., P. X. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně, která je spoluvlastníkem jednoho z pozemků zahrnutých do VKP K. (p. č. X), odvolání. Následně žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 5. 2017, č. j. 1294/500/15, 39685/ENV/15 (dále také jen „napadené rozhodnutí“), prvostupňové rozhodnutí formálně v části týkající se okruhu účastníků a vlastníků změnil a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem, který je nyní napaden kasační stížností, zamítl. [3] Městský soud nepřisvědčil žalobním námitkám. Dospěl totiž k závěru, že napadené rozhodnutí nebylo stiženo ani procesními nedostatky (např. rozhodování i přes překážku litispendence či nesprávně formulovaný výrok), ani nedostatky v otázce hmotněprávního posouzení věci. Správní orgány se tak dle soudu dostatečně zabývaly povahou a vlastnostmi lokality a uvedly klíčové znaky předmětného území, které umožňovaly registrovat je jako významný krajinný prvek, přičemž důvodné bylo i zahrnutí žalobkynina pozemku do takto vymezeného prvku. Správní orgány také dostatečně zjistily skutkový stav a ten promítly do odůvodnění svých rozhodnutí, včetně důvodů, pro které je daná oblast významným krajinným prvkem. V tomto směru se opíraly o dostatečné a uspokojivě aktuální odborné podklady, které žalobkyně nedokázala zásadně zpochybnit. Dle městského soudu bylo s ohledem na relevantní právní úpravu a povinnosti a omezení, které se pojí s institutem významného krajinného prvku, proporcionální omezení žalobkynina vlastnického práva v důsledku existence veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny. Břemeno, které je kladeno v důsledku registrace VKP K. na žalobkyni, není nepřiměřené. II. Kasační stížnost a další podání ve věci [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnila důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatelka se domnívá, že výrokové části správních rozhodnutí obou stupňů jsou v rozporu se zákonem. Obsahují prvky, které neodpovídají realitě. Správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav i proto, že přistoupily k nepřípustné paušalizaci a nezabývaly se opodstatněním zařazení jednotlivých pozemků, především pozemku stěžovatelky, do vymezení významného krajinného prvku. Správní orgány se dostatečně důsledně nevypořádaly s námitkou nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva. Svá rozhodnutí vystavěly na částečně neaktuálních a rozporných podkladech, aniž by uvedené rozpory správným způsobem odstranily či překonaly. Z odůvodnění neplyne jasné a určité vysvětlení stěžejních neurčitých právních pojmů a podřazení konkrétní skutkové podstaty pod abstraktní podstatu normativní. Městský soud v Praze žalobou napadené správní rozhodnutí ve všech aspektech aproboval namísto toho, aby pro důvodně vytýkané vady napadené rozhodnutí zrušil, a tím sám zatížil své rozhodnutí vadami. Současně se přesvědčivě nevypořádal s dalšími námitkami uvedenými v žalobě. [6] Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na sdělení, které učinil již k žalobě a dále také na své rozhodnutí, jakož i na rozsudek městského soudu. [8] Žalovaný je toho názoru, že správní rozhodnutí obou stupňů dostatečně zdůvodňují naplnění podmínek pro registraci významného krajinného prvku, přičemž nebyl žádný důvod z něj vyjímat pozemek stěžovatelky; území bylo třeba hodnotit jako celistvé území s vnitřními vazbami, které není možné omezovat, přičemž není zřejmé, jak by se měl v rámci tohoto celku odlišovat pozemek stěžovatelky. Ve správním řízení byl správně zhodnocen aktuální stav místa a výtky, které v tomto směru formulovala stěžovatelka, nebyly dostatečné. Omezení vlastnického práva dotčených osob, včetně stěžovatelky, správní orgány hodnotily a odůvodnily. Důvodnost nelze přiznat ani tvrzení o existenci překážky litispendence. [9] K věci podaly samostatná vyjádření i osoby zúčastněné na řízení I) a II). Ve svých obsahově obdobných podáních se ztotožnily se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí i v rozsudku městského soudu. Obě v souladu s argumentací přednesenou žalovaným navrhly, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [10] Následně podala repliku i stěžovatelka. Ta trvá na tom, že není zřejmé, proč byl do VKP K. zahrnut i její pozemek. Oba správní orgány zjistily skutkový stav nedostatečně a v rozporu s realitou. To se snaží až ex post relativizovat. Je pochybením městského soudu, že takové nedostatky neseznal. Navíc je třeba odmítnout snahu o přenášení důkazního břemene na stěžovatelku. Řádně nebyl vyhodnocen ani zásah do stěžovatelčina vlastnického práva. Dále jsou i vyjádření osob zúčastněných na řízení nepřesná a zavádějící. Není relevantní, že proti rozhodnutí žalovaného nebrojí osoba zúčastněná na řízení I), která je toliko minoritním spoluvlastníkem pozemku p. č. X. Lze například poukázat na to, že po vydání prvostupňového rozhodnutí se většina spoluvlastníků svého podílu raději zbavila. [11] Konečně se ve věci ještě jednou vyjádřily i osoby zúčastněné na řízení I) a II). Osoba zúčastněná na řízení tak zdůraznila, že pozemek p. č. X tvoří podstatnou a jádrovou část VKP K., pročež je také třeba závěry správních orgánů vztáhnout na celek VKP K.; stěžovatelka neuvedla žádné relevantní důvody, proč by tento pozemek měl být posuzován zcela samostatně, resp. by jednotlivě měl být posuzován každý pozemek zahrnutý do předmětného významného krajinného prvku. Správní orgány zjistily skutkový stav řádně a náležitě a správně vycházely z toho, že rozhodující je současný stav lokality, nikoli její stavy minulé. Nadto po vydání napadeného rozhodnutí byl územní plán hl. m. Prahy změněn tak, že pozemek p. č. X již není určen k zástavbě. Prakticky totožně se pak k věci vyslovila v následném podání i osoba zúčastněná na řízení II). III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [13] Kasační stížnost není důvodná [§ 110 odst. 1 in fine s. ř. s.]. III.A Námitka nepřezkoumatelnosti [14] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve tímto důvodem. Bylo by předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by napadené rozhodnutí městského soudu skutečně nepřezkoumatelné či založené na jiné vadě řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. NSS; či ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS). Napadený rozsudek nelze považovat za nepřezkoumatelný. Městský soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami, jednotlivě je posoudil a v dostatečném rozsahu, přehledně, logicky a srozumite