3 As 124/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 124/2021- 48 - text  3 As 124/2021 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: M. Z., zastoupený Mgr. Bc. Pavlem Kroupou, advokátem se sídlem Konečná 88, Vonoklasy, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 14 A 116/2020 – 34, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce podal k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Ten podle žalobce spočíval v odnětí motorového vozidla Policií ČR v návaznosti na silniční kontrolu dne 9. 10. 2020. Městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 14 A 116/2020 – 34. Vycházel přitom z následujícího skutkového stavu. [2] Žalobce byl dne 9. 10. 2020 hlídkou Policie ČR kontrolován jako řidič osobního vozidla X, RZ X, rok výroby X. Hlídce na její výzvu nepředložil řidičský průkaz, následně u něj byl mimo jiné proveden orientační test „DrugWipe 5SP“ na přítomnost omamných a psychotropních látek. Tento test byl vyhodnocen jako pozitivní na zakázanou látku „Amphetamines/Methamphetamines“. Žalobce poté hlídce sdělil, že večer dne 6. 10. 2020 užil pervitin. Odmítl se však podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu v Nemocnici Na Bulovce. Žalobce byl policistům znám z dřívější doby, neboť se v srpnu 2020 dopustil totožného jednání, a to stejným osobním vozidlem. Hlídka žalobce zajistila, neboť byl přistižen při jednání, které má znaky přestupku, a byla důvodná obava, že bude v takovém protiprávním jednání pokračovat. V rámci podání vysvětlení na oddělení policie žalobce mimo jiné uvedl, že je majitelem dotčeného motorového vozidla. Na to byl podle § 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o policii“), vyzván k vydání věci – osobního vozidla X, a to z důvodu, že v řízení o přestupku může být uloženo buď propadnutí vozidla, anebo může být toto vozidlo zabráno. Žalobce této výzvě vyhověl a osobní vozidlo policejnímu orgánu vydal. Dne 8. 11. 2020 bylo žalobci sděleno oznámení o podezření z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b), d) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“). [3] Městský soud se zaměřil na splnění podmínek pro uložení propadnutí věci dle § 48 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť výzvu k vydání věci může policie vydat pouze ve vztahu k přestupkům, za něž je možné tuto sankci uložit. Žalobce v žalobě namítal, že jeho přestupkové jednání nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů v citovaném ustanovení, policie si neověřila, zda je vůbec vlastníkem vozidla, a konečně ani nezkoumala, jestli není hodnota zajišťované věci v nepoměru k sankci, která mu může být uložena. Městský soud předně podotkl, že žalobce byl mimo jiné podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, kterého se může dopustit pouze řidič vozidla. Nezbytným předpokladem k jeho spáchání je užití vozidla k řízení. Byla tedy splněna podmínka uvedená v § 48 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, protože zabrané vozidlo bylo ke spáchání přestupku použito. Ke stejnému závěru dospěl městský soud také ve vztahu k přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. I v tomto případě je vozidlo nezbytnou podmínkou pro jeho spáchání. [4] Dále byla splněna i podmínka vlastnictví vozidla žalobcem. Tuto skutečnost potvrdil policistům sám žalobce, jak vyplynulo z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 9. 10. 2020. Žalovaná se podle městského soudu mohla na toto tvrzení důvodně spolehnout. [5] Městský soud považoval za splněnou též podmínku absence nápadného nepoměru mezi hodnotou odňaté věci a povahou spáchaného přestupku. Nejvyšší trest hrozil žalobci za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, a to pokuta až do výše 50 000 Kč. Soud z veřejně dostupných údajů na internetových stránkách „www.sauto.cz“, jimiž provedl důkaz na ústním jednání dne 21. 4. 2021, zjistil, že hodnota zabraného vozidla X, rok výroby X, se v závislosti na opotřebení, počtu ujetých kilometrů a vybavení vozu pohybuje v rozmezí od 39 900 Kč do 159 999 Kč. Běžná cena je kolem 50 000 Kč. Cena nad 100 000 Kč je výjimečná. Na základě těchto údajů dospěl městský soud k závěru, že v posuzovaném případě nejde o nápadný nepoměr. Ten by mohl být dán v případě, pokud by vozidlo žalobce svou cenou výrazně převyšovalo částku 100 000 Kč. K tomu však u těchto vozidel dochází zcela výjimečně; tato výjimečnost přitom nebyla v řízení prokázána ani žalobcem tvrzena. Městský soud dodal, že kdyby byl žalobce podezřelý pouze ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, bylo by odnětí vozidla v nápadném nepoměru k povaze tohoto přestupku. [6] Městský soud uzavřel, že byly splněny všechny podmínky stanovené v § 48 zákona o přestupcích, žalobce byl důvodně podezřelý ze spáchání přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu a policie se mohla oprávněně domnívat, že v přestupkovém řízení může být žalobci uložen trest propadnutí věci (zde vozidla). Mohla tedy toto vozidlo „zabrat“ podle § 34 odst. 1 písm. a) zákona o policii a zásah do práv žalobce nebyl nezákonný. [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] Nejprve namítá, že nebylo možné vůbec uvažovat o tom, že by byl obviněn či snad uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Tím, že odmítl odborné lékařské vyšetření, zmařil získání důkazů pro prokázání spáchání tohoto přestupku. V § 48 odst. 1 zákona o přestupcích se přitom hovoří o „spáchání přestupku“. Ke spáchání přestupku musí být naplněna jeho objektivní i subjektivní stránka, přičemž v tomto případě nemohla být naplněna přinejmenším objektivní stránka, což policisté měli rozpoznat. Stěžovatel však uznává, že bez jakékoli pochybnosti naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Ke spáchání tohoto protiprávního jednání ovšem nelze v žádném případě užít motorové vozidlo. Městský soud se mýlí, pokud „nejistě“ uvedl, že „lze tedy říci, že vozidlo bylo ke spáchání přestupku užito“. U uvedeného jednání pouze platí, že se ho musí dopustit řidič vozidla, vozidlo samo o sobě není nezbytnou podmínkou pro jeho spáchání. Přestupek ve smyslu § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu je spáchán vždy až po jízdě. [9] Stěžovatel dále namítá, že policistům musel být zřejmý rozpor mezi jeho tvrzením, že je vlastníkem vozidla, a skutečnostmi uvedenými v úřední evidenci (v registru vozidel – pozn. NSS), v níž byla jako vlastník vozidla uvedena jiná osoba. Není tak namístě závěr soudu, že se policie mohla spolehnout na ničím nepodložené tvrzení stěžovatele ohledně vlastnictví dotčeného automobilu. [10] K otázce nápadného nepoměru mezi hodnotou odňatého vozidla a povahou přestupku stěžovatel uvádí, že v tomto směru je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Pro stanovení ceny vozidla je nedostatečné nahlédnutí na webové stránky s inzercí vozidel, pro posouzení důvodnosti tohoto žalobního bodu by bylo nezbytné přibrání znalce s patřičnou specializací, ohledání vozidla, zjištění jeho skutečného technického stavu, výbavy apod. [11] Na základě výše uvedeného se stěžovatel domnívá, že policisté nemohli mít v žádném případě za to, že v přestupkovém řízení může být uložen trest propadnutí vozidla. K tomu dodává, že podle § 34 odst. 3 zákona o policii se o vydání věci sepíše úřední záznam a policie vydá dotčené osobě potvrzení. Stěžovatel nerozporuje, že policisté mu vystavili o odnětí vozidla písemné potvrzení, již však podle něj o tomto úkonu nesepsali zákonem obligatorně požadovaný úřední záznam. Jeho absence činí postup policistů nezákonným. Důležitost sepsání záznamu spatřuje stěžovatel v tom, že obsahuje stručné odůvodnění toho, proč dochází k odnětí věci. [12] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti předně uvádí, že nesouhlasí s argumenty stěžovatele ohledně přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Podle ní je mimo jakoukoli pochybnost, že sám stěžovatel hlídce Policie ČR sdělil, že před jízdou užil pervitin. Ostatně stěžovatel tuto skutečnost nezpochybňuje. Polici