3 Azs 400/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Azs 400/2021- 45 - text  3 Azs 400/2021 - 48 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: M. J. R., zastoupený Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2021, č. j. 20 Az 63/2021 – 49, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 15. 11. 2021, č. j. 20 Az 63/2021 – 49, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2021, č. j. OAM-59//LE-LE05-LE05-2021. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou. [2] S žalobcem je souběžně vedeno řízení o jeho vydání do cizího státu podle § 87 a násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v jehož průběhu bylo pravomocně rozhodnuto o vydání žalobce k trestnímu stíhání do Spojených států amerických. Žalobce se od 4. 12. 2020 nachází v předběžné vazbě, z níž také požádal o udělení mezinárodní ochrany. [3] Při posuzování žaloby vycházel městský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 29. 4. 2021. Uvedl, že v USA naposledy pobýval v roce 2009, a to ve městě Chandler, stát Arizona. Od té doby zemi původu nenavštívil. Nejprve žil dva roky v Estonsku, do ČR přicestoval v roce 2011. Žalobce nemá důvěru v americkou vládu, v tamní soudní systém nerespektující presumpci neviny a v policii, která manipuluje s důkazy a špatně zachází s vězni. V této souvislosti podrobněji popsal dva případy trestního stíhání, které proti němu bylo v domovském státě vedeno. V prvním případě šlo o údajné domácí násilí proti bývalé přítelkyni, které vyústilo v obvinění žalobce z mnoha přečinů v roce 2008. Podle žalobce byl však tento případ „zrušen“ poté, co si najal právníka. Obává se však, že by mohl být znovu otevřen. Ve druhém případě se jednalo o dopravní nehodu, kterou měl žalobce zavinit pod vlivem alkoholu, přičemž došlo k vážnému zranění jeho spolujezdce. O tomto trestním stíhání se žalobce dozvěděl až v roce 2015, byť bylo zřejmě zahájeno již v roce 2009. Má za to, že byl označen za viníka této nehody, aniž by k tomu existovaly relevantní podklady, rovněž mohla být účelově nadhodnocena vážnost zranění spolujezdce. Žalobce ho totiž dva dny po nehodě navštívil v nemocnici, a i když byl vážně zraněn, byl v dobré náladě a žalobce z nehody nijak nevinil. Policie řádně neprozkoumala místo dopravní nehody a nezajistila dotčené vozidlo pro bližší zkoumání. Po vydání do USA může být nadto obviněn i z dalších trestných činů, které nyní nejsou předmětem extradičního řízení. [4] Obavy žalobce pramení z toho, že se v rámci pracovního angažmá ve vlasti v minulosti podílel na citlivých zakázkách pro Národní bezpečnostní agenturu (National Security Agency; dále jen „NSA“). Posléze však další spolupráci odmítl, vláda Spojených států amerických se mu proto skrze popsaná trestní stíhání chce mstít. NSA zaplatila za bezpečnostní prověrku žalobce, po jeho odmítnutí další spolupráce došlo ke zmaření vynaložených prostředků a k ohrožení stanovených termínů. Žalobce následně od tehdejšího zaměstnavatele odešel, neboť se již nemohl podílet na projektech vyžadujících prověrku a pracoval mimo oblast svého zájmu. Další důvod pro udělení mezinárodní ochrany spatřoval žalobce v tom, že se obává špatného zacházení ve věznici v Arizoně. Systém tamějšího vězeňství trpí vážnými nedostatky. [5] Městský soud dále odkázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. Nt 412/2020, ze kterého se podává, že vydání žalobce k trestnímu stíhání do Spojených států amerických je přípustné. Stížnost žalobce proti označenému usnesení byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 14 To 45/2021. Městský soud nad rámec obsahu správního spisu z vlastní iniciativy na ústním jednání doplnil dokazování usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. III. ÚS 2437/21, kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost žalobce směřující proti výše uvedeným usnesením extradičních soudů. [6] Městský soud poté konstatoval, že zákon o azylu u zjevně nedůvodných žádostí počítá s konceptem tzv. bezpečné země původu (§ 16 odst. 2 zákona o azylu). Česká republika přitom považuje Spojené státy americké za bezpečnou zemi původu. V dané situaci to byl proto žalobce, kterého tížilo důkazní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že v jeho případě Spojené státy americké bezpečnou zemí původu nejsou. Ačkoli žalobce tímto směrem svoji procesní aktivitu namířil, ztotožnil se městský soud se závěrem žalovaného, že se mu to nepodařilo. [7] K prvnímu argumentačnímu okruhu ohledně trestních stíhání žalobce, která měla podle jeho tvrzení souviset s předchozím zaměstnáním, v němž se podílel na zakázkách pro NSA, městský soud uvedl, že tyto žalobcovy domněnky a obavy nemají reálný základ. V prvém případě (násilná trestná činnost proti bývalé přítelkyni) mělo dojít k zastavení trestního stíhání (či jiné procesní formě ukončení stíhání bez jakéhokoli postihu žalobce). To svědčí o tom, že příslušné orgány činné v trestním řízení v domovském státě žalobce jsou schopné rozhodovat v jeho prospěch. Pokud jde o stíhání v souvislosti s dopravní nehodou, nepodařilo se žalobci podle městského soudu prokázat jakoukoli spojitost tohoto stíhání s jeho předchozí činností pro NSA a pozdějším odmítnutím další spolupráce. Žalobce ani netvrdil, že by mu někdo (například z NSA či z jiného vládního úřadu) trestním stíháním vyhrožoval či jej vydíral, aby nějak konal či nekonal. Obava žalobce, že se mu NSA i po 12 letech od popsaných událostí mstí skrze trestní stíhání, tak zůstala ničím konkrétním nepodložená a městský soud jí proto nemohl přisvědčit. Sám žalobce navíc dopravní nehodu, požití alkoholu před jízdou a těžké zranění spolujezdce nepopřel, jakkoli se věc snažil bagatelizovat tím, že jeho spolujezdec byl po nehodě v dobré náladě. Lze proto usuzovat, že jsou zde dány důvody, aby příslušné orgány v zemi původu žalobce rozhodly s konečnou platností o tom, zda byl spáchán nějaký trestný čin a zda za něj žalobce odpovídá. Požadavek Spojených států amerických na vydání žalobce je za těchto okolností standardní a nelze v něm shledat nic mimořádného či podezřelého, co by svědčilo o snaze americké vlády žalobce poškodit nebo ho k něčemu přimět. [8] Městský soud se dále zabýval obavami žalobce z výkonu vazby či trestu ve věznicích v Arizoně. Neshledal je za prokázané a způsobilé založit důvod k tomu, aby USA nebyly ve vztahu k žalobci považovány za bezpečnou zemi původu. Žalobce popsal určité negativní jevy, ke kterým v minulosti došlo ve věznicích v Arizoně, a doložil je především odborným článkem „Zvyšování odpovědnosti Arizony ke zdraví a bezpečnosti: potřeba nezávislého dohledu nad vězeňským systémem Arizony.“ Povaha těchto nedostatků je však podle městského soudu vesměs takového rázu, který ukazuje na možný, leckdy dočasný a objektivními příčinami způsobený nižší komfort vězněných osob ve státě Arizona v porovnání s věznicemi v jiných státech, případně na přísnější režim či důslednější vymáhání plnění povinností vězněných osob. V žádném případě však podle městského soudu tyto nedostatky nezakládají důvodnou obavu z mučení žalobce či nelidského nebo ponižujícího zacházení s ním. Tyto obavy žalobce ostatně nesdílely ani soudy rozhodující ve věci přípustnosti jeho vydání do USA, a neztotožnil se s nimi ani Ústavní soud ve výše citovaném usnesení sp. zn. III. ÚS 2437/21. Shora zmíněný odborný článek je navíc z velké části zaměřen na podporu vzniku nezávislého dohledu nad vězeňským systémem Arizony, rozboru a představení jeho možných podob a způsobu fungování. Rozhodně obsahově neústí v závěr, ze kterého by měla vyplývat důvodná obava žalobce z mučení či nelidského nebo ponižujícího zacházení. Žalobce rovněž poukázal na tři internetové články z Islandské republiky (z roku 1997), Irské republiky (z roku 2008) a ze Spolkové republiky Německo (z roku 2014). Společným jmenovatelem těchto článků bylo, že popisovaly případy z daných zemí, ve kterých nedošlo k vydání občana Spojených států amerických k trestnímu stíhání do země původu. Dle názoru městského soudu jsou však tyto články bez významnější důkazní hodnoty ve vztahu k azylovému příběhu žalobce. Jde o případy, které proběhly ve třech různých evropských státech v průběhu sedmnácti let a s velkými časovými rozestupy. Nijak nesvědčí pro závěr, že američtí občané nejsou často či snad pr