4 Ads 349/2021 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 349/2021- 53 - text 4 Ads 349/2021 - 60 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: PERHAL s.r.o., IČO: 055 39 200, se sídlem Halenkovice 369, okr. Zlín, zast. Mgr. Danielem Jankaničem, advokátem, se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2019, č. j. 8951/1.30/183, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2021, č. j. 62 Ad 17/2019  116, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále též „oblastní inspektorát“) rozhodnutím ze dne 18. 10. 2018, č. j. 23723/9.30/1812, uznal výrokem I. bod 1. žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterého se dopustil tím, že zastřeně zprostředkovával zaměstnání podle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, když pronajal pracovní sílu společnosti Avex Steel products s.r.o. (dále též „Avex“) tak, že zaměstnal při výkonu kvalifikovaných a pomocných dělnických prací v kovovýrobě 35 fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro Avex, ačkoliv nedodržel podmínky pro takové zprostředkování zaměstnání, neboť neměl povolení k takové formě zprostředkování zaměstnání vydané generálním ředitelstvím Úřadu práce České republiky. Tím žalobce porušil § 14 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. [2] Bodem 2. téhož výroku oblastní inspektorát uznal žalobce vinným z přestupku podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti, jehož se dopustil tím, že neinformoval nejpozději v den nástupu k výkonu práce příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce České republiky o nástupu do zaměstnání dvou občanů Slovenské republiky. Tím žalobce porušil § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. [3] Výrokem II. oblastní inspektorát zastavil jednání o jiném skutku, neboť nebylo žalobci prokázáno. [4] Za uvedená jednání oblastní inspektorát uložil žalobci dalším výrokem správní trest pokuty ve výši 750.000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení určené paušální částkou ve výši 1.000 Kč. [5] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím toto rozhodnutí oblastního inspektorátu změnil tak, že upravil číslování výroků. Dále výrok I. bod 1) rozhodnutí oblastního inspektorát v části týkající se 3 fyzických osob zrušil a projednávaný přestupek pro uvedenou část skutku zastavil. Dále v tomto výroku nahradil u dílčího útoku J. M. slova „od 30. 10. 2018 do 6. 2. 2018“ slovy „od 30. 10. 2017 do 6. 2. 2018“. Výši uložené pokuty snížil na 720.000 Kč. Ve zbytku rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil. [6] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobu. Namítal, že výrok I. bod 1 rozhodnutí oblastního inspektorátu neobsahuje specifikaci času spáchání přestupku. Dále nesouhlasil se závěrem správních orgánů, že spolupráce mezi ním a Avex měla mít charakter agenturního zaměstnávání a že se dopustil přestupku. Ve sledovaném období prováděl jednotlivé činnosti pro Avex coby zhotovitel na základě smluv o dílo. Nedošlo k žádné duplicitě smluvních vztahů, když původní smlouvy byly ukončeny na základě dohody stran. Správní orgány neučinily dostatečná skutková zjištění pro to, aby bylo možno hodnotit komplexnost činnosti žalobce a rozhodnout, zda se jednalo o agenturní zaměstnávání či plnění smlouvy o dílo. [7] Vzhledem k tomu, že žalobce splnil svou informační povinnost dle § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, nemohl se dopustit přestupku podle § 140 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Žalovaný pomíjí absenci společenské nebezpečnosti jednání žalobce. Případné pochybení žalobce je čistě administrativního charakteru a nezasáhlo žádným způsobem do práv zaměstnanců žalobce ani třetích osob. [8] Výše pokuty je nepřiměřená okolnostem tvrzených přestupků a je likvidační. Správní orgány při stanovení výše pokuty zohledňují tytéž faktory jako při posouzení naplnění materiální stránky správního deliktu. [9] Krajský soud v Brně nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Shledal, že výrok I. oblastního inspektorátu dostatečně časově vymezil spáchání uvedeného přestupku. Pro posouzení toho, zda se v daném případě jednalo o provádění díla či o zastřené agenturní zaměstnávání, je podstatný zjištěný skutkový stav a nikoli jeho smluvní vymezení. I pokud jednotlivé časově se překrývající smlouvy byly ukončeny ústní dohodou, nemá to vliv na faktický průběh činnosti zaměstnanců žalobce pro Avex. Okolnosti výkonu práce vzbuzují pochybnosti o vážnosti vůle uzavřít smlouvu o nájmu a podnájmu. Faktickou činnost zaměstnanců žalobce vyhodnotil krajský soud po zhodnocení zjištěných skutečností tak, že materiálně se o provádění díla nejednalo. [10] Žalovaný správně posoudil, že se v daném případě fakticky nejednalo o provádění díla. Správní orgány obou stupňů se činností žalobce zabývaly, aspekt komplexnosti zajišťovaných činností zdůraznily i s odkazem na závěry rozsudku NSS ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 Ads 173/2014  28. Rozhodnutí žalovaného tudíž není nepřezkoumatelné. Skutkový stav byl dostatečně zjištěn. Správní orgány dostatečně podložily své závěry, že žalobce i v období, kdy již oprávnění ke zprostředkování zaměstnání pozbyl, vystupoval nadále jako agentura práce. Ani formální odpovědnost žalobce dle uzavřených smluv a předávání „díla“ na základě dodacích listů, které žalobce akcentuje, nic nevypovídá o tom, že by žalobce reálně mohl odpovídat za výsledek činnosti svých zaměstnanců. [11] Správní orgány se zabývaly vyjádřeními jednatele žalobce Juraje Peržeľa, jednotlivých pracovníků a výpověďmi svědků (zejména D. M.). Z ničeho nevyplynulo, že by díky činnosti Ing. I. K. na pracovišti Avex byly výstupy žalobcovy činnosti (jeho zaměstnanců) odlišitelné od výsledků práce zaměstnanců jiných subjektů, že mohly být předávány a že žalobce mohl odpovídat za jejich vady. Není tedy ani relevantní, zda kontrolu zaměstnanců žalobce prováděli mistři z Avex. Pokud J. Č. uvedl, že pracuje pro Avex, ale má dohodu o provedení práce se žalobcem, svědčí to spíše o tom, že se fakticky jednalo o zprostředkování zaměstnání. V postupu žalovaného při hodnocení výpovědí neshledal krajský soud žádné vady. Školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci společností Avex na základě dohody se žalobcem nebylo samo o sobě důvodem pro závěr o zastřeném zprostředkování zaměstnání žalobcem, ovšem v kontextu ostatních zjištění svědčí závěru správních orgánů o skutečném vztahu žalobce s Avex, v němž se nejednalo o plnění díla. [12] Ohledně přestupku podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti krajský soud nesouhlasil se žalobcem, že by bylo postižitelné toliko nesplnění oznamovací povinnosti dle § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti samotné, a nikoli případ, kdy zaměstnavatel tuto povinnost splní po zákonné lhůtě. Je totiž sankcionováno nesplnění povinnosti informovat o uvedených skutečnostech krajskou pobočku úřadu práce v dané lhůtě. V úvaze oblastního inspektorátu ohledně společenské nebezpečnosti (škodlivosti) žalobci vytýkaného jednání neshledal krajský soud žádnou účelovost. Nelze žalobci přisvědčit, že se jednalo o pochybení čistě administrativního rázu a nemohlo mít vliv na právem chráněný zájem. Okolnosti zmiňované žalobcem správní orgány zohlednily při určení druhu a výměry trestu. [13] Správní orgány při stanovení výše pokuty nezohledňovaly tytéž skutečnosti jako při posouzení naplnění materiální stránky přestupku. Žalobce nespecifikuje, které skutečnosti měly být přičítány dvakrát. K namítané likvidační výši uložené pokuty krajský soud uvedl, že správní orgány své závěry ohledně uložené pokuty dostatečným způsobem zdůvodnily a při úvahách o výši sankce nehodnotily izolovaně pouze zisk nebo ztrátu, ale vzaly do úvahy i další skutečnosti. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [14] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku kasační stížnost. Namítal, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s námitkou, že výrok I. bod 1) rozhodnutí oblastního inspektorátu neobsahuje označení času spáchání přestupku. Stěžovatel se nedopustil vytýkaného přestupku a spolupráce mezi ním a Avex neměla charakter agenturního zaměstnávání. Stěžovatel prováděl jednotlivé činnosti pro Avex coby zhotovitel na základě příslušných smluv o dílo. [15] Původní smlouvy (smlouva o nájmu a podnájmu ze dne 22. 12. 2016, resp. rámcová smlouva o dílo ze dne 22. 2. 2017) nebyly vypovězeny, byly ukončeny na základě dohody smluvních stran. Podle občanského zákoníku bylo možné dané písemné smlouvy dohodou zrušit i v jiné než písemné formě (ústně, či konkludentně). Ke zrušení původních smluv dohodou skutečně došlo, což implicitně vyplývá právě z toho, že stěžovatel dne 25. 10. 2