4 Azs 125/2022 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 125/2022- 22 - text 4 Azs 125/2022 - 24 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: O. H., zast. JUDr. Viet Anh Nguyen, advokátem, se sídlem Myslíkova 32, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2021, č. j. OAM-76/ZA-ZA11-LE24-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, č. j. 53 Az 1/2022 - 30, takto: Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek vůči rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, č. j. 53 Az 1/2022 - 30. Odůvodnění: [1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), rozhodl o nepřípustnosti žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, a řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. [2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností, jejíž součástí učinil rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že by pro něj výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. [5] Stěžovatel poukazuje na to, že podání žaloby proti napadenému rozhodnutí sice podle § 32 odst. 2 zákona o azylu nemělo odkladný účinek, krajský soud jej však stěžovateli na základě jeho žádosti přiznal; důvody pro přiznání odkladného účinku přitom přetrvávají i nadále. Kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu dochází v mnoha částech Ukrajiny k bojům, a to včetně západní části, ze které stěžovatel pochází. Velké množství tzv. vnitřních uprchlíků vede ke změně životních podmínek i v těch částech Ukrajiny, které doposud nebyly významněji zasaženy bojovými operacemi. Stěžovatel je přesvědčen, že nebezpečí, které by mu hrozilo v případě vycestování do země původu, je nepoměrně větší než újma, která by přiznáním odkladného účinku hrozila třetím osobám. [6] Stěžovatel dále uvádí, že jeho vazby k Ukrajině jsou zcela zpřetrhány. V České republice žije od roku 2004, tedy celý svůj dospělý život, a návrat na Ukrajinu za současné situace si neumí představit. Přestože byl odsouzen za páchání úmyslné trestné činnosti k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce tří let, má za to, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem, neboť trest řádně vykonal a již více než tři roky od propuštění z výkonu trestu vede řádný život. Stěžovatel tvrdí, že nepředstavuje žádnou hrozbu pro společnost. [7] Závěrem stěžovatel uvádí, že má zájem účastnit se řízení o jeho kasační stížnosti, sledovat jeho průběh a zadávat svému právnímu zástupci pokyny k dalšímu postupu. Za současné situace, která vládne na Ukrajině, by toto bylo stěžovateli při jeho vycestování z České republiky fakticky znemožněno. [8] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že s ohledem na současnou situaci na Ukrajině ponechá tuto otázku na úvaze Nejvyššího správního soudu. [9] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelův návrh je důvodný, a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. [10] Podle § 32 odst. 5 zákona o azylu podání kasační stížnosti má odkladný účinek, mělo-li jej podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. Podle § 32 odst. 2 téhož zákona podání žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek, s výjimkou žaloby proti rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. b), d), f) a g), žaloby proti rozhodnutí podle § 16 odst. 2, žaloby proti rozhodnutí o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, žaloby proti rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany a rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 písm. i) z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. g). O přiznání odkladného účinku podle soudního řádu správního lze požádat pouze společně s podáním žaloby. [11] Podle § 107 s. ř. s. v návaznosti na § 32 odst. 2 a 5 zákona o azylu v posuzované věci kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [12] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012  31). Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s. [13] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za současného splnění dvou podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu § 107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti. [14] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a po přihlédnutí ke všem okolnostem případu dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle výše uvedených ustanovení soudního řádu správního jsou splněny. Stěžovatel v daném případě tvrdil, že vycestování z České republiky pro něj bude znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout třetím osobám, a to zejména s ohledem na probíhající válečný konflikt na Ukrajině. V souvislosti s tím stěžovatel rovněž vyjádřil obavy, zda by se v případě vycestování do domovské země mohl aktivně účastnit soudního řízení, sledovat jeho průběh a dávat svému zástupci pokyny k dalšímu postupu. Tato tvrzení shledal Nejvyšší správní soud s ohledem na aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině dostačujícími. Současná situace na Ukrajině způsobená válečným stavem představuje pro stěžovatele bezprostřední ohrožení na zdraví a životě vůbec; jedná se o závažnou a reálně hrozící újmu. Stěžovatel přitom neodkázal obecně pouze na své právo na spravedlivý proces (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019  38), ale rovněž předestřel i individuální okolnosti, které zakládají důvod pro vyhovění návrhu, jak je výše uvedeno. [15] Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, avšak v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by to pro stěžovatele znamenalo pobývat na území České republiky nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu na území České republiky po určitou dobu, který je se sankcí správního vyhoštění pravidelně spojen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011  100). Ani tato skutečnost tedy není překážkou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [16] Nejvyššímu správnímu soudu není známo, že by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma třetím osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. První z výše uvedených podmínek je tudíž splněna. [17] Současně kasační soud neopomněl zvážit, zda splnění druhé podmínky dané v § 73 odst. 2 s. ř. s. tedy, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, nebrání trestní minulost stěžovatele. Z napadeného rozsudku totiž vyplývá, že stěžovatel spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „trestní zákoník“), dále zločin znásilnění podle § 185 odst. 1,