5 Ads 331/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 331/2020- 43 - text  5 Ads 331/2020 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: B. Š., zastoupen JUDr. Markétou Dittrich Neklovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Budilova 2384/2, Praha 8, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2020, č. j. 32 Ad 17/201947, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 1300 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. Markéty Dittrich Neklové, Ph.D., advokátky. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 14. 9. 2015 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov ze dne 27. 10. 2015 byl žalobce podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v relevantním znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), shledán invalidním v prvním stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %. Datum vzniku invalidity bylo posudkem stanoveno na 20. 7. 2015, tj. den propuštění z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde byl žalobce do té doby hospitalizován s prvním záchytem onemocnění diabetes mellitus. Rozhodnutím žalované ze dne 16. 12. 2015, č. j. X1, byl žalobci od 20. 7. 2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. [2] Dne 27. 11. 2018 žalobce prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov požádal o změnu výše invalidního důchodu, neboť se domníval, že došlo k chybnému stanovení data vzniku invalidity. Posudkem lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov ze dne 17. 1. 2019 byl žalobce shledán podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění invalidním pro invaliditu druhého stupně od 4. 7. 2010 do 19. 7. 2015 a za dobu od 20. 7. 2015 byl podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění shledán invalidním pro invaliditu prvního stupně. Na základě uvedeného posudku vydala žalovaná rozhodnutí č. I ze dne 21. 2. 2019, č. j. X2, kterým žalobci podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění přiznala od 4. 7. 2010 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně (výrok I.), s tím, že doplatek invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně žalobci náleží za dobu od 27. 11. 2013 do 19. 7. 2015 (výrok II.), a to s odůvodněním, že doplatek důchodu se poskytuje pouze za období 5 let před rozhodným dnem, neboť ze strany žalované nedošlo k „nesprávnému úřednímu postupu“. Zároveň žalovaná vydala rozhodnutí č. II ze dne 21. 2. 2019, č. j. X2, kterým od 14. 3. 2019 žalobci snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. [3] Žalobce podal proti oběma těmto rozhodnutím žalované námitky. V rámci námitkového řízení byl posudkovým lékařem LPS žalované vypracován dne 30. 4. 2019 posudek o invaliditě žalobce, přičemž posudkový lékař dospěl k závěru, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo v období od 4. 7. 2010 do 19. 7. 2015 zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu A, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), konkrétně chronické srdeční selhání se středním poklesem výkonnosti, pro které zmiňovaná vyhláška stanoví míru poklesu pracovní schopnosti o 50 až 60 %. V případě žalobce posudek pro dané období stanovil pokles pracovní schopnosti na horní hranici tohoto rozmezí, tedy o 60 %. Žalobce byl tedy za toto období shledán invalidním pro invaliditu druhého stupně. Od 20. 7. 2015 bylo dle posudku rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. chronické srdeční selhání s lehkým poklesem výkonnosti, pro které zmiňovaná vyhláška stanoví míru poklesu pracovní schopnosti o 20 až 40 %, přičemž posudkový lékař dospěl k závěru, že vzhledem k závažnosti anatomického i funkčního kardiálního postižení je namístě opět zvolit horní hranici procentního rozmezí, tj. pokles o 40 %. Posudkový lékař dále shledal důvod pro navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dalšího zdravotního postižení ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity nad horní hranici dané položky, a to o 10 %, tedy na celkový pokles o 50 %. Žalobce tak byl shledán trvale invalidním ve druhém stupni od 4. 7. 2010 bez přerušení. [4] Z uvedených důvodů žalovaná shledala námitky žalobce proti svému rozhodnutí č. II ze dne 21. 2. 2019, č. j. X2, důvodnými a toto rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 9. 5. 2019, č. j. X3, zrušila s tím, že rozdíl ve výši invalidního důchodu za období od 20. 7. 2015 byl žalobci doplacen. [5] Pokud jde o námitky žalobce proti rozhodnutí žalované č. I ze dne 21. 2. 2019, č. j. X2, posudkový lékař žalované při posouzení nároku žalobce na zpětnou výplatu důchodu za dobu před 27. 11. 2013 konstatoval, že teprve až lékařské nálezy doložené k poslednímu posouzení ukázaly závažnost žalobcova srdečního postižení v minulosti, proto nelze posouzení jeho zdravotního stavu posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov ze dne 27. 10. 2015 považovat za chybné. Žalovaná následně požádala odbor Lékařské posudkové služby ústředí žalované o recenzi posudkového závěru ze dne 30. 4. 2019 ve vztahu k posudkům lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov ze dne 27. 10. 2015 a ze dne 17. 1. 2019. Ten dospěl k závěru, že u posouzení zdravotního stavu žalobce dne 27. 10. 2015, dne 17. 1. 2019 ani dne 30. 4. 2019 nebylo zjištěno pochybení, neboť všechny posudky vycházely z dostatečné zdravotní dokumentace a rozdíly jsou dány odlišným názorem v rámci širší správní úvahy. Pokud byly později zjištěny a doloženy nové skutečnosti mající vliv na změnu posudkového náhledu, nelze postup posudkového lékaře hodnotit jako pochybení. [6] Žalovaná tedy námitky žalobce proti rozhodnutí žalované č. I ze dne 21. 2. 2019, č. j. X2, rozhodnutím ze dne 29. 7. 2019, č. j. X4, zamítla a toto rozhodnutí potvrdila. Žalovaná uzavřela, že nespatřuje pochybení v tom, že žalobci byl přiznán nárok na výplatu důchodu pouze pět let zpětně od data podání žádosti a že u výplat důchodu za období od 4. 7. 2010 do 26. 11. 2013 došlo k uplynutí prekluzivní lhůty, které však nebylo způsobeno nesprávným postupem orgánu sociálního zabezpečení. [7] Žalobce podal proti rozhodnutí o zamítnutí námitek žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji shledal důvodnou a rozsudkem ze dne 16. 10. 2020, č. j. 32 Ad 17/201947, toto rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud předně připomněl, že posudek tvoří v podstatě jediný podklad pro posouzení zdravotního stavu, proto musí být jeho závěry řádně odůvodněny a posudkový lékař je povinen se přesvědčivě vypořádat se všemi zjištěnými skutečnostmi, které by mohly být pro posouzení zdravotního stavu významné. Dle krajského soudu posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov ze dne 27. 10. 2015 nedostál požadavkům úplnosti ani přesvědčivosti, jak požaduje judikatura Nejvyššího správního soudu, neboť posudková lékařka v rámci posouzení nevzala v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a zprávy o zdravotním stavu žalobce. Krajský soud konstatoval, že ačkoliv v rámci skutkových zjištění ohledně zdravotního stavu žalobce posudková lékařka konstatovala „ICHS, stav po 3 – násobném GABG ad RIA/LIMA/ et venosus ad RMS et ACD plastika mitrální chlopně v 6/2010“, při posouzení stupně invalidity a data vzniku invalidity žalobce nedostatečně zhodnotila závažnost uvedeného onemocnění ani jeho existenci již od června 2010. Uvedené postižení srdce sice lékařka označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, konkrétně uvedla, že se jedná o „ICHS, nemoc 3 tepen, stp. IM v r. 1996, stp. plastice mitrální chlopně, středně těžká dysfunkce LK, EF LK 3540%, akineza spodní a zadní stěny“, ale zařadila ho do kapitoly IX, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je popisována lehká systolická dysfunkce levé komory. [8] Krajský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2014, č. j. 5 Ads 94/201422 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), konstatoval, že pochybení posudkového lékaře při posouzení zdravotního stavu představuje nesp