5 Ads 409/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 409/2021- 22 - text  5 Ads 409/2021 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. C., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem AK Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 2 Ad 9/2020 - 38, takto: I. Kasační stížnost s e zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 573 Kč, která jí bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020, č. j. MPSV-2020/27836-911, ve věci odejmutí dávky doplatek na bydlení. [2] Rozhodnutím ze dne 27. 9. 2019, č. j. 16713/2019/AAD, rozhodl Úřad práce ČR - krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) o odejmutí dávky doplatek na bydlení žalobci, a to ode dne 1. 7. 2019. Důvodem odejmutí dávky bylo poskytnutí žalobci příspěvku na bydlení za měsíc červen v roce 2019 z dávek státní sociální podpory ve výši 6 302 Kč a změna skutečných a odůvodněných nákladů na bydlení. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, které odvolací správní orgán (žalovaný) zamítl rozhodnutím ze dne 7. 2. 2020, č. j. MPSV-2020/27836-911. [3] V žalobě žalobce namítal, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení. Především namítá, že dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 6 302 Kč mu byla vyplacena až 1. 7. 2019, nikoliv v červnu téhož roku. Z tohoto důvodu neměla být tato částka v rámci výpočtu dávky na doplatek na bydlení zohledněna; pokud vůbec mělo dojít k odejmutí dávky, mělo se tak stát až v srpnu 2019. Podle žalobce měly být do vynaložených, a tedy i oprávněných nákladů na bydlení započteny náklady, které musel uhradit v červnu 2019; jedná se o náklady na ubytovnu, náklady na uložení nábytku ve výši 5 357 Kč a 3 658 Kč a náklady na stěhování ve výši 14 230 Kč. Dále žalobce nesouhlasil obecně s postupem správních orgánů, neboť nevzaly v potaz jeho nepříznivou situaci, ačkoliv s ní byly srozuměny; je osobou dlouhodobě závislou na příjmech hrazených státem a vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu není schopen svůj příjem navýšit jiným způsobem. [4] Městský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. Ověřil postup správního orgánu při provádění výpočtu výše předmětné dávky [viz § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. O pomoci v hmotné nouzi]; správní orgán prvního stupně konkrétně postupoval tak, že od odůvodněných nákladů žalobce na bydlení odečetl příspěvek na bydlení, příjmy žalobce a příspěvek na živobytí; k výsledku následně přičetl částku živobytí žalobce a dospěl tak k závěru, že k částce živobytí žalobci přebývá částka ve výši 2 747 Kč, tedy příjem žalobce zůstane o částku 2 747 Kč nad částkou živobytí. Změnil se tedy rozdíl mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení sníženou o příspěvek na bydlení a částkou, o kterou příjem žalobce zvýšený o příspěvek na živobytí převyšuje částku jeho živobytí. Městský soud uzavřel, že správní orgány postupovaly správně, pokud rozhodly o odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení s účinností ode dne 1. 7. 2019, neboť v rozhodném období nebyly splněny podmínky dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi pro trvání předmětného nároku. Námitku, že dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení za měsíc květen 2019 vyplacena až dne 1. 7. 2019, tedy nikoliv v měsíci červnu 2019, městský soud shledal nedůvodnou, neboť výplatou se rozumí termín odeslání částky z účtu správního orgánu, přičemž k odeslání došlo dne 28. 6. 2019; za nerozhodné považuje, že si žalobce daný příspěvek převzal až v červenci 2019. Podle městského soudu nejsou náklady na stěhování a uložení nábytku a osobních věcí ve skladovacích prostorech uznatelným nákladem na bydlení a nebylo tedy možné tyto náklady považovat za odůvodněné náklady na bydlení ve smyslu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Městský soud dospěl k závěru, že správní orgány se náležitým způsobem zabývaly situací žalobce a v jejich postupu neshledal žádná pochybení; rozhodnutí správních orgánů jsou dostatečným, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a jejich závěry odpovídají zjištěným skutečnostem. [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Dle názoru stěžovatele nebyly splněny podmínky pro odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského soudu, příp. aby postupoval podle § 110 odst. 2 s. ř. s. [6] Stěžovatel v kasační stížnosti ve značné míře opakuje námitky, které uvedl v žalobě. Především je toho názoru, že pokud vůbec byly splněny podmínky pro odejmutí doplatku na bydlení, mělo se tak stát s účinností až od 1. 8. 2019, neboť dávku sociální podpory příspěvek na bydlení za měsíc květen 2019 ve výši 6 302 Kč obdržel, a tedy mu byla vyplacena, až dne 1. 7. 2019 a nikoliv v měsíci červnu, který je v daném případě rozhodným obdobím. Stěžovatel nesouhlasí se závěry městského soudu (ani žalovaného), že výplatou sociální dávky se rozumí termín odeslání částky z účtu správního orgánu. Stěžovateli byl příspěvek na bydlení odeslán dne 28. 6. 2019, přičemž tento den vyšel na pátek; stěžovatel si proto tento příspěvek vyzvedl první následující pracovní den, tj. 1. 7. 2019, přičemž tento okamžik považuje za den výplaty příspěvku na bydlení. [7] Dále stěžovatel namítá, že do vynaložených a tedy oprávněných nákladů na bydlení měly být započteny i náklady na ubytovnu, které uhradil dne 28. 6. 2019, náklady za uložení nábytku ve výši 5 357 Kč, které uhradil dne 24. 6. 2019, a ve výši 3 658 Kč, které uhradil dne 30. 6. 2019, a náklady na stěhování ve výši 14 230 Kč, které uhradil dne 30. 6. 2019, neboť bez takto vynaložených nákladů by stěžovatel nemohl bydlet. Stěžovatel znovu popsal problémy, kterým čelil v souvislosti s bydlením; poukazuje na to, že se během let 2018 a 2019 musel třikrát stěhovat. Finanční prostředky, které obdržel v červnu 2019, pohltily náklady na stěhování a uložení nábytku ve skladě na Veleslavíně. Na uhrazení jeho základních životních potřeb mu proto nezbylo nic. [8] Ve vztahu ke své sociální situaci uvádí, že je osobou dlouhodobě závislou na příjmu hrazeném státem; vzhledem ke svému věku a zdraví není schopen navýšit svůj příjem jiným způsobem. Dávka pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení mu neměla být odebrána, neboť se dlouhodobě nachází v hmotné nouzi. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že setrvává na svých závěrech uvedených ve svém rozhodnutí a s ohledem na opakující se námitky stěžovatele odkázal na své vyjádření k žalobě. Ke kasačním námitkám stěžovatele uvedl, že náklady na bydlení na ubytovně za rozhodné období byly žalobci započteny v plné výši a náklady na uskladnění nábytku nejsou uznatelným nákladem na bydlení dle zákona o pomoci v hmotné nouzi. V souvislosti s námitkou stěžovatele stran sporu o to, kdy mu byl příspěvek na bydlení za květen 2019 vyplacen, konstatuje, že se tak stalo dne 28. 6. 2019, neboť výplatou se rozumí termín, kdy byla částka odeslána z účtu správního orgánu. Na základě výše uvedených skutečností žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením toho, zda byly splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem dle § 105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle § 106 s. ř. s. [11] Nejvyšší správní soud se dále ve smyslu § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případ