5 As 97/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 97/2021- 29 - text  5 As 97/2021 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. P., zast. Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 850/7, Praha, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha, za účasti: obec Dolní Břežany, se sídlem 5. května 78, Dolní Břežany, zast. Mgr. Veronikou Zelenkovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 1840/7, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021, č. j. 54 A 23/2019 - 56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2019, č. j. ZKI PR-O-4/116/2019-6. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný (toliko formálně) změnil výrok I rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 12. 2018, č. j. OR-456/2018-210-49, věcně však prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Správní orgán I. stupně výrokem I nevyhověl stěžovatelově nesouhlasu s provedením opravy v katastrálním operátu ve smyslu § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, a výrokem II deklaroval, že hranice mezi pozemky p. č. XA a p. č. XB v katastrálním území L. D. B. (do tohoto katastrálního území spadají všechny pozemky v posuzované věci) bude i nadále v souboru geodetických informací (katastrální mapě) vedena jako spojnice bodů č. XC a XD v souladu s neměřickým záznamem č. XE. [3] K opravě chyby, proti čemuž stěžovatel brojil nesouhlasem, přistoupil správní orgán I. stupně na základě upozornění osoby zúčastněné na řízení, že hranice mezi pozemky p. č. XA a p. č. XB nebyla správně zanesena podle geodetické mapy přiložené ke kupní smlouvě ze dne 14. 12. 1993 uzavřené mezi osobou zúčastněnou na řízení a manželi J. (stěžovatelovými právními předchůdci), jejímž předmětem byly pozemky p. č. XF a p. č. XB. II. Rozhodnutí krajského soudu [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil stěžovatel žalobou u krajského soudu. Namítal především, že při zápisu k žádnému omylu nedošlo, neboť změna v hranicích pozemků nevyplývá z kupní smlouvy ze dne 14. 12. 1993, která byla podkladem pro vklad. I kdyby se o omyl skutečně jednalo, nebylo by možno jej označit za zjevný, a tedy by ani nebylo možno přistoupit k opravě chyby. Změnou v zápisu rovněž došlo k zásahu do jeho vlastnických práv. [5] Krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Nebylo mu zřejmé, z čeho stěžovatel dovodil, že jediným podkladem, na jehož základě došlo k zapsání vlastnického práva jeho právních předchůdců k pozemku p. č. XB o výměře 48 m2, byla kupní smlouva ze dne 14. 12. 1993, a nikoliv též geometrický plán č. XG, který byl v souladu s § 19 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý katastrální zákon“), neoddělitelnou součástí listin, podle nichž má být proveden zápis do katastru. Předmětem kupní smlouvy ze dne 14. 12. 1993 sice skutečně byl celý pozemek p. č. XB, to ovšem nic nemění na tom, že byla geometrickým plánem nově určena hranice mezi pozemky XB a XA odlišně, neboť část pozemku p. č. XB nově připadla pozemku p. č. XA. V důsledku toho se změnila výměra pozemku p. č. XB z původních 55 m2 na 48 m2. Výměru 48 m2 u pozemku p. č. XB ostatně uvádí i kupní smlouva. [6] Podle krajského soudu tedy bylo zřejmé, že změna hranic byla řádně zapsána v souboru popisných informací, do souboru geodetických informací (katastrální mapy) se však nepromítla. Skutečnost, že byla část pozemku chybně zapsána jako součást pozemku p. č. XB namísto pozemku p. č. XH, je na první pohled zjistitelná při porovnání grafického znázornění geometrického plánu č. XG a katastrální mapy před provedením opravy chyby. Tuto chybu lze rozpoznat bez složitějšího zkoumání skutkové či právní stránky případu i bez výkladu podkladové listiny. Hranice mezi pozemky p. č. XB a p. č. XA tedy byla zobrazena v katastrální mapě v rozporu s podkladovou listinou, a proto bylo nutné přistoupit k opravě této chyby vzniklé zřejmým omylem při vedení katastru. [7] Krajský soud dále zdůraznil, že správní orgány řešily pouze nesoulad údajů v souboru geodetických informací s podkladovou listinou, nikoliv nesoulad mezi evidovanými údaji a faktickým stavem nebo spor o vlastnické právo k předmětné části pozemku. Nebylo tedy rozhodováno o správnosti zápisu vlastnického práva ani o tom, zda je průběh vlastnické hranice zakreslen v souladu se situací v terénu. Provedením opravy se právní vztahy k předmětným pozemkům nijak nezměnily, takže nemohlo dojít k zásahu do stěžovatelova vlastnického práva. Jediné, co se změnilo, bylo zobrazení (evidence) vlastnické hranice v katastrální mapě; o tom svědčí i skutečnost, že se rozsah stěžovatelova vlastnického práva k pozemku nezměnil (výměra pozemku zůstala i po opravě chyby stejná). III. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [8] Stěžovatel proti rozsudku krajského soudu brojí kasační stížností a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [9] Krajskému soudu vytýká, že vycházel pouze z geometrického plánu, nikoliv z celé vkladové listiny, kterou je kupní smlouva a geometrický plán, přičemž v samotné kupní smlouvě není ani zmínka o tom, že by se část pozemku p. č. XB měla oddělit a sloučit s jiným pozemkem. Podle stěžovatele nelze existenci zjevné chyby dovozovat pouze z geometrického plánu, aniž by tato změna byla uvedena v samostatné smlouvě. Geometrický plán není právním úkonem, neboť sám o sobě neznamená žádný projev vůle, je pouhým znázorněním určitého pozemkového uspořádání (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1551/2009). Dále stěžovatel odkázal na § 5 odst. 2 starého katastrálního zákona, z něhož dovodil, že provedená změna v podobě oddělení určité části pozemku musela být výslovně uvedena a označena v kupní smlouvě s odkazem na geometrický plán. [10] I kdyby se o chybu jednalo, nešlo by dle stěžovatele o zřejmý omyl, který lze opravit postupem podle § 44 odst. 2 vyhlášky č. 35/2016 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). V dané věci je evidentní, že se nelze obejít bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky věci a posouzení vkladové listiny jako celku. Složitost pramení z toho, že je nutno posuzovat vkladovou listinu a její obsah a hodnotit právní otázku, zda lze zapsat vklad vlastnického práva pouze na základě údajů uvedených v geometrickém plánu, i když tyto údaje nejsou uvedeny v samotné smlouvě. Krajský soud rezignoval na řádné posouzení věci, neboť hodnotil toliko geometrický plán, nikoliv obsah kupní smlouvy. [11] Stěžovatel dále nesouhlasí s názorem krajského soudu, že provedení opravy není změnou právního vztahu. Podle § 20 starého katastrálního zákona a shodně podle § 51 katastrálního zákona je geometrické určení nemovitosti závazné pro právní jednání týkající se nemovitostí vedených v katastru nemovitostí. Geometrické a polohové určení pozemku je soubor číselných a grafických údajů katastru o tvaru, rozměru a poloze pozemku ve vztahu k sousedním nemovitostem. Jakákoliv změna v geometrickém určení pozemku (resp. zákresu hranic) je zásahem do vlastnického práva. Opravou chyby přitom nesmí být do vlastnického práva zasaženo. Krajský soud oproti tomu nesprávně argumentuje změnou výměry pozemků; ta však není závazným údajem pro právní jednání týkající se nemovitostí vedených v katastru nemovitostí, a proto v tomto ohledu soud neměl přihlížet ke změně výměry, ale měl posoudit změnu zákresu, coby závazného geometrického údaje ohledně nemovitosti. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Uvedl, že oddělení části pozemku a její sloučení se sousedním pozemkem nemuselo být nutně popsáno v kupní smlouvě, postačí, když smlouva nebyla rozporná s geometrickým plánem, kde je tato změna jasně vyznačena. Při vkladu do katastru nemovitosti došlo ke zjevnému omylu, který spočíval pouze v tom, že byla zaznačena hranice mezi nově vzniklými pozemky p. č. XA a p. č. XF, nikoliv však mezi pozemky p. č. XA a p. č. XB. K zásahu do vlastnických práv podle žalovaného nedošlo, neboť byla pouze upravena evidence v katastru nemovitostí tak, aby odpovídala vkladovým listinám. [13] Osoba zúčastněn