6 Afs 309/2021 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 309/2021- 35 - text  6 Afs 309/2021 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Filon s. r. o., sídlem Pod Stupni 11/8, Praha 10, zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, sídlem Barrandova 1920/7a, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2018, č. j. 35512/18/530022443607102, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 15 Af 11/201874, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnost. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dne 27. 10. 2015 podala žalobkyně řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2015, v němž uplatnila nadměrný odpočet DPH ve výši 710 123 Kč. [2] Správci daně – Finančnímu úřadu pro hlavní město Praha – vznikly pochybnosti o tom, že jsou splněny podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně ve smyslu § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“). Vydáním výzvy zahájil postup k odstranění pochybností podle § 89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a následně dospěl k závěru, že žalobkyně oprávněnost odpočtu DPH za rozhodné období neprokázala a dopustila se podvodného jednání na DPH. Proto jí nepřiznal vykázaný nárok na odpočet daně a dne 13. 4. 2016 vydal platební výměr, kterým žalobkyni vyměřil DPH za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2015 ve výši 79 800 Kč. [3] Proti tomuto platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, jehož důvody se týkaly oprávněnosti uplatněného odpočtu daně dle několika daňových dokladů. Ve vztahu k daňovému dokladu č. 14FVK00025 žalovaný korigoval závěr správce daně I. stupně, podle nějž se žalobkyně dopustila vědomého podvodného jednání, neboť nepřijala veškerá opatření, která od ní bylo možné rozumně požadovat. Žalovaný dospěl k závěru, že nebylo postaveno najisto, zda byly splněny hmotněprávní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet, avšak podvodné jednání žalobkyni prokázáno nebylo. Dne 10. 8. 2018 vydal žalovaný rozhodnutí, jímž odvolání žalobkyně zamítl. [4] Rozhodnutí o odvolání napadla žalobkyně žalobou, v níž brojila proti neuznanému nároku na odpočet DPH z přijatého dokladu č. 14FVK00025 a č. 14FVK00046. [5] Městský soud mj. zrekapituloval, že v rámci daňového řízení vyšlo najevo, že faktura č. 14FVK00025 byla vystavena na základě smlouvy o dílo 20131002 uzavřené mezi společností INDOOR, s. r. o. a žalobkyní dne 29. 5. 2013, přičemž konkrétní předmět plnění byl specifikován v příloze 1/1 ze dne 20. 4. 2014. Žalobkyně v průběhu daňového řízení předložila pouze část projektové dokumentace, nikoliv kompletní podklady, které měly být předmětem smluvního plnění a za něž byla poskytnuta úhrada. [6] K žalobní námitce, že v daňovém řízení bylo prokázáno přijetí zdanitelného plnění uvedeného na daňovém dokladu č. 14FVK00025, městský soud uvedl, že architektonická studie, kterou žalobkyně správci daně předložila, nepostačuje ke zpochybnění závěru správců daně o neprokázání přijetí zdanitelného plnění od společnosti INDOOR v rozsahu deklarovaném na daňovém dokladu. Výzvou ze dne 16. 5. 2017 bylo důkazní břemeno přeneseno na žalobkyni, ta mu však nedostála a ani v rámci své žalobní obrany věrohodně nevysvětlila, proč správci daně nedoložila přijetí celého předmětu díla v rozsahu přílohy 1/1 smlouvy o dílo, ačkoliv podle předávacího protokolu ze dne 30. 9. 2014 měla toto zdanitelné plnění od společnosti INDOOR převzít a dle vystaveného daňového dokladu za jeho přijetí zaplatit částku představující celkovou cenu díla. [7] Žalovaný dle městského soudu dostatečně určitě vysvětlil, z jakých důvodů shledal podklady předložené žalobkyní neprůkaznými a vyzval ji k doložení dalších podkladů. Městský soud uvedl, že žalovaný se oprávněně pozastavil nad tím, že podklady, které měly být předány žalobkyni na základě předávacího protokolu ze dne 30. 9. 2014, byly údajně předány zahraniční společnosti, která však neměla nic společného se stavebním záměrem a jejímž jediným společníkem a jednatelem byl jinak kontaktní Ing. Václav Kremer, který byl zároveň společníkem společnosti INDOOR. [8] Skutečnost, že žalobkyně přijala od společnost INDOOR zdanitelné plnění dle daňového dokladu č. 14FVK00025, neprokazuje ani předávací protokol ze dne 30. 9. 2014, podle něhož si žalobkyně a společnost INDOOR téhož dne předaly práce dle smlouvy 20131002 a schváleného rozpočtu z 20. 4. 2014. [9] K odkazu žalobkyně na úpravu v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 358/2012, z nějž vyplývá, že vznik práva na zaplacení ceny díla je vázán na smluvně určený způsob a postup předání díla, městský soud uvedl, že rozsudek spojuje protokolární předání díla toliko se soukromoprávní povinností objednatele zaplatit cenu díla. Správce daně však nemůže být vázán smluvním soukromoprávním ujednáním ohledně způsobu předání díla, neboť v daňovém řízení jedná na poli práva veřejného jako orgán veřejné moci. [10] Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018 č. j. 1 Afs 327/201761, městský soud vyhodnotil jako nepřiléhavý. V uvedené věci bylo znění smlouvy, kterou daňový subjekt předložil k prokázání nároku na odpočet daně, obecné, naproti tomu v nyní projednávané věci smlouva o dílo 20131002, resp. její příloha 1/1, vymezuje předmět díla, tj. úkony, které měl dodavatel INDOOR pro stěžovatelku zpracovat, naprosto konkrétně. [11] Městský soud rovněž poukázal na rozpory v argumentaci žalobkyně. Žalobkyně totiž na jednu stranu ve vztahu k plnění fakturovanému daňovým dokladem č. 14FVK00046 tvrdila, že v průběhu daňového řízení předložila správci daně analýzu ekonomického zhodnocení projektu a investiční nabídku, zároveň však tytéž podklady označila jako důkazní prostředky k prokázání přijetí zdanitelného plnění podle daňového dokladu č. 14FVK00025, resp. plnění uskutečněného na základě smlouvy o dílo ze dne 29. 5. 2013. [12] Městský soud v souladu s rozhodnutím žalovaného uzavřel, že žalobkyně v průběhu daňového řízení relevantními důkazy neprokázala, že zdanitelná plnění uvedená v daňových dokladech č. 14FVK00025 a č. 14FVK00046 od společnosti INDOOR skutečně přijala v deklarovaném rozsahu, a neunesla tedy důkazní břemeno k prokázání oprávněnosti nároku na odpočet daně na vstupu z těchto zdanitelných plnění. Proto městský žalobu jako nedůvodnou zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [13] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [14] Stěžovatelka zdůraznila, že podle § 72 odst. 1 zákona o DPH je pro uplatnění nároku na odpočet daně nutné prokázat použití přijatého zdanitelného plnění k vlastní ekonomické činnosti a podle § 73 odst. 1 písm. a) je nutné současně prokázat přijetí zdanitelného plnění daňovým dokladem od jiného plátce. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 Afs 327/201761, který městský soud neaplikoval, a věc proto posoudil nesprávně. Soudní dvůr Evropské unie podmínky pro přiznání nároku na odpočet DPH dělí na podmínky formální a hmotněprávní (věcné), přičemž princip neutrality vyžaduje, aby byl odpočet DPH přiznán, jsouli splněny hmotněprávní podmínky, i když nejsou splněny určité formální podmínky. [15] Městský soud dle stěžovatelky posoudil zdanitelné plnění dle smlouvy o dílo 20131002 ze dne 29. 5. 2013 v rozporu s § 72 a § 73 zákona o DPH. Městský soud nepřiznal stěžovatelce nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění dle daňového dokladu č. 14FVK00025 pro nedostatek formálních podmínek, resp. proto, že předmět plnění podle smlouvy o dílo 20131002 včetně přílohy 1/1 není identický s předmětem plnění podle daňového dokladu, přestože stěžovatelka hmotněprávní podmínky pro uplatnění odpočtu DPH z přijatého dokladu č. 14FVK00025 nepochybně prokázala. Stěžovatelka obdržela a v předcházejícím řízení k prokázání nároku na odpočet daně z přijatého daňového dokladu č. 14FVK00025 předložila kompletní projektovou dokumentaci pro projekt „garáže Pod Stupni nástavba bytového domu“. Stěžovatelka tedy přijala zdanitelné plnění ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o DPH, toto plnění přitom přijala od jiného plátce (společnost INDOOR), od nějž obdržela i daňový doklad č. 14FVK00025 s označením dodávky „Akce garáže Pod Stupni – nástavba 44 bytů“. Tento projekt stěžovatelka dále použila pro svou ekonomickou činnost. Předmět plnění dle daňového dokladu č. 14FVK00025 koresponduje s označením předložené projektové dokumentace i s předávacím protokolem ze dne 30.