6 As 140/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 140/2021- 51 - text  6 As 140/2021 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: T. Ř., zastoupeného JUDr. Bělou Sedláčkovou, advokátkou, sídlem Václavská 2, Brno, proti žalovanému: Policejní prezidium ČR, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, sídlem Strojnická 27, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2019, č. j. PPR-28091-3/PŘ-2019-990450, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 62 A 214/2019-96, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje dne 25. 6. 2019 rozhodlo, že žalobce spáchal přestupek podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), a uložilo mu pokutu ve výši 2000 Kč. Přestupku se žalobce dle rozhodnutí dopustil tím, že fyzicky převzal pušku samonabíjecí, výr. SSSR, vzor SKS (výrobní číslo BM4036), a pušku samonabíjecí, výr. SSSR, vzor SKS (výrobní číslo BO470), dne 16. 5. 2018, přičemž změnu stavu těchto zbraní zaznamenal v Centrálním registru zbraní (dále jen „CRZ“) až dne 23. 5. 2018. [2] Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. [4] Krajský soud zrekapituloval, že při určení okamžiku fyzického převzetí zbraní vycházel žalovaný z faktury č. 20180337 vystavené dodavatelem zbraní – společností B.V.S., spol. s r.o., která obsahuje otisk žalobcova razítka včetně data 16. 5. 2018, a dále z písemného vyjádření dodavatele zbraní ze dne 20. 3. 2019, v němž je uvedeno, že dle ústní kupní smlouvy došlo k převodu vlastnictví k uvedeným zbraním na žalobce okamžikem jejich předání k přepravě; stejnopis faktury je řidičem přepravce předán kupujícímu společně se zbraněmi. [5] Okamžik fyzického předání zbraní tak měl krajský soud za prokázaný. Zjištěné skutečnosti tvoří logický a uvěřitelný řetězec a dostatečně prokazují okamžik fyzického převzetí zbraní. [6] Krajský soud rovněž poukázal na procesní pasivitu žalobce, který vyjma negování uvedených souvislostí nepřináší ani náznakem jinou legendu, která by zjištění žalovaného zpochybňovala. Žalobce mohl uvést skutkově odlišný průběh, resp. označit jiný okamžik, ke kterému k fyzickému převzetí zbraní došlo, a to ideálně s doložením odpovídajících důkazních prostředků (např. dodacích listů či potvrzení převzetí zbraní), případně uvést jinou „obchodní praxi“ mezi ním a jeho dodavateli zboží – zbraní; nic z toho však neučinil. [7] Krajský soud nesouhlasil s námitkou, že si žalovaný „vybral“ výklad pro žalobce nejméně výhodný. Dle krajského soudu žalovaný vycházel z jediného na základě zjištěných skutkových okolností v úvahu přicházejícího (a objektivně pravděpodobného) scénáře, který spočíval ve fyzickém předání zbraní spolu s fakturou dne 16. 5. 2018. Krajský soud rovněž doplnil, že z faktury explicitně neplyne, že dne 16. 5. 2018 došlo výhradně k předání faktury. [8] K námitce porušení § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, krajský soud uvedl, že správní orgány ve vztahu k přestupku, jež je žalobci kladen za vinu, zjistily skutkový stav dostatečně a také odůvodnění rozhodnutí správních orgánů je dostatečné. [9] K námitce, že se dodavatel může snažit vyhnout své odpovědnosti za nesplnění povinností souvisejících se zápisem údajů do CRZ, neboť „přepis“ předmětných zbraní byl primárně povinností přepravce – společnosti J.G.S. Trade s. r. o., krajský soud uvedl, že motivace dodavatele k účelově nesprávnému vyjádření není pravděpodobná. [10] Krajský soud nepovažoval za důvodnou ani námitku, že pušky mohly být dodány samostatně, a tedy v jiný okamžik, než došlo k předání faktury. Ve prospěch této možnosti nepřednesl žalobce žádná další tvrzení či důkazy, pročež krajský soud považoval stručnost, s jakou žalovaný přistoupil k vypořádání této námitky, za adekvátní. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [11] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [12] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Krajský soud přejal argumentaci žalovaného a nevypořádal se se všemi žalobními námitkami, důkazními návrhy a důkazy žalobcem předloženými. [13] Krajský soud se v rozsudku vůbec nezabýval ani listinným důkazem provedeným při ústním jednání (sjetina z webových stránek Policie ČR „Historie vzniku projektu CRZ“), ani předloženými screenshoty uživatelského rozhraní systému CRZ, z nichž je zřejmé, že systém jej upozorňoval na počet zbraní k převzetí, ani argumentací, že nemá logiku, aby stěžovatel zbraně v systému evidenčně nepřevzal, pokud by je v tu chvíli měl fyzicky převzaté, a konečně ani argumentací, že dodavatel (BVS, spol. s r. o.) nebyl přítomen předání zbraní stěžovateli přepravcem (J. G. S. Trade s. r. o.), a tedy nemůže nic uvést ke skutečnosti, kdy stěžovatel zbraně fyzicky převzal. [14] Stěžovatel dále namítá, že skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně. Správní orgány nezjistily a neprokázaly, kdy stěžovatel zbraně fyzicky převzal. Datum 16. 5. 2018 je datem převzetí faktury, nikoli datem fyzického převzetí zbraní. Faktura je podkladem k provedení platby či potvrzením o provedené platbě, faktické dodání zboží deklaruje dodací list, ledaže je na faktuře uvedeno, že slouží rovněž jako dodací list. Na faktuře k puškám se nenachází zmínka, že by stěžovatel zároveň s převzetím faktury převzal i zboží a převzetí zboží potvrzoval. Na faktuře je výslovně uvedeno, že datum na faktuře je datem převzetí faktury. [15] K výkladu pojmu fyzické převzetí stěžovatel poukázal na znění § 73a odst. 7 a 8 a na § 2 odst. 2 písm. e) zákona o střelných zbraních. [16] Stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že deklarovaným účelem zavedení systému CRZ byl především monitoring přepravy zbraní. V projednávaném případě subjekt, který po dobu přepravy měl zbraně v mancipaci, zůstal skryt. Svoje povinnosti ve vztahu k evidenci v CRZ porušili dodavatel a přepravce. Stěžovatel do CRZ uvedl údaje v souladu se skutečným stavem věci. [17] Jako klíčový důkaz nelze akceptovat vyjádření (zástupce) osoby, která při obchodu se zbraněmi zadává do CRZ zavádějící údaje. Nadto nikdo ze společnosti BVS, spol. s r. o. nebyl v místě a čase předání objednaného zboží stěžovateli. Takové vyjádření je nevěrohodné. Stěžovatel ve správním řízení i v řízení před krajským soudem nesouhlasil s tím, aby vyjádření dodavatele bylo použito jako důkaz. Stěžovatel poukazuje na další rozpory plynoucí z vyjádření dodavatele (zbraně měl být stěžovateli dodány do 48 hodin poté, co byly předány přepravci, dle podkladů, z nichž správní orgány i krajský soud vycházeli, však k předání přepravci došlo 11. 5. 2018 a dodání stěžovateli 16. 5. 2018). [18] Stěžovatel nesouhlasí s argumentací krajského soudu, že byl procesně pasivní. V řízení o přestupku je na správních orgánech, aby prokázaly vinu. Nadto stěžovatel zdůraznil, že jeho postoj je v průběhu celého řízení jasný a určitý, a to že zbraně evidenčně v systému CRZ převzal do dvou dnů od jejich fyzického převzetí. Stěžovatel nesouhlasí ani s výtkou krajského soudu, že nepředložil dokumenty o převzetí. V praxi je spíše obvyklé, že potvrzení o předání zboží má ten, kdo zboží či zásilku předává. Zákon o zbraních ani neukládá povinnost sepsat, vyplnit a uschovat takové dokumenty. [19] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil. [20] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tvrzení stěžovatele, že nikdo ze společnosti B.V.S. spol. s r. o. nebyl přítomen předání faktury a zboží, nelze považovat za seriózní právní argumentaci. Je běžnou praxí, že při zasílání zboží si subjekty dohodnou předání zboží prostřednictvím přepravce, přičemž podpis na faktuře doručené společně se zbožím je i potvrzením převzetí zboží. Lze považovat za prokázané, že společnost B.V.S. spol. s r. o. si takový postup se stěžovatelem domluvila a fyzické předání zbraní takto bylo realizováno. Lze vycházet z data podpisu stěžovatele na faktuře jako z potvrzení o fyzickém předání zbraně. Stěžovatel neuvádí svou verzi, kdy k fyzickému předání zbraní došlo. [21] V replice stěžovatel vyjádřil pochybnosti o žalovaným popisované běžné praxi v obecné rovině, faktura ani nebývá doručována současně se zbožím. Kategoricky však popsanou praxi vyloučil pro projednávaný případ. Na faktuře není uvedeno nic, co by zavdávalo důvod domnívat se, že slouží zároveň jako doklad o předání zboží. [22] Stěž