6 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 79/2021- 38 - text  6 As 79/2021 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: A. F., zastoupená Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem, sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti: I) J. K., II) V. M., III) M. P., zastoupený JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem, sídlem Mikulandská 122/4, Praha 1, IV) MgA. T. M., týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2016, č. j. MHMP 289981/2016, sp. zn. SMHMP 1493347/2015/STR, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 18. 3. 2016, č. j. MHMP 457120/2016, sp. zn. SMHMP 14963347/2015/STR/Ca, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 6 A 98/2016  93, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 6 A 98/2016  93, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Dne 18. 1. 2013 požádali stavebníci Ing. arch. M. P., J. K., V. M., T. M., M. P. a E. K. o dodatečné povolení „změny stavby  bytového domu č. p. X na pozemku parc. č. X v kat. území X v rozsahu: výměna technologie stávající kotelny v přízemí ze stávajícího výkonu 260 kW na 70 kW, čímž vznikla technologická místnost s odběrným plynovým zařízením, spočívající v osazení dvou plynových kotlů o celkovém výkonu 70 kW s odkouřením stávajícího tělesa a osazení zásobníku TUV při celkové roční spotřebě 14 500 m3/rok, a to pouze pro bytové jednotky č. XA, XB, XC, XD, XE a XF“. Úřad městské části Praha 4 (dále jen „stavební úřad“) stavbu realizovanou ve společných částech bytového domu (s vymezenými bytovými a nebytovými jednotkami) dodatečně povolil rozhodnutím ze dne 4. 6. 2015, č. j. P4/073956/15/OST/LAXA, sp. zn. P4/005902/13/OST/LAXA. Žalobkyně (jako vlastnice bytové jednotky, která není vytápěna novou technologií kotelny) s provedenou stavbou nesouhlasila a proti dodatečnému povolení stavby podala odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (ve znění opravného rozhodnutí) změnil prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu tak, že nahradil identifikační údaje jednoho ze stavebníků údaji o nové vlastnici jedné z bytových jednotek, která vlastnictví k jednotce nabyla v průběhu řízení. Ve zbytku rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, které Městský soud v Praze vyhověl v záhlaví označeným rozsudkem, a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že se nemůže ztotožnit se závěrem správních orgánů, že provedení specifikované stavby bylo vlastníky odsouhlaseno v souladu se zákonem. Městský soud ve správním spisu postrádal doklad o právu provést stavbu ve smyslu § 110 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017. Žádný z dokumentů předložených stavebníky v řízení dle městského soudu neprokázal souhlas tříčtvrtinové většiny všech vlastníků jednotek, požadovaný § 11 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). [3] Městský soud nepovažoval za dostatečný doklad o právu provést stavbu ani usnesení shromáždění vlastníků jednotek zachycené v zápisu ze 4. schůze shromáždění, konané dne 11. 7. 2012, dle kterého: „Vlastníci schvalují umístění vlastních technologických zařízení pro vytápění bytových jednotek XA, XB, XC, XD, XE, XF prostřednictvím jednoho etážového okruhu společného pro všechny výše jmenované jednotky v provozní místnosti v přízemí domu“ (dále též „sporné usnesení“). Městský soud uvedl, že sporné usnesení sice bylo schváleno 100 % hlasů přítomných vlastníků jednotek, hlasování však byli přítomni vlastníci s celkovým podílem na společných částech domu ve výši 62,689 %, což nebyl dle městského soudu dostatečný podíl z hlediska zákona o vlastnictví bytů. Městský soud proto uložil žalovanému, aby se v dalším řízení podrobně zabýval tím, zda některý z dalších dokumentů (předložených stavebníky vedle sporného usnesení) představuje doklad prokazující právo provést stavbu. [4] Městský soud tak v napadeném rozsudku dovodil, že stavební úřad je povinen zkoumat, zda usnesení shromáždění vlastníků jednotek schvalující stavební úpravy společných částí domu bylo přijato potřebným počtem hlasů a zda bylo dodrženo zákonem stanovené kvorum pro jeho přijetí. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že stavební úřad sice není oprávněn přezkoumávat okolnosti přijímání usnesení shromáždění vlastníků jednotek (např. to, zda došlo k řádnému svolání shromáždění nebo řádnému zařazení věci jako bodu programu), nicméně za účelem posouzení dostatečnosti podkladu vyžadovaného § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona se stavební úřad musí zabývat tím, zda usnesení shromáždění vlastníků jednotek bylo přijato počtem hlasů potřebným pro schválení stavebních úprav, tedy tříčtvrtinovou většinou všech vlastníků jednotek v domě (§ 11 odst. 5 věta druhá zákona o vlastnictví bytů). II. Kasační stížnost a další vyjádření [5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítal nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky týkající se prokázání (resp. neprokázání) práva provést stavbu dle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Stěžovatel byl přesvědčen, že sporné usnesení shromáždění vlastníků jednotek, přijaté dne 11. 7. 2012, představuje dostatečný doklad prokazující právo uvedenou stavbu provést. Sporné usnesení bylo přijato (schváleno) příslušným orgánem společenství vlastníků jednotek a žalobkyně jej nenapadla žalobou u soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení. S odkazem na právní úpravu obsaženou v obchodním zákoníku a úpravu obchodních korporací stěžovatel dovodil, že nenapadení sporného usnesení shromáždění vlastníků jednotek u soudu v prekluzivní lhůtě znamená, že stavební úřad v řízení správně vycházel z usnesení, které je platné a kterým byl záměr stavby schválen. Správní orgány nemají dle stěžovatele pravomoc zkoumat, zda bylo shromáždění vlastníků jednotek usnášeníschopné a zda usnesení bylo přijato potřebnou většinou hlasů. [6] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornila, že stěžovatel si musel být po celou dobu průběhu správního řízení vědom toho, že otázka souhlasu s provedením stavby (umístěním technologických zařízení pro vytápění bytových jednotek) byla předmětem sporu. Tuto skutečnost však zcela pominul a považoval za prokázané okolnosti nemající oporu v dokumentech předkládaných stavebníky, na což žalobkyně v průběhu řízení opakovaně poukazovala. Žalobkyně připomněla znění rozhodné právní úpravy (zákona o vlastnictví bytů i stavebního zákona) a upozornila, že v daném případě nelze užít pozdější právní úpravu obsaženou v novém občanském zákoníku. Odmítla názor stěžovatele, že se jako „přehlasovaná“ vlastnice mohla a měla dovolávat neplatnosti sporného usnesení shromáždění vlastníků jednotek u soudu v občanském soudním řízení. Dle žalobkyně k přijetí sporného usnesení nedošlo, neboť na shromáždění nebyla přítomna dostatečná (tříčtvrtinová) většina všech vlastníků jednotek. Zápis ze shromáždění obsahuje chybný závěr, který nemohl být důvodem pro podání žaloby v občanském soudním řízení. Dle žalobkyně obsahuje zápis chybu v psaní, kterou nelze podřadit pod důležitý důvod vyžadovaný zákonem o vlastnictví bytů k úspěšnosti žaloby. Dle jejího názoru nelze připustit stav, kdy by v případech obdobných nyní souzené věci bylo nezbytné napadat přijatá usnesení žalobou u soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení. Takový výklad by byl v rozporu se zásadou, že právo nemůže povstat z bezpráví a obecně též v rozporu s principy právního státu. Na ukázkových příkladech žalobkyně argumentovala, že nelze připustit výklad umožňující platnost zjevně falešných usnesení přijatých na zinscenovaných shromážděních, nedojdeli k jejich napadení u soudu. Žalobkyně připustila, že v případě některých vad hlasování či jiných vad (vztahujících se např. k řádnému svolání shromáždění) může být pro správní orgány složité je odhalit. V tomto konkrétním případě však žalobkyně na vadu po celou dobu řízení správní orgány upozorňovala. Dle žalobkyně přezkum kvality listinných důkazů předložených ve správním řízení není nepřípustným zásahem do soukromoprávní sféry, nýbrž naplněním principů zákonnosti a materiální pravdy. V opačném případě by správní orgány mohly posuzovat pouze formální stránku podkladových dokumentů bez ohledu na jejich obsah a vznesené námitky. [7] Z osob zúčastněných na řízení se ke kasační stížnosti vyjádřil pouze pan M. P. (osoba zúčastněná na řízení III). Ve vyjádření se zabýval otázkami nesouvisejícími s předmětem sporu (věnoval se pro