7 Afs 138/2020 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 138/2020- 55 - text  7 Afs 138/2020 - 60 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Město Jablonné v Podještědí, se sídlem náměstí Míru 22, Jablonné v Podještědí, zastoupen Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2020, č. j. 11 A 170/2016  46, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce zadával podlimitní veřejnou zakázku „Revitalizace Markvartického rybníka“ podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále též „ZVZ“) v užším řízení. Po vyhodnocení všech doručených žádostí splňujících kvalifikační předpoklady mělo být podle § 61 odst. 4 ZVZ vybráno 10 zájemců náhodným výběrem – losem. Losování mělo probíhat prostřednictvím elektronického zařízení, kterým budou vylosována čísla deseti vybraných nabídek. Čísla nabídek byla stanovena dle pořadí, ve kterém byly tyto nabídky doručeny žalobci. Dne 1. 3. 2012, těsně před zahájením samotného losování, byl jedním z celkem devíti zájemců, kteří byli přítomni losování, vznesen požadavek, aby bylo změněno pořadí zájemců, tedy aby nabídky byly přečíslovány. K tomuto návrhu se připojil další přítomný zájemce. Požadavek byl zamítnut s odůvodněním, že „by došlo k porušení podmínek tak, jak jsou dány v kvalifikační dokumentaci, kde je stanoveno, že uchazečům bude přiděleno číslo v pořadí, v jakém byly doručeny jejich nabídky“. Tento postup dle žalovaného založil pochybnost o transparentnosti losování, tedy celého zadávacího řízení. Žalovaný proto přípisem ze dne 12. 5. 2014 informoval žalobce, že mu v souladu s § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, v rozhodném znění (dále též „rozpočtová pravidla“) nebude vyplacena část dotace za účelem realizace projektu „CZ.1.02/6. 4. 00/08.03483 Revitalizace Markvartického rybníka“ odpovídající odvodu za pochybení při realizaci výběrového řízení, tj. částka 4 805 020,34 Kč z prostředků Fondu soudržnosti a částka 282 648,26 Kč z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR. [2] Rozsudkem ze dne 18. 4. 2016, č. j. 11 A 107/2014  38, Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) k žalobě žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2014 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v rozhodnutí žalovaného absentují jeho vlastní úvahy a důvody, proč byl postup žalobce netransparentní. [3] Žalovaný následně vydal dne 11. 8. 2016 opatření podle § 14e rozpočtových pravidel (č. j. 2392/330/16, 46248/ENV/16) spočívající v nevyplacení 4 735 397,65 Kč z prostředků Operačního programu životní prostředí 20072013. Poukázal na to, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pravomocně rozhodl o tom, že se žalobce při zadání předmětné veřejné zakázky svým netransparentním postupem při losování dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ. Při realizaci veřejné zakázky tedy žalobce jednoznačně porušil povinnosti stanovené právním předpisem a nedodržel podmínky, za nichž byla dotace poskytnuta. Proti opatření žalovaného podal žalobce námitky, které zamítl ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 22. 9. 2016, č. j. 2825/330/16, 58537/ENV/16. II. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí o námitkách žalobu u městského soudu, který ji nadepsaným rozsudkem zamítl. Městský soud konstatoval, že opatření dostálo požadavkům na přezkoumatelnost vyplývajícím z předchozího zrušujícího rozsudku. Na rozdíl od předchozího rozhodnutí totiž neodkazuje na obecné závěry judikatury, ale vychází z konkrétních skutkových okolností dané věci, tedy ze zjištění, že se žalobce podle pravomocného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dopustil při realizaci předmětné veřejné zakázky správního deliktu. Městský soud zdůraznil, že rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže obstála rovněž v soudním přezkumu. Nejvyšší správní soud přitom v dotčeném rozsudku ze dne 24. 1. 2020, č. j. 3 As 372/2017  44, konstatoval, že rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže obsahují relevantní argumentaci, kterou předchozí zrušené rozhodnutí žalovaného postrádalo. Městský soud poté rekapituloval závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud ve věci žalobce vedené pod sp. zn. 3 As 372/2017. Uzavřel, že kasační soud dospěl ke shodnému závěru jako žalovaný v napadeném rozhodnutí, tedy že žalobce pochybil při zadávání sporné veřejné zakázky, když v průběhu losování zamítl požadavek účastníků na změnu čísel, která byla přidělena jednotlivým nabídkám s tím, že způsob přidělení čísel je stanoven v kvalifikační dokumentaci. Nejvyšší správní soud tak potvrdil, že žalobce porušil povinnosti stanovené právním předpisem a nedodržel podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta. Jelikož žalovaný vyšel z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, které bylo přezkoumáno s uvedeným výsledkem, nelze mu nic vytknout. III. [5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu v zákonné lhůtě kasační stížnost. Namítl, že korekce dle § 14e zákona o rozpočtových pravidlech je de facto sankcí, což má za následek, že dochází k trojímu trestání jednoho činu – korekce dotace, pokuta udělená Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a snaha dosáhnout odvodu dotace. Takový postup je nestandardní a nezákonný. Stěžovatel dále namítl, že v případě žalobou napadeného rozhodnutí nestačí pochybnosti o porušení rozpočtové kázně, ale musí být označeno zcela konkrétní a prokázané porušení rozpočtové kázně. K postihu stěžovatele došlo zcela mechanicky bez zohlednění individuálních okolností, především toho, že stěžovatel byl již sankcionován pokutou od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Za kontrolní základ zjištění pak dle stěžovatele nelze brát odkaz na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Stěžovatel dále uvedl, že ponechal širokou možnost pro soutěž, když bylo vybráno 10 uchazečů. Rovněž zpochybnil výši korekce, přičemž odkázal na pokyny Evropské komise. [6] Další námitky stěžovatel směřoval proti hodnocení průběhu losování. Uvedl, že postupoval podle tehdy účinného zákona, který omezení počtu účastníků losováním umožňoval, a to i při losování prostřednictvím elektronického zařízení. Požadavek na umožnění nějaké speciální konkrétní kontroly nemá oporu v zákoně. Stěžovatel nemohl, než zamítnout požadavek na změnu čísel uchazečů, jinak by zasáhl do již dříve vyhlášených podmínek zakázky a do práv nezúčastněných uchazečů. Po stěžovateli bylo fakticky požadováno, aby porušil podmínky zadání veřejné zakázky. Stěžovateli nelze vytýkat neplnění povinnosti, kterou nemohl předvídat. Naopak, kdyby stěžovatel tomuto požadavku vyhověl, mohl by vyvolat závažnější a důvodné pochyby o transparentnosti losování. Požadavek na změnu čísel uchazečů byl vznesen bezdůvodně a nad rámec stanovených pravidel. Žádný právní předpis přitom stěžovateli neukládal, aby vyhověl bezdůvodným požadavkům uchazečů. Ty by mohly být i protichůdné. Kdyby tento požadavek navíc vznesli všichni uchazeči, bylo by jeho splnění nemožné. Není ani jasné, jak by měla být provedena změna čísel, aby pochybnosti nevznikly. Dávat požadavku na přečíslování nabídek zásadní význam a dovozovat z jeho nesplnění uložení sankce je proto zcela nepatřičné. Stěžovateli je fakticky vytýkáno, že postupoval podle dopředu stanovených jasných pravidel, která byla stejná pro všechny účastníky. Takový postup je absurdní. Tehdejší právní úprava umožňovala snížení počtu uchazečů losováním, a pokud losování proběhlo klasickým způsobem, nelze tuto skutečnost stěžovateli vytýkat. Pokud pak žalovaný vychází z teze, že rozhodná je pouze možnost, že došlo k ovlivnění veřejné zakázky, a nikoli to, zda k takovému ovlivnění skutečně došlo, svědčí to pouze o tom, že nemá argument, který by ovlivnění soutěže skutečně prokazoval. Korekce poskytnuté dotace by byla na místě pouze tehdy, pokud by kontrolující orgán prokázal, že ze strany zadavatele došlo k porušení zákona s jasnými důsledky spočívajícím ve zvýhodnění některého z uchazečů. Stěžovatel tedy trvá na tom, že žádná pravidla neporušil. Je sankcionován pouze za to, že se žalovaný domnívá, že k porušení rozpočtové kázně dojít mohlo, nikoliv že k němu skutečně došlo. [7] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V. [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozd