7 Afs 348/2020 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 348/2020- 43 - text  7 Afs 348/2020 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky Krupičkové a Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: BRAU s. r. o., se sídlem Fáblovka 404, Pardubice – Polabiny, zastoupena JUDr. Martinem Týle, advokátem se sídlem Škroupova 561, Pardubice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích ze dne 7. 10. 2020, č. j. 52 Af 20/201949, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 7. 10. 2020, č. j. 52 Af 20/201949, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2019, č. j. 4078/19/530022442712600, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti celkem 20 342 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Martina Týle, advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 2. 2019, č. j. 4078/19/530022442712600, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil tři platební výměry ze dne 3. 8. 2018, jimiž Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále též „správce daně“) vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (DPH), resp. nadměrný odpočet za zdaňovací období červen až srpen 2014 a dodatečný platební výměr z téhož dne, jímž správce daně doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období březen 2015 a sdělil jí povinnost uhradit související penále. Podle správních orgánů žalobkyni nevznikl nárok na odpočet daně z pořízení stříbrného granulátu od společností DYNASTY partner, s. r. o., a UNIGRADE, s. r. o., neboť se danými transakcemi zapojila do řetězce zatíženého podvodem na DPH, o němž mohla a měla vědět. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích (dále též „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud nejprve připomněl judikaturní východiska k posuzování existence podvodu na dani a účasti daňového subjektu na něm. Poté shrnul obsah rozhodnutí správních orgánů a poukázal na to, že již projednával žaloby týkající se velmi obdobných obchodů, v nichž byly zapojeny tytéž subjekty, mimo jiné jednatel žalobkyně. Následně konstatoval, že se ztotožnil se závěry správce daně a žalovaného o existenci podvodu na dani a zapojení žalobkyně v něm. Odkazy žalobkyně na rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech „Filák“ a „Vyrtych“ shledal nepřípadnými. Žalobkyně totiž obchodovala v jiném typu obchodního řetězce s odlišnou komoditou (granulát stříbra), která je jednak nepochybně riziková a dále podléhá jinému způsobu obchodování, tedy případně i jiným postupům, které mají zainteresované subjekty přijmout k zamezení své účasti na daňovém podvodu. Dále konstatoval, že správce daně identifikoval chybějící daň. Zúčastněné subjekty vykazovaly typické znaky pro články řetězce v pozicích „missing trader“ a „buffer“. Ztotožnil se i s hodnocením objektivních okolností, které podle správních orgánů prokazují, že žalobkyně o podvodu mohla a měla vědět. Připomněl, že je třeba tyto skutečnosti posuzovat komplexně a nikoliv samostatně, jak činí žalobkyně. Jednalo se zejména o personální propojení, absenci kontroly nakoupeného zboží, jeho dopravy a skladování, absenci písemných smluv i jakékoliv rámcové smlouvy, či nakládání zboží do automobilů různých odběratelů na tomtéž místě. Nezřídka předcházela úhrada od odběratele úhradě dodavateli a s fyzickými osobami probíhaly platby většinou v hotovosti. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně nijak relevantně nevysvětlila skutečnosti zjištěné správcem daně. Například, že byl stříbrný granulát v rychlém sledu přeprodáván v řetězci, aniž by se jakkoliv změnila jeho struktura či vlastnosti a bylo dodáno jakékoliv knowhow jednotlivými zúčastněnými subjekty, přičemž konečným odběratelem byla vždy společnost Bedra GmbH (dále též „Bedra“). Za nestandardní dále považoval, že zboží s takto vysokou hodnotou nebylo pojištěné či zajištěné a že nebyl vysvětlen ekonomický přínos transakcí a původ zboží. Zdůraznil, že se jednalo o rizikovou komoditu, pročež je třeba klást zvýšené nároky na posouzení otázky, zda žalobkyně mohla a měla vědět, že se účastní daňového podvodu. Nárokům na obezřetnost v rámci běžných obchodních vztahů podle něj žalobkyně nedostála. Nepřisvědčil ani námitce, že žalovaný obsahově setřel rozdíl mezi prvním a druhým krokem vědomostního testu. Bylo povinností žalobkyně tvrdit a prokázat, jaká opatření přijala. Uvedlli žalovaný možnosti opatření příkladmo ve svém rozhodnutí, učinil tak nad rámec své povinnosti. [3] Krajský soud rovněž neshledal namítanou prekluzi. Konstatoval, že podle § 148 odst. 4 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), neběží lhůta pro stanovení daně po dobu mezinárodních dožádání, přičemž provedená mezinárodní dožádání se týkala posuzovaného případu. Byl ověřován původ zboží (Belgie) a jeho přesun do Itálie, kde se však nepodařilo identifikovat součásti přeprodejního řetězce, na který navazovaly české společnosti. Neúspěšnost tohoto dožádání nicméně nemůže znamenat jeho nepotřebnost. Za potřebné považoval i dožádání směřující do Německa, jímž správce daně ověřoval faktické dodání zboží. Žalovaný přitom vysvětlil, proč správce daně nevyčkal jeho výsledku. Odmítl i žalobní námitku směřující proti nepřesnému vedení správního spisu. III. [4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). [5] Zopakovala průběh správního řízení a setrvala na důvodnosti svých žalobních námitek. Zdůraznila, že rozhodnutí žalovaného stojí na tvrzení o účasti stěžovatelky na daňovém podvodu, ačkoliv žalovaný neidentifikoval podvodný řetězec, ale pouze obchodní řetězec. Nevyčíslil totiž žádnou chybějící daň související se zdanitelnými plněními stěžovatelky. Nebylo nijak doloženo, že se transakce popsané v rozhodnutích týkají právě stříbrného granulátu, s nímž obchodovala. Dotčení obchodníci mohli obchodovat i s jiným materiálem obsahujícím drahé kovy. Pokud nepodávali daňová přiznání, řetězec se přerušil a nelze dovozovat narušení neutrality daně, neboť nárok na DPH nikdo neuplatňuje a nikomu nevzniká. Nadto žalovaný konkrétně neoznačil subjekty nepodávající přiznání. Žalovaný dále nedoložil souvislost mezi „nevyčíslenou chybějící daní“ a zdanitelnými plněními stěžovatelky. Pouze vyjmenoval informace týkající se 19 subjektů. Přímí dodavatelé a odběratelé stěžovatelky však byli jejími spolehlivými a zkušenými obchodními partnery, jsou kontaktní a platby proběhly bezhotovostně. Správce daně je ostatně v souvislosti s chybějící daní nezmínil. S jinými subjekty uvedenými v rozhodnutí stěžovatelka neobchodovala. Žalovaný rovněž neprokázal absenci obezřetnosti při obchodování s rizikovou komoditou. Jím prezentované nestandardní okolnosti byly naprosto běžné. Žalovaný se rovněž nedodatečně vypořádal s námitkami ohledně vlivu mezinárodních dožádání na prekluzi daně. [6] Krajskému soudu stěžovatelka vytkla, že nekriticky a bez vlastního hodnocení převzal závěry žalovaného, a nevypořádal tak žalobní námitky. Neprovedl tedy přezkum jednotlivých okolností a nezaujal k nim stanovisko. Nadto aproboval skutečnosti plynoucí z důkazů, které nebyly uvedeny při daňové kontrole (mezinárodní dožádání) a nezabýval se jejich vztahem ke stěžovatelce, respektive skutečností, že daňová kontrola byla uzavřena bez výsledku třetího dožádání. Nelze akceptovat ani důvody, pro které odmítl aplikaci závěrů rozsudku „Filák“ ve vztahu k chybějící dani. Nynější spor vykazuje stejné znaky. U žádného ze subjektů nebyla vyčíslena chybějící daň, bez níž nemůže existovat podvodný řetězec. To, jak byl popsán daňový podvod v rozhodnutích správních orgánů, neodpovídá ani závěrům Nejvyššího správního soudu ve věci „Vyrtych“. Krajský soud však nezkoumal jednotlivé namítané aspekty daňového podvodu a jejich věrohodnost a pouze odkázal na zprávu o daňové kontrole. Vzal za prokázanou existenci řetězce, aniž zkoumal, zda se jedná o řetězec obchodující se stejným zbožím. Neřešil ani, kam až může sahat oprávnění stěžovatelky při možném získávání informací o osobách, s nimiž neobchodovala, a kde již začíná odpovědnost správních orgánů za nečinnost vůči nim. Neobstojí ani jeho způsob přezkumu vědomostního testu. Krajský soud nevymezil, v čem spočívá standardní jednání a proč stěžovatelka jednala nestandardně a nevyhověla zvýšenému nároku na obezřetnost. Stěžovatelka dále poukázala na nelogičnost a absurdnost některých argumentů stran nestandardností, které nadto přesahují její důkazní břemeno. Ve vztahu k obezřetnosti se podle ní nelze spoleh