7 Afs 365/2021 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 365/2021- 45 - text  7 Afs 365/2021 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: OBALY VYSOČINA s. r. o., se sídlem Jamská 2498/67 Žďár nad Sázavou, zastoupen obchodní společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o., se sídlem Jiráskova 1284, Vsetín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2021, č. j. 31 A 55/2021  80, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám obchodní společnosti TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále též „správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne 16. 9. 2020, č. j. 1580002/20/291450522700372, č. j. 1580148/20/291450522700372, č. j. 1580203/20/291450522700372, a č. j. 1580233/20/291450522700372, doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec roku 2014 a leden, duben a květen roku 2015 (dále též „dodatečné platební výměry“). Dne 15. 10. 2020 byla správci daně doručena odvolání proti těmto dodatečným platebním výměrům, která podala jménem žalobce obchodní společnost TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o. Správce daně ohledně uvedených odvolání vydal dne 26. 10. 2020 výzvy k odstranění vad, ve kterých uvedl, že u něj není uložena plná moc, kterou by žalobce předmětnou obchodní společnost k danému úkonu zmocnil. Dne 16. 11. 2020 pak správce daně vydal vyrozumění o neúčinnosti podaných odvolání, neboť byl názoru, že nedošlo k odstranění výzvami vytýkaných vad. II. [2] Žalobce s uvedeným postupem správce daně nesouhlasil a napadl jej u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného (jako odvolacího orgánu, který má o podaných odvoláních rozhodnout). [3] Rozsudkem identifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí krajský soud žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen vydat rozhodnutí o odvoláních žalobce ze dne 15. 10. 2020, a to ve lhůtě jednoho roku od právní moci rozsudku. Krajský soud přisvědčil žalobci, že správce daně postupoval nesprávně, posoudilli odvolání proti dodatečným platebním výměrům podaná obchodní společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o. jako neúčinná. Výzvy k odstranění vad podání totiž byly dle krajského soudu nezákonné, neboť mj. neobsahovaly adekvátní specifikaci důvodů vedoucích k jejich vydání. Vzhledem k nezákonnosti výzev nemohl dle soudu nastat jejich důsledek v podobě neúčinnosti podaných odvolání. Před žalovaným proto běží odvolací řízení, ve kterém nebylo doposud rozhodnuto. Žalovaný tak byl dle krajského soudu nečinný. Soud mu proto uložil, aby o podaných odvoláních rozhodl. Krajský soud se zabýval i tím, zda plná moc ze dne 29. 11. 2018 předložená Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj (který v rámci tzv. vybrané působnosti provedl daňovou kontrolu předcházející vydání dodatečných platebních výměrů) opravňovala obchodní společnost TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o. k podání předmětných odvolání. Dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Zaprvé zohlednil, že žalobce v dalším průběhu řízení zcela zřejmě vyjádřil, že bylo jeho úmyslem nechat se pro podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům zastupovat předmětnou obchodní společností (žalobce podal v dané věci žalobu, domáhal se vydání rozhodnutí o odvolání a jeho jednatel se osobně účastnil jednání u krajského soudu). Takto projevená vůle žalobce přitom nebyla v rozporu ani s textem předmětné plné moci ze dne 29. 11. 2018. Jakkoliv byla plná moc udělena „ve věci daňové kontroly“, jednalo se dle krajského soudu o vymezení věci, v rámci které je vedeno daňové řízení, pro které byla předmětná plná moc udělena – v této je totiž uvedeno, že se vztahuje na „zastupování zmocnitele v daňovém řízení“. Krajský soud pak akcentoval i skutečnost, že v plné moci je taktéž výslovně uvedeno, že tato se vztahuje na „podávání řádných a mimořádných opravných prostředků“. Na uvedených závěrech dle soudu nemůže nic změnit ani žalovaným odkazované ustanovení § 13b zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „ZFS“), dle kterého plná moc vztahující se k vybrané působnosti uplatněná u finančního úřadu příslušného k vydání rozhodnutí ve věci, o které se vede řízení, kterého se vybraná působnost týká, je účinná i vůči jinému finančnímu úřadu, který vykonává tuto vybranou působnost. III. [4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rekapitulovanému rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Byl přesvědčen, že správce daně postupoval správně. Jeho postup má oporu v § 13b ZFS a v důvodové zprávě k zákonu č. 243/2016 Sb., kterým bylo dané ustanovení do ZFS vloženo. Z daného ustanovení totiž a contrario plyne, že pokud daňový subjekt uplatní plnou moc u správce daně, který vykonává vybranou působnost, tato není účinná vůči správci daně příslušnému k vydání rozhodnutí ve věci. Jelikož tedy žalobce plnou moc předložil Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj (tj. správci daně, který vykonával vybranou působnost), tato plná se moc se dle § 13b ZFS a contrario automaticky nepřenesla k Finančnímu úřadu pro Kraj Vysočina (tj. ke správci daně příslušnému k vydání rozhodnutí). Finanční úřad pro Kraj Vysočina proto předmětnou plnou moc neevidoval. Vydal proto správně výzvu dle § 74 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „daňový řád“), kterou podatele (obchodní společnost TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o.) vyrozuměl o tom, že u něj není uložena plná moc, která by jej opravňovala k podání odvolání jménem žalobce. [5] Stěžovatel nesouhlasil ani s tím, jak krajský soud vyhodnotil rozsah plné moci ze dne 29. 11. 2018. Tato se dle svého textu vztahovala pouze na zastupování v rámci daňové kontroly. Plnou moc pro zastupování v daňové kontrole přitom nelze považovat za neomezenou plnou moc pro celé daňové řízení. Z textu plné moci přitom dle názoru stěžovatele jasně plynul úmysl žalobce nechat se zastoupit pouze v rámci daňové kontroly, a nikoliv po jejím skončení (tj. mj. při podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům). Na tom nic nemění ani skutečnost, že plná moc se vztahovala na „podávání řádných a mimořádných opravných prostředků proti rozhodnutím správce daně“, neboť dle textu plné moci se jedná o opravné prostředky pouze proti rozhodnutím vydaným v průběhu daňové kontroly. [6] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [7] V podání doručeném zdejšímu soudu dne 25. 1. 2022 pak stěžovatel poukázal na to, že správce daně, na rozdíl od žalobce, postupoval v řízení tak, aby naplnil zásadu spolupráce. Kdyby tak postupoval i žalobce, tj. kdyby adekvátně reagoval na výzvy správce daně k odstranění vad podaných odvolání, mohlo k vyjasnění nastalé procesní situace dojít již na samém jejím počátku. IV. [8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti předně uvedl, že plně souhlasí se závěry napadeného rozsudku krajského soudu. Výklad obsahu plné moci provedený stěžovatelem je nesprávný, selektivní a nesystematický. Dále akcentoval, že o tom, že správce daně má pochybnosti, zda se plná moc vztahuje i na podání odvolání, se dozvěděl až dva měsíce po podání odvolání. O tom, že by na věc mělo dopadat ustanovení § 13b ZFS, se pak žalobce dozvěděl až se čtyřměsíčním odstupem. I přesto na tomto stěžovatel nyní staví celou kasační stížnost. Důvodová zpráva k danému ustanovení nadto stanoví, že § 13b ZFS cílí na vyřešení situací střetu plných mocí uplatněných u místně příslušného správce daně a správce daně vykonávajícího vybranou působnost. O takovou situaci však v nynější věci nejde. Žalobce pak dodal, že ze spisového materiálu plyne, že Finanční úřad pro Kraj Vysočina plnou mocí ze dne 29. 11. 2018 disponoval již od samého počátku, neboť mu byla Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj postoupena spolu se spisovým materiálem. Podle názoru žalobce bylo ve věci nutno aplikovat § 27 odst. 3 daňového řádu, dle kterého je plná moc účinná i vůči dalším správcům daně, pokud vedou řízení ve věci, pro kterou byla plná moc uplatněna. V nynější věci přitom byla plná moc uplatněna pro nalézací řízení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec roku 2014 a leden, duben a květen roku 2015 – zahrnovala tudíž i oprávnění k podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům. Podání stěžovatele doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne 25. 1. 2022 pak žalobce označil za nepřípustné rozšíření kasačních námitek. Dodal k němu, že pokud jde o zásadu spolupráce, bylo předně na správci daně, aby ve výzvách k odstranění vad podání adekvátně specifikoval, v čem spatřuje vady odvolání. To se však