7 As 125/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 125/2022- 41 - text  7 As 125/2022 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: České dráhy, a. s., se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222/12, Praha, zastoupena Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické nám. 1/193, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno (původně: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha), v řízení o kasačních stížnostech Odvolacího finančního ředitelství a Ministerstva financí proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 17. 5. 2022, č. j. 65 Af 68/202079, takto: I. Kasační stížnosti Odvolacího finančního ředitelství a Ministerstva financí se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě  pobočka v Olomouci (dále též „krajský soud“) rozhodl, že v řízení bude na straně žalovaného pokračováno s Odvolacím finančním ředitelstvím. [2] Uvedený výrok odůvodnil tím, že podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V průběhu soudního řízení (dne 1. 1. 2022) nabyl účinnosti zákon č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, jímž došlo v návaznosti na zrušení Regionálních rad regionů soudržnosti ke změně právní úpravy řízení o odvodech za porušení rozpočtové kázně. Podle § 22 odst. 11 písm. b) a odst. 12 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 rozhodoval o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně Úřad regionální rady regionu soudržnosti. O odvoláních proti jeho rozhodnutím rozhodovalo Ministerstvo financí. [3] Podle § 22 odst. 11 písm. b) téhož právního předpisu ve znění od 1. 1. 2022 pak platí, že o uložení odvodu rozhoduje finanční úřad. O odvoláních pak rozhoduje podle § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 114 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů Odvolací finanční ředitelství. Přechodná ustanovení zákona č. 251/2021 Sb. v čl. IX bodu 1 stanoví, že řízení nebo jiné postupy při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně v případě dotace poskytnuté z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti, které byly zahájeny přede dnem 1. ledna 2022, se dokončí podle zákona č. 250/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2022. Dle bodu 4 téhož ustanovení řízení nebo jiné postupy podle bodu 1 zahájené u Ministerstva financí dokončí Ministerstvo financí i v případech, kdy jeho působnost přechází ode dne 1. ledna 2022 na orgány Finanční správy České republiky. [4] Podle krajského soudu na základě zákona č. 251/2021 Sb. přešla působnost z Ministerstva financí na Odvolací finanční ředitelství. Již v důsledku toho se na základě § 69 s. ř. s. stává Odvolací finanční ředitelství účastníkem řízení o žalobách proti rozhodnutím, a to i v případě těch rozhodnutí, která byla vydána původním správním orgánem. Odlišný postup by musel stanovit zákon. Čl. IX bod 4 zákona č. 251/2021 Sb. jiný postup neodůvodňuje, neboť ten se týká jen „řízení a jiných postupů“. Mezi ně ale rozhodně nepatří obhajoba vydaných rozhodnutí před soudem. Proto je nutné aplikovat obecné pravidlo přechodu působnosti a v návaznosti na to také § 69 s. ř. s., který stanoví, že je nutné jednat jako s žalovaným se správním orgánem, na který působnost přešla bez ohledu na to, který správní orgán napadené rozhodnutí vydal. To potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 9. 4. 2015 č. j. 9 Afs 130/201439. Ačkoliv se daná judikatura týkala jazykově mírně odlišného přechodného ustanovení, obsahově ji lze aplikovat i na nyní projednávanou věc. Podle názoru krajského soudu je tedy nutné jednat v řízení na straně žalovaného s Odvolacím finančním ředitelstvím jakožto správním orgánem, na který přešla působnost Ministerstva financí. II. [5] Uvedené usnesení krajského soudu napadly včasnou kasační stížností jak Odvolací finanční ředitelství, tak i Ministerstvo financí (dále též „stěžovatelé“). [6] Stěžovatelé nesouhlasili s tím, že krajský soud rozhodl, že na straně žalovaného bude nadále pokračováno s Odvolacím finančním ředitelstvím. Dle jejich názoru nelze na věc aplikovat závěry rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. 4. 2015 č. j. 9 Afs 130/201439. V tomto rozsudku zkoumané přechodné ustanovení § 19 odst. 4 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o finanční správě“) totiž operovalo s pojmem řízení, která nebyla ukončena. Nyní aplikované přechodné ustanovení čl. IX bod 4 zákona č. 251/2021 Sb. však hovoří o řízeních, která byla zahájena. Uvedené množiny nelze dle stěžovatelů ztotožňovat. Stěžovatelé pak byli i názoru, že výklad krajského soudu odporuje smyslu právní úpravy. Navrhli proto, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. III. [7] Žalobkyně se ke kasačním stížnostem nevyjádřila. IV. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnosti v mezích jejich rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnosti nejsou důvodné. [10] Jádro věci představuje otázka, zda krajský soud pochybil, pokud za žalovaného považoval Odvolací finanční ředitelství. [11] Uvedenou otázkou se komplexně zabýval 6. senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 9. 2022, č. j. 6 Afs 89/202228, přičemž nyní rozhodující senát neshledal důvod se od tohoto rozsudku na podkladě stížní argumentace odchýlit, a jeho argumentaci proto přejímá. [12] Podle § 69 s. ř. s. je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. [13] Žalobkyně se v soudním řízení domáhá přezkumu rozhodnutí Ministerstva financí (ze dne 26. 11. 2020, č. j. MF15574/2016/120311), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzen platební výměr Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava (ze dne 29. 2. 2016, č. j. OKNPRK31/2014), kterým byl žalobkyni stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně. [14] Příslušnost úřadu Regionální rady regionu soudržnosti rozhodovat v dané věci stanovil § 22 odst. 11 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále též „malá rozpočtová pravidla“). Příslušnost Ministerstva financí rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím úřadu pak stanovil § 22 odst. 12 malých rozpočtových pravidel. [15] V důsledku přijetí zákona č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, však byly zrušeny regionální rady regionů soudržnosti (čl. II bod 1 citovaného zákona). Tento zákon zároveň s účinností od 1. 1. 2022 novelizoval § 22 odst. 11 písm. b) malých rozpočtových pravidel tak, že o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně v případě peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu regionální rady regionu soudržnosti rozhoduje finanční úřad. Výše zmíněné ustanovení o příslušnosti Ministerstva financí v § 22 odst. 12 malých rozpočtových pravidel bylo zrušeno bez náhrady. Nadále se tudíž uplatní obecné pravidlo v § 7 písm. a) zákona o finanční správě, podle něhož Odvolací finanční ředitelství vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům (tedy orgánu oprávněného rozhodovat o odvolání proti jejich rozhodnutím, srov. § 114 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, který se podle § 22 odst. 15 malých rozpočtových pravidel použije i na správu odvodů za porušení rozpočtové kázně uložených podle tohoto zákona). [16] Podle přechodného ustanovení v čl. IX bodu 4 zákona č. 251/2021 Sb., řízení nebo jiné postupy podle bodu 1 zahájené u Ministerstva financí dokončí Ministerstvo financí i v případech, kdy jeho působnost přechází ode dne 1. ledna 2022 na orgány Finanční správy České republiky. [17] Nelze se přitom ztotožnit se stěžovateli, že dané ustanovení je nutno vyložit tak, že v nynější věci vylučuje změnu žalovaného z Ministerstva financí na Odvolací finanční ředitelství. [18] Jak zdejší soud uvedl v rozsudku ze dne 1. 9. 2022, č. j. 6 Afs 89/202228: „Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval velmi podobným přechodným ustanovením v zákoně o Finanční správě České republiky (§ 19 odst. 4: Řízení a postupy, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly ministerstvem ukončeny, dokončí ministerstvo i v případech, kdy působnost ministerstva přechází ode dne nabytí účinnosti tohoto