7 As 95/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 95/2022- 23 - text  7 As 95/2022 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: NORMA, k. s., se sídlem Tiskařská 599/12, Praha 10, zastoupená JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 15 A 149/201896, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím žalované ze dne 19. 6. 2018, č. j. SZPI/AF52044/2017, bylo mj. částečně potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Ústí nad Labem (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 12. 2017, č. j. SZPI/AF52041/2017, kterým byla žalobkyně shledána vinnou z porušení § 9b odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“). Za uvedené jednání (a další protiprávní jednání) byla žalobkyni uložena podle § 17f písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), úhrnná pokuta ve výši 620 000 Kč (kterou žalovaná v odvolacím řízení snížila na 610 000 Kč). II. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované správní žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) shora označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud dovodil, že správní orgány nepochybily, pokud na jednání žalobkyně aplikovaly § 9b odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. (a nikoliv § 9b odst. 2 téhož zákona). Žalobkyně totiž na regálových etiketách použila k označení dotčených výrobků slovní spojení „Kvalita z Čech“ a dále heraldické znaky českých měst včetně velkého státního znaku České republiky, tedy označení, která ve svém souhrnu vyvolávala dojem souvislosti původu předmětné potraviny s Českou republikou, jak to má na mysli § 9b odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. Soud neshledal důvodné ani námitky poukazující na absenci řádného odůvodnění uložené pokuty. Žalovaná na stranách 31 až 34 dostatečně odůvodnila výši pokuty. Vážila relevantní skutková zjištění, hodnotila závažnost protiprávních jednání žalobkyně, kterých se tato dopustila v souběhu (souhrnné označení těchto jednání jako „střední závažnosti“ za současného uvedení veškerých relevantních zjištění a okolností věci přitom soud nepovažoval za nesrozumitelné či nepřiléhavé), jakož i uvážila způsob a okolnosti spáchání těchto skutků za současného zohlednění dotčených zákonem chráněných zájmů. Zároveň vždy žalovaná uvedla, zda a z jakých důvodů byly určité skutečnosti přičteny ve prospěch, či v neprospěch žalobkyně. Rozhodnutí žalované tak dle hodnocení soudu dostálo požadavkům na odůvodnění konkrétně uložené výše pokuty. Soud dodal, že neshledal důvod k moderaci pokuty. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Primárně namítla nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů a rozsudku krajského soudu. Podle stěžovatelky nebyly řádně vypořádány zejména námitky poukazující na nedostatečné odůvodnění uložené sankce. Dále stěžovatelka nesouhlasila se závěrem žalované a krajského soudu, že porušila § 9b odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. Stěžovatelka setrvává na své dřívější argumentaci, že regálová etiketa u potravin se slovním označením „Kvalita z Čech“ ve spojení s informacemi uvedenými na etiketách výrobků splňuje požadavky uvedené v § 9b odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb., a není tak v rozporu s § 9b odst. 1 písm. b) téhož zákona. Slovní spojení „Kvalita z Čech“ má podle stěžovatelky pro průměrného spotřebitele stejný význam jako spojení „Vyrobeno v České republice“, což je přitom označení, které pro uvedené potraviny mohlo být legálně použito. Pojem „česká potravina“, o němž hovoří § 9b odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., stěžovatelka nepoužila, proto se nemohla dle svého přesvědčení dopustit porušení ustanovení § 9b odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. Stěžovatelka je tak názoru, že tak činila to, co nebylo výslovně zákonem zakázáno, a měla tak být aplikována zásada, že „co není zakázáno, je povoleno“. V navazujícím stížním bodě stěžovatelka brojila proti uložené sankci. Je názoru, že správní orgány řádně neodůvodnily uloženou pokutu. Jejich hodnocení nevyhovělo požadavkům vyžadovaným judikaturou správních soudů. Žalovaná neuvedla, jakými úvahami se při ukládání pokuty řídila, nezkoumala konkrétní okolnosti daného jednání, resp. pokutu dostatečně nezdůvodnila. Krajský soud pak v napadeném rozsudku nepřípustně odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalované. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakovala a rozvedla argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí. Námitky důvodnými neshledala. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti. V. [5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Nejvyšší správní soud předesílá, že jak rozhodnutí správních orgánů, tak i rozsudek krajského soudu odpovídají požadavkům přezkoumatelného správního a soudního rozhodnutí formulovaným v rozsáhlé judikatuře Nejvyššího správního soudu k pojmu nepřezkoumatelnosti (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008136, publ. pod č. 1795/2009 Sb. NSS). Podle Nejvyššího správního soudu se krajský soud vypořádal se všemi stěžejními žalobními námitkami (vč. námitek brojících proti uložené pokutě), jednotlivě je posoudil a v dostatečném rozsahu zdůvodnil své závěry. Ačkoliv si jistě lze představit ještě podrobnější vypořádání uplatněných námitek, nezpůsobuje způsob zvolený krajským soudem nutnost zrušení jeho rozhodnutí. Ten odpovídá konstantní judikatuře, podle níž není povinností správního soudu reagovat na každý dílčí argument uplatněný v podání a ten obsáhle vyvrátit; úkolem soudu je uchopit obsah a smysl argumentace a vypořádat se s ní (podpůrně srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05, IV. ÚS 787/06, III. ÚS 989/08, III. ÚS 961/09, IV. ÚS 919/14). Např. v nálezu ze dne 12. 2. 2009, vydaném pod sp. zn. III. ÚS 989/08, Ústavní soud uvedl, že „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná,“ (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/201443). Výše uvedené platí přiměřeně i pro rozhodnutí správních orgánů. I ta splňují požadavky přezkoumatelného rozhodnutí. Správní orgány vypořádaly relevantní otázky, jakož i stěžejní námitky stěžovatelky. [8] Nejvyšší správní soud dodává, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje rozhodnutí přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/201624, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/201735). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/200674, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy je jádro námitky posouzeno, byť není výslovně v odůvodnění rozhodnutí reagováno na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky. Zrušení rozhodnutí p